IMAGINE DRAGONS

V pondělí 9. června se letiště Letňany zaplnilo desetitisícovkami fanoušků, kteří dorazili na první z dvojice koncertů amerických Imagine Dragons. Kapela aktuálně jede turné ke svému loňskému albu Loom, nicméně setlist působil spíš jako výběrová „bestofka“ – a vůbec to nebylo na škodu. Z každého z jejich šesti alb zazněl alespoň jeden reprezentativní track, což jen podtrhlo, jak silnou a hitovou diskografii tahle parta má.

Večer otevřel britský zpěvák Declan McKenna, jehož set ale dost doplatil na nešťastně nastavený zvuk – přebasovaný, místy vyloženě bolestivý pro uši. Škoda, protože charisma i energie by u něj jinak rozhodně byly.

S nástupem Imagine Dragons se však celý zážitek přepnul do vyšší ligy, ve které si zvuk tentokrát skvěle sednul. Od úvodních tónů bylo jasné, že publikum čeká pečlivě vystavěná show s vizuály, které perfektně doplňovaly konkrétní skladby – tančící kostlivci u Bones, žraloci u Sharks, hořící kopce u Fire In These Hills a mnoho dalších. Vizuální stránka neztrácela dech po celé 2 hodiny trvání show stejně jako samotná kapela.

Frontman Dan Reynolds opět ukázal, proč je považován za jednoho z nejpřesvědčivějších frontmanů současného mainstreamu – silný vokál, upřímná komunikace, emotivní promluvy (například o duševním zdraví před Walking the Wire) a kontakt s publikem v předních řadách. Celé působení kapely bylo bezprostřední a sympatické – žádné manýry, jen radost z hudby a respekt vůči fanouškům.

Kromě klasických verzí písní nabídla trojice z Las Vegas (pozn.: bubeník Daniel Platzman kapelu loni v létě opustil, momentálně s nimi na tour hraje Andrew Tolman) i několik akustických nebo jinak upravených aranží – Next to Me Dan Reynolds zazpíval pouze za jemného klavírního doprovodu, I Bet My Life pro změnu zazněla v téměř country verzi a Radioactive si zase vysloužila tympánový moment. A právě v tomhle je síla jejich koncertů – i notoricky známé songy působí najednou živě a nově, nejsou to jen kopie nahrávek.

Závěr koncertu byl emotivní i velkolepý. Dojemná Birds rozsvítíla celý areál mobilními světýlky a finální Believer pak přinesla silné gesto, když Dan během refrénu pozvedl ukrajinskou vlajku z publika.

Kdybych měla tenhle koncert shrnout, řekla bych jediné: nemám co vytknout. Zvuk skvělý, efekty a vizuály parádní, setlist vyvážený, hudební a pěvecký výkon kapely špičkový. A byť už „Draci Představení“ dávno nejsou ta nová fresh kapela z alternativního rádia, nýbrž stadionový mainstream, stále dokazují, že i ten mainstream může být kvalitní, opravdový a zážitkový. Po tomhle koncertu je můžu klidně zařadit mezi své nejoblíbenější koncertní kapely po bok třeba takových Green Day či Muse.

NAPSALA: Anna Jindráková