Fit For A King přicházejí s osmým studiovým albem Lonely God, které si díky povedeným singlům získalo pozornost fanoušků už před vydáním. Každým dalším trackem kapela chytře budovala atmosféru a zároveň zvyšovala očekávání. Otázkou ale zůstává, jestli finální podoba alba opravdu obstojí, nebo jsme se jen nechali unést dobře zvoleným promem. Pojďme se na to podívat.
Ještě před vydáním se frontman Ryan Kirby nechal slyšet, že s předchozím hudebním směrem nebyl spokojený. Měl pocit, že se až příliš soustředili na to, co chtějí slyšet ostatní, místo toho, aby dělali hudbu, která je skutečně baví. Chtěl desku, která bude znít jako soundtrack k noční projížďce. Takovou, která vás pohltí a nepustí až do konce. A podle nás se jim to povedlo víc než dobře.
Na nové desce je skutečně znát čerstvá energie, kterou kapela do tvorby přinesla. Fit For A King zůstávají věrní svému stylu, ale zároveň působí uvolněněji, sebejistěji – jako by konečně hráli přesně to, co chtějí. A i když prý nešlo o napsání hitu, podle nás se jim to přesto podařilo. Už předem vydané singly naznačily, že půjde o pořádnou jízdu a zároveň výborně nastínily atmosféru celé desky.
Podle reakcí fanoušků i širší veřejnosti zafungovaly nejvíc třeba Begin The Sacrifice, který celé album otevírá a hned od začátku buduje napětí, zatímco posluchač čeká, kdy konečně přijde ten očekávaný zlom. Výrazný ohlas si získal i track Witness The End, na kterém hostuje Chris Motionless (Motionless In White). Jeho vokální propojení s Ryanem tvoří silný moment celé desky – společně servírují nekompromisní nálož, která vás udrží přikované namístě.
Ale pořád se tu bavíme hlavně o singlech. Co zbytek alba? Upřímně, trochu jsme se báli, jestli právě ty předem vydané skladby nezastíní zbytek materiálu, jak tomu bylo třeba u Even In Arcadia od Sleep Token. Naštěstí Lonely God není ten případ. Nejenže je velmi příjemné na poslech, navíc vypráví i ucelený příběh. Každá skladba jako by odhalovala jiný úhel pohledu na stejné téma, a dohromady tak tvoří silný, promyšlený celek.
Begin The Sacrifice vás pomalu vtáhne do děje postupným budováním napětí, The Temple na to navazuje temnější atmosférou a tvrdým finále. Extinction je krátká, surová a bez kompromisů. Sentient kombinuje tvrdost s chytlavou melodií a funguje jako jeden z nejvyváženějších tracků. Monolith je jeden z nejtvrdších momentů, podpořený hostujícím Lochiem Keoghem z Alpha Wolf. Titulní Lonely God pak funguje jako pomyslný vrchol celé desky.
Druhou půlku otevírá klidnější Between Us, která ukazuje zranitelnější stránku kapely. Blue Venom je naopak krátká a divoká jízda bez brzd. Technium s hostujícím Landonem Tewersem přináší temnotu a text o úpadku společnosti. Shelter zase zpomalí tempo a přináší silnou dávku emocí, než album zakončí epická Witness the End, uzavírající celou nahrávku s maximální dávkou energie.
Na Lonely God si každý něco najde, což se odráží v množství pozitivních ohlasů. Někteří posluchači dokonce tvrdí, že na desce není jediná skladba, kterou by chtěli přeskočit – a to není úplně běžné. Z našeho pohledu Lonely God předčilo předchozí alba Fit For A King a představuje nový, svěží směr, který by mohl oslovit nejen stávající fanoušky, ale i nové posluchače. A vy byste téhle desce také měli dát šanci.
Napsala: Pavlína Pirnerová