Téma
TOP desky 2014 podle redaktorů coreMusic.cz
Přejít na obsah

TOP desky 2014 podle redaktorů coreMusic.cz

Poslední měsíc roku nutí k nostaglickému ohlížení zpět, my však nesklouzneme ke zbytečnému patosu, ale probereme letošní hudební nadílku, která hrála prim v našich sluchovodech a jež rozhodně stojí za poslech.

Naše redakce je směska různorodých individuí, ale jak již náš název napovídá, corové věci si stále drží silnou pozici, a tak pisálci jasně vybrali svého letošního vítěze. Není divu, zlatou medaili dostali Ostrované Architects se svojí šestou plackou Lost Forever // Lost Together. Všichni fanoušci se již jistojistě těší na jejich únorový pražský koncert a ani coreMusic.cz tam chybět nebude!

Dalším silně vyzdvihovaným albem jsou protinožci The Amity Affliction s nahrávkou Let The Ocean Take Me. Po listopadovém koncertě v Lucerna Music Baru se určitě stali aspiranty na miláčky davů. Dále se také na letošních top příčkách objevuje Vanna s plackou VOID či The Ghost Inside a jejich čerstvá novinka Dear Youth. Tyto u nás velmi oblíbené skvadry coristů "mejd in jů es ej"  zkrátka asi nikdy nezklamou a svoji fanouškovskou základnu mají kolem prstů omotanou navěky věků.

Temnější metalové jádro naší redakce (rozumějte mou maličkost, šéfredaktora jackvegase a plzeňského štramáka Jonathana) zaujala letos hlavně death metal/deathcore mlátička Whitechapel s božským vokálem Phila Bozemana. Nesmíme zapomenout také na finské melancholiky Ghost Brigade, kteří naše citlivé duše drásají k nevydržení, nebo polské neznabohy Behemoth.

Alternativější vody z řad našich oblíbených letošních nahrávek zastupuje např. kontroverzní rapperka Brooke Candy, japonští náladotvůrci MONO, Crosses milovaného génia China Morena či post punkoví The Twilight Sad

Níže najdete seznam TOP tří desek našich redaktorů za rok 2014. A co se bude dít v roce následujícím? Máme pro vás připraveno nejedno velké překvapení, takže zůstaňte na příjmu, čekají vás velké věci! 

My všichni z coreMusic.cz všem přejeme pohodové svátky slunovratu i Vánoc, budeme se těšit v plné (hudební) polní v roce 2015! \m/

 


Mira jackvegas Tříska

Behemoth – The Satanist
Behemoth natočili dokonale opilovaný černočerný klenot, metalový epos plný rouhání a plivaní do obličeje tomu nahoře.

Machine Head Bloodstone & Diamonds
Výborné album plné skvělého thrashingu, zapamatovatelných melodií a zajímavých zvratů. 

WhitechapelOur Endless War
Whitechapel je pro mě nejlepší moderně laděná death/metalová kapela. A i když nová deska není zas tak našlapaná, do topky se prostě dostala.

A ještě musím zmínit poslední desky Darkest Hour, Bloodbath, Benighted a Insomnium.

 

Ascela

Darkest Hour – Darkest Hour
Washingtonští Darkest Hour budou za rok slavit jubilejní dvacítku, ale "pánům" to šlape jak po másle – letos totiž vykopli dokonalé chytlavé album, které ti bude v hlavě hrát dokola. Závislost na silných zapamatovatelných melodiích se dostaví okamžitě.

Whitechapel – Our Endless War
Houpavá střednětempá deathcore/deathmetalová hydra v čele se skrčkem Philem Bozemanem vydala letos pátý parádní zásek do své našlápnuté diskografie. Jedou až dřeň, naživo jedna z nejlepších tvrdých kapel. Miluj to!

Ghost BrigadeIV – One With The Storm
Když přestane pod nohama šusit barevné listí a slunce na pár měsíců zemře, přijde čas na melancholii v podobě finských Ghost Brigade. Dle mého názoru absolutně nedoceněná post metalová banda, která čtvrtý albem jasně říká "jsme tady a v té nejlepší formě"! (Na záda těmto melancholickým Finům však supí Suicide Silence, kteří jsou s novým vokalistou Eddiem Hermidou v parádní formě, jejich nová placka You can´t stop me prostě a jednoduše drtí a nezastavuje!)

 

Jirka Popelka

Animals As Leaders – The Joy of Motion
Pro mě album roku. Učarovalo mi hned na první poslech hlavně svojí rozmanitostí a paletou nálad, které vykresluje. Poslech tohohle alba by měl být snad povinný.

I Killed The Prom Queen  Beloved
Takhle dělá metalcore australská legenda žánru – pěkně postaru a sakra dobře. Skvelý comeback, který hned ze začátku roku smetl většinu plánovaných konkurenčních releasů.

Knife Party – Abandon Ship
Australští odpadlíci z kultovních Pendulum vydali letos své dlouhohrající album a po několika singlech a EPčkách jim pořád nedošel dech. Příjemně překvapí, že se Knife Party nebáli zašmátrat v rozličných odnožích současné EDM a přináší tak zábavnou kolekci, která není furt jenom dokola tuc-tuc.

 

Matěj Chalupa

Foo Fighters – Sonic Highways
Ať si říká kdo chce co chce, album Sonic Highways rozhodně není pro Foos krok zpět ani omylem. Další skvělé album, které si Dave a spol. můžou připsat "na konto", navíc doplněné o výpravný stejnojmenný seriál o samotném natáčení alba.

The Amity Affliction – Let The Ocean Take Me
Album, které našim čtenářům určitě není třeba představovat. Touto deskou se TAA pošoupli ještě o něco výš v mém osobním žebříčku nej kapel a po letošním pražském koncertu a setkání se s kapelou tváří v tvář při příležitosti rozhovoru se pro mě celí The Amity Affliction stávají do konce života nezapomenutelnými.

Lana Del Rey – Ultraviolence
Nechtěl jsem, aby se v mých osobních top deskách objevovali jen zástupci rockové či metalové hudby, a tak jsem si vybral Lanu, jakožto zástupce něžného pohlaví a žánru mezi metalcory, hardcory a deathcory ostatních. Co jsem se tak setkal, tuto křehkou slečnu si poslechnou jak příznivci popu, tak právě i fanoušci tvrdších žánrů, a ani já nejsem výjimkou.

Royal Blood – Royal Blood
Poslední mou zvolená deska je eponymní album britského dua Royal Blood (Mike Kerr a Ben Thatcher). Objevil jsem je až letos po vydání alba a z povzdálí sledoval jak během roku rostou a stávají se populárnějšími a populárnějšími. Pro mě rozhodně velký letošní objev.

 

Johnny X Lemonade

Lionheart – Welcome To The West Coast  #hardcore #moshcore
Co mě zaujalo? Láska k syrovému zvuku hardcore. Kopne tě do prdele a ničí. To je fakt. Lionheart jsou Biohazard své generace.

Stab – Bitter World   #hardcore #beatdown
Těžkotonážní nálož pro fanoušky Nasty, Surge Of Fury a dalších naprostá lahůdka. Belgická pýcha.

Born From Pain – Dance With The Devil   #hardcore #moshcore
Po úspěšném flirtování s elektronikou je tato deska jakýmsi krokem zpět, navrát k nekomprosmisnímu zvuku hardcore. Možná někomu přijde, zda neexistuje nějaká spřízněnost k puristickým vrstevníkům Terror (kdo slyšel, ví kam mířím). Jen je škoda, že s takovouto plackou přišli až tak pozdě. Dobrej trumf.

 

Domča Mňuková

Architects – Lost Forever // Lost Together
K tomuhle albu a vůbec k "Architektům" snad ani není třeba cokoliv dodávat. Dokonalost, vybroušenost, jaderná hlavice uměleckýho metalcoru. A kdo jí z kolegů nemá v seznamu, má zacpaný uši.

The Amity Affliction – Let The Ocean Take Me
Amity nebo Sandlotkids? Dost bylo Mnichova, dáme Austrálii. Amity jsem se z relativně nedefinovatelného důvodu poněkud stranila, ale po zabřednutí do sdělení, po vrytí "chorálů" hluboko pod kůži, po pražském koncertu a po příjemném rozhovoru jsem jim otevřela dveře dovnitř. A zřejmě je nedostanu nikdy ven.

Royal Blood – Royal Blood
Málokterý novodobý rock z garáže zní tak dobře jako ten s královskou krví. Británie, White Stripes, nominace na album roku nejenom ode mě. Nejvíc mě na něm baví, že skladba Loose Change ze mě pravidelně dělá blbce, neboť při závěrečném zvuku tříštěného skla na ulici vždycky preventivně uskočím. A víte, že tolik randálu vytváří jenom basák s bubeníkem?

 

Sláva Bareš

Vanna – VOID
Tahle banda roste každým vydaným albem. A VOID je jednoduše dokonalá věc. Těšme se tedy na další nahrávku to už nám musí urvat hlavu!

Architects Lost Forever // Lost Together
Tak co jiného. Tahle deska britských miláčků v top výběrech zákonitě nemůže chybět...

The Amity Affliction – Let The Ocean Take Me
Abych pravdu řekl, tak jsem tuto placku dlouho přehlížel. Oči mi otevřel až nedávný pražský koncert, no a od tý doby prostě závislost.

 

Bedy

The Ghost InsideDear Youth
Po dvou letech přinesl příliv na pláž v Kalifornii novou desku od oblíbených TGI. Neočekával jsem nic, než rychlou, přímočarou s „tuta tuta tuta tuta" party a o zpěvové prvky doplněnou škatuli plnou takových válců. V jejich podání "Jihlavanka standard", která zavoní a dlouho těší, resp. baví.

Architects Lost Forever // Lost Together
Tenhle rok začal úsměvně. Ani sem nečekal, že LF//LT pro mě bude překvapením. Kluci ze stavebky opět napočítali hrůzy a vysoudili si u mě oblibu v jejich novém počinu. Za mě jejich nejlepší album, díky kterému jsem si Architects naplno pustil k srdci.

City LightsHydra
Rozhodl jsem se zde zařadit i něco z naší půvabně vzkvétající scény, jež byla letos hnojená až běda. Vylezlo plno skvělých alb, z nichž nejlepší je dle mého Hydra. Rock'n roll, punk a HC v jednom koši s velkou dávkou energie a nutkáním nám něco sdělit.

 

Honza Čapek

Old Man Gloom – Ape of God/Ape of God
Jak je už u OMG zvykem – opět skvělý počin, který se v katalogu experimentální sludge/hardcore/doomové kapely složené ze členů Cave In, Isis a Converge skutečně neztratí – ba naopak, vše co měly předchozí desky, v čele s doteď poslední No, dotahuje ještě dále. Touto deskou mi OMG opět připomněli, že jsou pro mě jednou z nejtvrdších, nejtíživějších a nejintenzivnějších kapel, které poslouchám.

The Twilight Sad Nobody Wants To Be Here and Nobody Wants To Leave
Ve zkratce – skotský post-punk, který z trůnu sesadil dosavadní krále moderního post-punku, Interpol. Jejich již čtvrté album v řadě opět které oplývá nádherně hlubokým a prostorovým zvukem a krásnými melodiemi, ve kterých se člověk snadno rozplyne.

Nod Nod Nod Nod
Na závěr něco z české scény. Kapela Nod Nod, složená z kapel Kalle a Five Seconds To Leave, vydala první album a je to teda něco. Opravdu to zní, jako by se spojila hudba Kalle a Five Seconds a vzniklo z toho něco úplně nového, nová hudba, zároveň krásná a zároveň špinavá a drásavá. Žádné album mi tento rok nezlomilo srdce tak, jako Nod Nod.

 

Majk Kotrba

The Ghost Inside – Dear Youth
Musim říct, že tahle placka je pro mě překvapení roku. HC formace z Los Angales je každou vydanou deskou lepší a lepší. Dle mého názoru Dear Youth strčilo do kapsy všechna alba v tomhle stylu.

Slipknot – .5: The Gray Chapter
Někdo to hejtí, někdo to miluje. Já patřim do té druhé skupiny. Slipknot je pro mě srdeční záležitost a v pořádí pátá studiovka od Slipknot mě rozhodně nenudí, naopak podle mě, .5: Gray Chapter je jeden z nejlepších počinů od téhle devítičlenné bandy z Iowy.

Brutality Will Prevail – Suspension of Consciousness
Pro mě další kultovní kapela, první týden po vydání Suspension of Consciousness jsem album slyšel snad 100x. Placka se dost liší od těch předchozích a to i díky změně frontamana. Za mě palec nahoru a pro kapelu posun dopředu.

 

Majkl Olič
Vanna – VOID
Tahle banda prostě zraje jak víno a každym albem je pro mě srdcovější... VOID je deska, která zase našla obrovský místo v mym srdci. Skvělý texty, vokály, kytary, všechno! Deska roku!!!

The Amity Affliction – Let the Ocean Take Me
Jo, můžete namítat, že progres oproti Chasing Ghost je nulovej a že to tolik netrhá koule, nebo co... Ale pořád je to deska, která má neskutečný kouzlo! A ty texty...

In Hearts Wake – Earthwalker
Další Australani, to nebude náhoda! Nakonec jsem po dlooooouhym uvažování dal přednost před Architects, protože ti určitě kolegové z redakce budou velebit velice. A Lost Forever... je rozhodně skvělá deska. Když oni ale In Hearts Wake maj takový kouzlo, že by byl hřích je tady nevzpomenout.

 

Lara
Architects – Lost Forever // Lost Together
Tohle byla láska na první poslech a sleduju, že nejen u mě.

Crosses – Crosses
Všechno, na co Chino sáhne, se promění ve zlato. A tahle deska má super atmosféru.

Gagarin – s/t EP
Bezkonkurenčně moje nejposlouchanější a koncertně nejnavštěvovanější kapela v roce 2014. Při poslechu máte chuť tančit a zároveň si vyrvat srdce z těla.

 

Jonathan

Architects Lost Forever // Lost Together
Architects opět uhodili na hlavičku hudebnímu hřebíčku a dali své poslední placce komplexnost a ladnost. Každý toto album netrpělivě očekával, až se očekávání dokonce předrčila. Pro mě určitě deska roku.

Whitechapel – Our Endless War
Brutalita, nekompromisnost a znatelný pokrok. Takto bych označil poslední placku Whitechapel. Nejedná se zde o jednolité odnože deathcoru, ale o poctivý agresivní metal s příměsí moderny a hlavně poselstvím. Nikdo zde nebude lamentovat, když právě je usadím na mé druhé místo.

Ghost Brigade – IV – One With The Storm
Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli zde dám Behemoth, které jistojistě u mě drží místo třetí také, ale jak je o mně známo, má melancholická strana, která na těchto stránkách často vystupuje – no, nebylo jiné volby. Když vám v náročí umírají vzpomínky na krásné letní dny a příchází chladné podzimní sevření, GB jsou povinnost pro všechny křehké duše. Proto to udělám následovně – třetí místo patří skvěle dotažené placce GB a hned v závěsu se drží krotitélé Nebes, Behemoth.

 

Peter Vereš

Architects – Lost Forever // Lost Together
Absolútnym víťazom tohto roka sú pre mňa chalani z Architects, pretože pri počúvaní nového počinu mi naskakovali zimomriavky, emócie mnou lomcovali, otázky v hlave sa vynárali pri čítaní textov, skrátka dokonalá zmes energie, melodiky, tvrdosti a spomínaných emócií. TOP!

The Amity Affliction Let The Ocean Take Me
Austrálčania The Amity Affliction s novým albumom zabodovali na plnej čiare a udržali si svoju vysoko nasadenú laťku z predchádzajúceho počinu. Hity ako Pittsburgh, Dont Lean On Me sú hity, ktoré ani po nespočetne veľa počutiach neomrzia a takisto je to aj s albumom. Vždy sa nájdu nové a nové skvelé prvky, čo očaria.

The Ghost Inside – Dear Youth
The Ghost Inside sa po dvoch rokoch vrátili s neuveriteľne skvelo poskladaným albumom. Všetci fanúšikovia si tam nájdu svoje, či už tvrdé pasáže, melodické linky popretkávané drtivými breakdownmi až po neuveriteľne chytľavé refrény, ktoré ostávajú v hlave po celé dni.

 

Filip Fišer

Architects Lost Forever // Lost Together
Tak hoši to dokázali zase! Totálně mě na začátku roku dostali a půl roku jsem neposlouchal nic jinýho. Album roku, což už u Architects začíná být pravidlem.

Jack White – Lazareto
Druhá Jackova sólovka je skvělý album. Od začátku do konce. Líbí se mi její rozsah, od instrumentálek přes neskutečný riffy a jejich nekonečný variace, po country a blues fláky! Je to hrozně hravý album, sólíčka na housle, pak do toho začne Jack "rapovat", vůbec se s posluchačem nesere, dělá si co chce a když už si říkáte, že ho máte přectenýho, zase nahodí doprostřed songu hroznej úlet. Skvělost!

The Ghost InsideDear Youth
Ta deska přišla zhruba před měsícem a dlouho jsem váhal, jestli ji sem zařadit. Je to hodně dobrý album, nicméně je to opravdu na třetí nejlepší desku roku? Po měsící, co ji mám v uších, jsem se rozhodl, že si to zaslouží. Poctivej našlapenej HC s chytlavejma melodiema, kterej prostě opět skvěle funguje a moc za tu konzistenci klukům děkuju, protože si nepamatuju, kdy naposledy mě současnej HC (vyjma snad HiH) takhle bavil. Po skvělých Returners a Get What you Give už potřetí! Poctivost!

 

Geen
Brooke Candy – Opulence
Debutové EP kontroverzní rapperky/zpěvačky Brooke Candy jsem si zamilovala na první poslech, a to nejen proto, že pro její dosavadní tvorbu mám skutečnou slabost. Provokativními texty opět tak trochu nastavuje zrcadlo dnešní společnosti a svým jedinečným lookem šokuje především ve vyšperkovaném videoklipu k ústřední písni "Opulence", ve kterém střídá kostýmy takové pompéznosti, až si troufám říct, že směle šlape na paty současné královně popu Lady Gaga. Uvidíme, kam jí posune spolupráce s další skvělou zpěvačkou a producentkou, známou pod pseudonymem Sia.

Rings of Saturn – Lugal Ki En
Aby se neřeklo, že jsem zanevřela na své dobré kořeny, nesmím v mých TOP 3 letošního roku opomenout tuhle libovou brutalitku. Kluky z RoS sleduji již od jejich první desky, a přestože se jedná o dost atypický žánr a celkově posluchačsky náročnou hudbu, jejich jedinečný sound mi učaroval jednou pro vždy a mé nadšení pro ně neopadá. Deskou Lugal Ki En vlastně navazují na předchozí Dingir a každý, kdož bedlivě vyslechne obě placky, jistě pochopí celkový koncept a jedinečný příběh, který si dozajista zaslouží své místo na výslunní. Doufám jen, že už mi tihle zlo-ufouni nedají znovu košem a skutečně si je budu moci vychutnat v plné parádě uvnitř Josefovské pevnosti..

MONO – The Last Dawn/Rays of Darkness
Japonská post-rocková kapela MONO je mou další srdcovkou. Právě oni totiž byli mou vstupní bránou do doposud neznámých vod post-rockové a ambientní hudby, jež jsem absolutně propadla. Tento rok vyrukovali hned se dvěma alby, které bych ale s klidem označila jako vlastně takový split, přičemž každá polovina dostala své vlastní jméno, avšak propojuje je nápadně podobná nálada, která skladbami prostupuje. Hledáte-li uklidnění pro své slechy a zároveň potřebujete pohladit po duši, pak rozhodně doporučuji seznámit s těmito unikátními umělci, kteří na hudební scéně působí již úctyhodných 15 let.

 

 

Články autora Ascela

* RYCHLÁ SOUTĚŽ O 2 LÍSTKY NA BIFFY CLYRO *

Do Prahy se vrací skotská rocková banda Biffy Clyro, která se představí už 7. června ve Velkém sále Lucerny. A my pro vás máme rychlou soutěž!…

Lady AnnaHell: Je toho ještě tolik, co chci znát a umět!

Anna Masojídková aka Lady AnnaHell je rodačka z Děčína, která si plní svůj sen. Od studentky politologie, přes cestu za velkou louží až po…