THROWN

Nedělní večer 4. května v pražské MeetFactory ukázal, že i v závěru týdne může být klub narvaný až po strop. Rock for People Concerts nám dovezli line-up, který spojil zástupce britského nu-metalcoru, amerického hybridního hardcoru, japonské metalcorové preciznosti a chladné švédské agrese. Tohle kombo nabídlo pestrý a dost intenzivní večer. 

Večer odstartovali britští Graphic Nature, a i když šlo o první jméno na plakátu, atmosféra v klubu tomu neodpovídala. MeetFactory byla už během jejich setu solidně zaplněná a kapela dostala od publika mnohem víc než jen potlesk. Jejich hlučný, tvrdý a nekomplikovaný nu-metalcore fungoval hned od začátku. Bez zbytečného natahování a bez póz – prostě přímočarý tlak, který naživo chcete zažít. Mezi nejsilnější momenty patřily „White Noise“ a „Killing Floor“, které naplno ukázaly, proč tahle kapela získává čím dál víc pozornosti.

Po nich na stage vtrhli Unity TX, kteří svou kombinací nu-metalu, rapu a hardcoru přinesli trochu jinou, ale stále nadupanou energii. Kapela na pódiu působila drze, provokativně a naprosto suverénně, všechny s přehledem udržela ve varu. Když pak frontman Shaolin G během songu „Diamond Diez“ vyzval přítomné dámy, aby se posunuly k pódiu a tančily, celá venue na chvíli dostala zcela jinou, uvolněnější energii. Slyšeli jsme mimo jiné i jejich nejnovější singl „Heinous“ a nechyběl ani „ROC SH!T“. Ačkoli pro mě byli Unity TX nejméně známou kapelou z line-upu, rozhodně doufám, že jsem je neviděla naposledy.

Druhou polovinu večera odpálili Crystal Lake – a udělali to přesně tak, jak se od nich dalo čekat. V tuhle chvíli už byla MeetFactory zcela zaplněná a atmosféra tomu odpovídala. Těsně před jejich nástupem se z repráků nesla „Sweet Caroline“, publikum spolupracovalo a vznikl sing-along moment, který následně rozmetala neskutečná vlna energie téhle japonské formace. Od první vteřiny šlo o naprosto suverénní a intenzivní výkon plný výbušnosti – přesně tak, jak jsme od téhle party zvyklí. Zazněly klasiky jako „Apollo“ a „Six Feet Under“, ale i novější singly „Denial“ a „Rebirth“, které už vznikly s aktuálním frontmanem Johnem Robertem Centorrinem. Vše fungovalo, jak mělo – publikum bylo napojené, stage diveři létali vzduchem a upřímně, v téhle klubové atmosféře jsem si Crystal Lake užila víc než loni na fesťáku.

Závěr patřil headlinerům thrown. Od prvních vteřin bylo jasné, že přišli potvrdit svůj status kapely, která si naprosto oprávněně získala fans po celém světě, a to velmi rychle. Zvuk byl raw, agresivní a nekompromisní – přesně tak, jak si thrown drží svou identitu od prvního tracku. Venue v tu chvíli fungovala jako jeden organismus – pódium, moshpit, plný klub, všechno v neustálém pohybu.  Setlist se opíral o dobře známé skladby jako „grayout“, „guilt“ nebo „backfire“, nechyběly ani další highlighty z debutového alba Excessive Guilt a EP Extended Pain, které naživo působí ještě těžkopádněji a tvrději. Thrown sází na jednoduchou, ale maximálně efektivní formuli: napětí, výbuch, ticho – a znovu. Překvapením byl tentokrát zpěvák Marcus – thrown jsou obecně známí tím, že si na pódiovou komunikaci s publikem příliš nepotrpí, což ale rozhodně nijak neubírá jejich přirozené stage presence. Tentokrát se ale Marcus mezi skladbami ozval zhruba pětkrát, což je přibližně stejně jako během obou loňských koncertů v Praze dohromady.

Čtyři kapely, žádné hluché místo. Každá nabídla něco trochu jiného, ale dohromady to byl dokonale vyvážený večer. Publikum šlapalo od začátku do konce a atmosféra gradovala s každým setem. Jedním slovem? Skvělost.

TEXT: Michaela Žaludová
FOTO: Klára Galle