Předposlední den Brutal Assault nás stále měl na co lákat. Pro naši redakci jména jako Angelmaker, Within Destruction nebo The Browning znamenala slušný program dne. Tyto kapely dokonce převálcovaly i velikány Mayhem. A komu bylo málo horko, mohl si zničit vnitřnosti na chilli contestu s názvem Plechová huba. Ochutnali jsme. A litovali jsme.
GRAPHIC NATURE
Tahle nu metalová bomba s prvky elektra se ujala celkem brzkého času. I přes to se ale na ně dostavilo dost lidí. Graphic Nature vlítli na stage se skvělou energií a mezi songy si našli čas i na zmínku o duševním zdraví, se kterým sám zpěvák Harvey bojuje. Jejich texty se zabývají právě tímto a kluci se nejen tak skvěle dostali do povědomí více lidem.
ANGELMAKER
Kapel se sedmi členy není mnoho a jednou z nich jsou právě šílení Angelmaker. Dva hlavní vokalisté, tři kytaristi, basák a bubeník – a ne, není to chaos. Naopak, všechno do sebe skvěle zapadalo a krásně se vrstvilo. Oba vokalisté, Ian a Casey, to do publika prali drsnými growly a za doprovodu melodických kytar to publikum hltalo každým douškem. Angelmaker zkrátka navařili a nezanechali žádné drobky! Dokonce jsme si je ukradli i na rozhovor.
WITHIN DESTRUCTION
Obědové menu pak chvilku po dvanácté servírovali slovinští Within Destruction. Kapela se od slamovějších začátků posunula k mixu metalcoru s prvky deathcoru a špetičkou elektroniky. Zpěvák Rok šikovně míchal screamy s pig squealy a se závěrečnou peckou Deathwish si i radostně skočil do lidí.
ABBIE FALLS
„Ahoj, my jsme kapela kolotoče a jsme z Ústí.“ Nope, to ještě nebyli Hentaiové, ale podobně výřeční Abbie Falls. Výborný set, který doprovázel bohužel moshpit jen na půl plynu. Příčinou bylo spalující vedro, které třetí den nadělovalo víc než místní absinthová limonáda. Tohle podtrhla i Tomášova hláška „Já se potím jako kokot, se nedivím, že se nehejbete.“ Každopádně tohle byla jedna z těch lepších Abbie Falls shows a jsme zvědaví, jak a kam ještě zvládnou kluci růst.
HENTAI CORPORATION
Hentai Corporation už jsou tady dobře známým jménem, hlavně na festivalech. Svým neskutečným charismatem a vtipem si zpěvák dokáže získat snad každého – i když to třeba žánrově není vaše běžná parketa. Dočkali jsme se i Sáblíkové a pit se točil jak stádo od začátku až do konce!
GAEREA
Pokud byste už chtěli tuhle temnou partu někam zaškatulkovat, nejblíž by byl black metal – každopádně nečekejte pořád ten stejný zvuk dokola. Gaerea slibují experimentování s hudbou, zatímco jejich temná vizáž a atmosféra se vás chytne a nepustí – a přesně toho jsme se i dočkali. V maskách se objevili na stagi v hustém kouři, aby ukázali, jak se dají bořit hranice žánru. Pohyby zpěváka vás strhnou natolik, že od něj neodtrhnete oči, a celá show vás jednoduše pohltí. Vděk za to, jak moc pro ně tohle vystoupení znamená, z nich jen sršel. Zpěvák opakovaně děkoval za to, kam až se posunuli – a že teď můžou před tolika lidmi ukázat, co v nich je. Show byla zkrátka bez chyby! A máme dokonce i rozhovor!
MAYHEM
Historie a jejich známost je bohužel předchází. Mayhem slaví 40 let, a i proto bych očekávala trochu promakanější show. Zvuk byl strašný, stage i projekce by si zasloužily víc péče – a celkově to prostě nebylo ono, zvlášť s ohledem na to, že dostali hlavní spot večera. Jejich staré studiovky mám ráda, takže jsem tomu dala šanci, ale zklamání bylo nakonec tak velké, že jsem to ani nevydržela do konce.
THE BROWNING
Celý večer mi spravili The Browning. Neměla jsem velká očekávání – naposledy jsem je pořádně poslouchala skoro před deseti lety. Ale hned s prvním úderem mi vyrazili dech. Pokud jste chtěli vidět celou plochu u Obscure stage od pódia až po odpočinkovou zónu v pohybu, The Browning přesně tohle přinesli. Pořádná dávka elektra, techna a deathcoru, doplněná brutálními breakdowny, rozpoutala takovou párty, že všem vytřeli zrak a nechali stát s otevřenou pusou. Zpěvák se nezastavil ani na minutu a neustále podněcoval dav k circle pitům, headbangování a moshi – i když by publikum nejspíš jelo naplno i bez jeho výzev. Breakdowny padaly jeden za druhým, a v kombinaci s elektronikou to byl doslova orgasmus pro uši. Na závěr setu jsme se dočkali i coveru “I’m Blue” od Eiffel 65, a já byla neskutečně ráda za tuhle osvěžující změnu v line-upu mezi vším tím death metalem a black metalem.
Napsala: Petra Závišová
Fotila: Pavla Dolanská