Australští Bloom patří k nejzajímavějším kapelám, které v posledních letech vzešly z melodic hardcore scény. Po velmi povedeném debutovém albu Maybe In Another Life se tahle pětice vrací s novinkou The Light We Chase, která vyšla v rámci halloweenského release day pod labelem Pure Noise Records.
Čeští fans měli šanci vidět Bloom živě ještě před samotným vydáním desky. Kapela se společně s Ocean Grove představila v Praze jako support Thornhill v rámci jejich aktuální tour a do setlistu zařadila kromě už vydaných singlů Withered a Out Of Reach také novinku Keep You. Takže pokud jste ještě nečetli náš report z koncertu, na co vůbec čekáte?
A teď už k samotnému albu The Light We Chase.
Album otvírá Belrose, která funguje jako přímý odkaz na začátek předchozí desky Maybe In Another Life. Tam kapela začínala větou „step into my state of mind“, zatímco teď ji střídá „walk back with me“. Bloom si s tím záměrně hrají, první track berou jako takový meta moment, malý odkaz sami na sebe. Do textu navíc schovali konkrétní místa z dětství, ulice, které se objevují i v dalších tracích, takže to funguje jako symbolický začátek.
Bloom ve druhém tracku Forget Me Not ukazují, že se nebojí experimentovat – závěr vznikl spontánně, když producent Sam Bassal vařil přímo ve studiu a zkoušel netradiční zvuky místo očekávaného breakdownu. Kapela chtěla už na začátku alba naznačit, že jejich novinka nebude jen typický metalcore. Zároveň ladili tempo tak, aby měl song ideální jump vibe a publikum si ho mohlo užít na koncertech.
Out Of Reach, jeden ze singlů, vznikl s ambicí vytvořit track s velkým koncertním nástupem. Jestli ti začátek zní povědomě, vůbec se nedivíme – inspirací byli The Amity Affliction a jejich hit Pittsburgh. Clean vocals v refrénu navíc tentokrát nazpíval baskytarista Jono, a to na první dobrou!
Keep You působí jako jedna z největších změn na albu – Bloom tu experimentují s retro garage rockovým zvukem a dávají prostor všem třem vlastním vokalistům zároveň. Výrazná hostovačka Patricka Mirandy z Movements je skvěle doplňuje a výsledkem je song, který vznikl z čisté radosti z hraní – jednoduchý, chytlavý a určitě jeden z těch, co ti zůstanou v hlavě.
Glen Street je pro kapelu osobní záležitost. Vrací se v ní na místa, kde spolu hráli jako teenageři, a teď jim vzdávají hold. Je to jediný track na albu, který drží klasickou melodicko-hardcoreovou strukturu, takže trochu připomíná jejich začátky. A ještě jeden fun fact: refrén inspirovala scéna z filmu 10 Things I Hate About You.
Life Moves On Without Us patří asi k nejzajímavějším momentům desky. Vznikla spojením dvou odlišných dem, kdy Bloom postupně mazali všechno, co nefungovalo, dokud nezačala působit přirozeně. Výrazný je zejména předrefrén s čistými vokály, ve kterém je slyšet devadesátkový touch producenta Sama Bassala, který měl na výsledném zvuku zásadní podíl.
Act II volně navazuje na starší Sink Into The Soil a otvírá druhou polovinu desky. Kapela si ponechává původní motivy, jen dostávají novou podobu a současný zvuk. Textově se odkaz „desperate to be like them“ mění na „desperate to be like you“ – detail, který vystihuje vývoj kapely i témat alba. Originální pracovní název byl dokonce SITS II, takže ten návrat k minulosti byl od začátku záměr.
Withered byl první singl, kterým Bloom otevřeli novou kapitolu. Jeden z nejupřímnějších momentů na albu, kdy si přiznáš, že dělat muziku, kterou miluješ, není vždycky jen radost. Bloom se tu nebojí ukázat frustraci ani vyčerpání, ale právě díky tomu to působí tak silně. Závěrečné „Withered me, never bloomed / Withered life, dead for you” zůstává v hlavě ještě dlouho.
Only Sky vznikla z nápadu, který měl původně zcela jinou podobu. První verze začínala větou „I’m waiting for a train“, takže se jí dlouho říkalo Train Song. Nakonec z ní ale Bloom udělali jeden z nejvíc atmosférických momentů na albu. Podle kapely vznikala podobně jako Carve Yourself Into My Lungs z předchozí desky, ale zatímco ta fungovala jako dialog mezi dvěma lidmi, Only Sky působí úplně opačně.
Tongue Tied vznikla úplnou náhodou. Kytarista Jarod nasdílel pár svých nápadů do Dropboxu, když nemohl dorazit první den do studia, a mezi nimi byla i akustická verze, kterou nikdo předtím neslyšel. A i když se tenhle singl od zbytku alba diametrálně liší a nikdo by ho nejspíš nečekal, ten moment překvapení funguje dobře – stejně jako hostující Mikaila Delgado z Yours Truly.
Show Me Who I Am uzavírá album návratem k úplnému začátku. Navazuje na Belrose, jen z opačné strany. Místo vedení Bloom tentokrát žádají o oporu. Poslední „one day I’ll just breathe“ shrnuje všechno, co se na albu děje, a nechává ho skončit přesně tak, jak má.
A pokud jste to dočetli až sem, patří vám velký dík! Nezapomeňte mrknout na fotky z pražského koncertu v galerii a dejte nám vědět, co na tuhle novinku říkáte!
Napsala: Míša
CM Foto: Nina Vocelová
