Brány festivalu se oficiálně plně otevřely. Mnozí odstartovali Brutal Assault už úterním Warm-up Day, který nabídl jména jako Marked As An Enemy, Faust a Carnivore A.D. Už v tu chvíli bylo patrné, že areál bude zaplněn víc než obvykle – a 28. ročník tak mohl naplno odstartovat.
CRYSTAL LAKE
Pětice původem až z Tokia navštěvuje českou půdu celkem často. Jejich nezaměnitelné melodie osvěžují klasický zvuk hardcoru a Crystal Lake si tak dokázali vybudovat svůj vlastní styl. Na stage vtrhli plní energie a dokázali zaujmout i ty, kteří tomuto žánru běžně neholdují. Před několika lety do své party přibrali nového vokalistu Johna, který nahradil předchozího zpěváka – a musím říct, že jim to spolu na pódiu skvěle šlape. Kluci vydali i nový singl Crossing Nails, který má pro samotného Johna prý velmi osobní význam. Na pódiu to rozjeli naplno a i přesto, že jsem původně plánovala odejít v polovině, mě nakonec nadchli natolik, že jsem zůstala a vychutnala si každou sekundu jejich výkonu. Po koncertu jsme si kapelu pozvali i na rozhovor – máte se na co těšit!
NE OBLIVISCARIS
Trochu progresivního metalu nám až z Austrálie přivezli Ne Obliviscaris. Skupina se odlišuje především výraznými houslovými party, které bravurně zvládá zpěvák Tim – a to v kombinaci s čistými vokály. Na pódiu vás Kapela okouzlí silnou atmosférou a kontrastem mezi líbeznými houslemi a drsnými growly druhého vokalisty. Na mě osobně jsou jejich vysoké vokály až příliš rušivé, ale věřím, že pro mnohé je to právě ten důvod, proč jsou Ne Obliviscaris tak výjimeční – a proč si získávají nové fanoušky.
DOPE
Trochu oddechu od neúprosných riffů a growlů jsme si užili s příchodem nu-metalových Dope. I když šlo o příjemnou změnu, myslím si, že by si zasloužili slot v pozdějším čase než za denního světla. Dokážu si představit, jakou párty by rozjeli ve večerních hodinách! Dope přinesli pořádnou dávku energie a dav se okamžitě rozezpíval při jejich známé Die MF Die nebo coveru You Spin Me Round (Like a Record), jehož slova znal snad každý – publikum se tak rychle rozhýbalo. Dope v sobě mají nakažlivou energii, které se dá snadno podlehnout a nechat se unést. Fakt mě to bavilo a do festivalové atmosféry to zapadlo skvěle.
RIVERS OF NIHIL
Rivers of Nihil mám ráda už delší dobu. I když jejich saxofon znovu dokázal nadchnout a překvapit nové posluchače, musím říct, že jejich vystoupení v klubech mi sedí víc než na festivalech. Tím rozhodně nechci jejich set nijak shazovat – za mě byl skvělý a opět kvalitně odvedený. Stále si ale stojím za tím, že komornější prostředí jim jednoduše sluší víc. Letos v květnu navíc vydali nové album, které nese stejný název jako samotná kapela – Rivers of Nihil. Většina setlistu byla postavena právě na této nové desce, a tak jsme mohli slyšet třeba The Sub-Orbital Blues, Water & Time nebo House of Light.
THROWN
Místo čaje o páté jsme pak dostali kytary ve skluzu od švédských komet thrown. Mix hardcoru a metalcoru místní publikum extrémně bavil a naprosto zbořil věkovou hranici. Tahle mladá vlna rozhýbala i Brutal veterány. Moshe jely od prvního tónu a zpěvák Marcus nemusel crowd vůbec hecovat. Tady se prášilo za kočárem jako v severské drsné pohádce. Chlapci do nás nasypali všechny pecky jako parasite, guilt nebo grayout a na počet crowdsurferů by ti nestačilo ani počítadlo z IKEA. Tohle byla corová pochutina!
STATIC-X
Stejně jako u Dope by i v případě Static-X ještě víc vynikla atmosféra večerních hodin – právě tehdy by tahle párty měla ten správný vibe, který si zaslouží. Static-X jsou chytlaví, ale rozhodně ne jednoduší. Vzhled zpěváka dodává celé show jedinečnou podívanou a myslím, že převzal roli ikonického Wayna opravdu skvěle. Static-X mě chytli a bavili od začátku do konce – a bylo vidět, že jsem rozhodně nebyla jediná. Jejich známé songy jako Push It nebo The Only rozhýbaly doslova každé tělo v davu. A nebyla by to pořádná párty bez balónků – o ty se kapela taky postarala!
DYING FETUS
Návštěvu Dying Fetus jsem dosti podcenila. Dorazila jsem k druhé stage až později a stihla jen posledních dvacet minut. Jenže těch dvacet minut bylo jako facka z obou stran. Dying Fetus nasadili vražedné tempo a ukázali, že technický death umí podat s takovou přesností, že to odpálilo mozek každému v publiku. Stála jsem bokem, ale zvuk i výkon byly tak drtivé, že jsem se nestačila divit. Set jel bez zaváhání, jeden nářez střídal druhý a publikum reagovalo jako v transu. I když jsem nestála přímo ve víru dění, ten tlak byl všude. Dying Fetus si publikum podali bez jediného slova navíc – stačilo pár riffů a Brutal byl jejich.
MASTODON
Na Mastodon jsem se těšila, protože jejich studiové nahrávky se mi líbí. Koncert mě ale zas až tolik nenadchnul – nepřišlo mi to ničím výjimečné a nenašlo se nic, co by mě vyloženě zaujalo, když to porovnám s výkony jiných kapel. Zvukově to ale podle mě bylo super. Mastodon zavítali na Brutal po celých devíti letech, a tak se publikum hojně zaplnilo. Na známé songy si dav zpíval s vášní a oddaností, kterou tahle kapela bezpochyby má. Budu ráda, když nás v blízké budoucnosti navštíví znovu – ráda bych si to užila naplno.
KERRY KING
Legenda Kerry King z ikonických Slayer byla velkým jménem Brutalu. Když se představil loni na Rock for People, nesetkalo se to zrovna s masovým zájmem, co se týče počtu lidí. Jeho premiéra na Brutalu to ale napravila. Vlastní tvorba nadchla, ale to, co všechny poslalo do kolen, byly songy od Slayer. Každý si pomyslně brnkal do rytmu při chytlavých a ikonických sólech a zpíval známé refrény z plných plic. Zpěvák občas promluvil k publiku, ale nijak zbytečně – většinu pozornosti si ukradla nasekaná show, která šlapala bez jediné chybičky. Mělo to přesně to, co od takové legendy očekáváte – sílu, energii a respekt k odkazu Slayer.
ROTTING CHRIST
Rotting Christ se ujali půlnoční atmosféry a rozpoutali peklo svým hitem Χ Ξ Σ (666). Bez špuntů do uší byste ten nápor sotva rozdýchali – za mě to ale bylo naprosto skvělý! Syrovost hlavního vokálu bodala jako ledový hrot, a když se přidaly druhé vokály, celý zvuk se zvedl na úroveň čiré temné extáze. Přispěla k tomu monumentální aura, kterou si Rotting Christ nesou už léta – výsledkem byla démonická liturgie pod otevřeným nebem. I přesto, že show končila až po jedné ranní, publikum zůstalo věrné až do posledního tónu. A když zaznělo jednoduché „Hej!“, celá plocha se okamžitě připojila. Perfektně pro mě uzavřeli první den a ti, kterým ještě zbyla síla pokračovali dále do nočního programu.
Napsala: Petra Závišová
Fotila: Pavla Dolanská
