Vracíme se ve vzpomínkách k letošnímu Brutal Assaultu, kde jsme hned po show čapli kluky z Angelmaker. V rozhovoru došlo hlavně na novou tvorbu, která je už venku! Jejich nové album This Used To Be Heaven nám dává šanci ponořit se do trochu čerstvějšího zvuku s jejich novým vokalistou Ianem, který dříve působil v Rings Of Saturn. O tom, jak Ian zapadl do kapely, i jaký je to občas boj s tak početnou kapelou se dočteš níže!
Ahoj, vítejte na Brutal Assault. Právě jste odehráli show. Jaké to bylo?
Byla to zábava. Hrozný vedro. Měli jsme nějaké technické potíže, ale zvládli jsme to. Bylo to něco s napájením. Vypadávaly nám in-eary a podobné věci. Neustále se to odpojovalo, takže jsme se nemohli orientovat, kde přesně v songu jsme. Je to docela děsivé – jako řídit auto se zavázanýma očima, ale nakonec jsme to zvládli.
Je něco speciálního na evropských fanoušcích? Něco, čím se liší od ostatních?
Nemyslíme si, že by v Severní Americe někdo přišel na koncert už v 11:30 dopoledne a pak šel do práce. Když jsme teď hráli na Brutal Assault, měli jsme obavu, že hrajeme moc brzy. A pak bum — jakmile začne den, lidi jsou venku, jedou a moshujou. V Severní Americe lidi naopak rádi přijdou později.
Šli byste na koncert takhle brzy?
Musela by to být opravdu šílená sestava. Záleží na tom, kdo hraje. Tady je tolik žánrů, že když už jste na festivalu, tak prostě chodíte a koukáte. Jo, asi bychom dorazili brzy.
Vydali jste nový singl Silken Hands. Můžete o něm říct víc?
Je to krátký song. Ian ho napsal celý – hudbu i vokály. Občas píšeme napůl, někdy skoro celý track udělá jeden, druhý jen něco doplní, ale Silken Hands je hlavně Ianova práce.
Ian: Jo, tenhle song jsem napsal tak, aby šel od začátku až do konce bez opakování. Krátký, přímočarý, něco jako rychlejší grind. Prostě to prolítne. Texty jsme psali společně, ale převážně já. Je to agresivní, takové „ponoření do propasti“ a trochu ztráta sebe sama. Pár nechutných, temných obrazů, aby to bylo pořádně brutální.
Má celé album nějaký hlavní motiv?
Nemá úplně jednotné téma, ale spousta songů se motá kolem jednoho pocitu — pustit minulost a začít novou kapitolu.
A když píšete, máte téma dopředu?
Občas. Někdy otevřu svůj obrovský seznam nápadů a vyberu něco, co se hodí. Někdy pustím instrumentálku a píšu podle toho, co cítím.
Ian: Tohle je poprvé, co píšu s někým jiným. Casey měl hodně věcí připravených už předtím, než jsem se přidal, takže jsem se snažil napojit na jeho vizi. Bylo to složité, ale funguje to.
Ian je v kapele méně než rok, že?
Ano, skoro rok. Je to čerstvé.
Cítíš, že jsi zapadl?
Ian: Jo! Byl jsem v jiné kapele a s Angelmaker jsme spolu dřív hodně turné sdíleli. A pokaždé jsem se k nim nějak přirozeně připojoval, vysedával s nimi, kecal. Když mi Colton zavolal, byla to jasná volba. Ti kluci a jejich hudba mi byli vždycky blízcí. Bylo to jako zacvaknout dílek puzzle na správné místo. Serendipity.
Na nahrávkách zpívá většinou jen jeden z vás a druhý doplňuje. Ale naživo zpíváte oba skoro pořád. Proč?
Když jsme začínali, nevěděli jsme přesně, jak dvojvokál pojmout. Jsou kapely jako Despised Icon, kde se vokalisté střídají po sekcích. My jsme to ještě „zkomprimovali“ — takové vokální „skákání“: on, já, on, já, oba, já… Vytváříme schválně hodně komplikované střídání.
Je to těžší, než mít jednoho vokalistu, protože když někdo z nás mine svou linku nebo se nesesynchronizujeme, je to hodně slyšet. V moderním deathcoru mají single vokalisté často vrstvené vokály, dvě stopy najednou. My to můžeme skutečně zahrát. Stejně jako tři kytary — spousta kapel nahraje tři vrstvy, ale živě má jen dvě. My to prostě přenášíme i na pódium.
Jak rozdělujete role při psaní? Kdo rozhoduje o které části?
Každý má svou úlohu. Johnny píše své skladby celé. Já píšu své a ostatní do nich přidají. Matt dává shredy, já udělám základ a řeknu: „Tady máš místo, udělej sólíčko.“ Johnny přidává ambienty. Každý něco.
Budou na novém albu hosté? Moc jich nemíváte.
Ano, tentokrát ano. Ale ještě nechceme prozrazovat jména. Když se podíváš, s kým jsme poslední dobou spolupracovali, možná to odhadneš — alespoň jednoho.
Co videoklipy? Máte už nějaké, kolik jich bude?
Ano, na několika pracujeme. Máme venku dvě novinky a jsme rádi, že můžeme ukázat i Iana. Seděli jsme na tom materiálu dlouho, takže je super mít konečně něco venku. Ale brzy bude víc.
Můžete prozradit, kolik bude mít album tracků?
Více než deset. Myslíme tak 12–13. Já osobně nahrál 14, ale nakonec jich bude 13.
Co vás víc baví — natáčení nebo výsledek?
Výsledek je fakt super. Neměli jsme moc prostředků, video je jednoduché, stejně jako song, ale Casey měl dobré nápady a náš kameraman to skvěle převedl do výsledku.
Jste sedmičlenná kapela. Máte občas problém s malými pódii?
Jo. Ale zvládáme to. Jednou musel Colton stát za bednou a zpíval přímo do ní. Z pohledu diváků to vypadalo, že vidí jen reproduktor a nějakou krabici. A jeden z nás hrál dokonce na podlaze. Ale je to naše volba — my jsme si vybrali být v sedmi. A teď už se to děje méně často, naštěstí.
Na vašem Instagramu máte často meme obsah. Kdo je vyrábí?
Colton. (smích) Začalo to dávno na Facebooku. Memy měly větší dosah než seriózní příspěvky, tak jsme to začali dělat častěji. A funguje to!
Je něco, co chcete říct fanouškům?
Připravte se na nové album. Chceme ho vydat co nejdřív a bude to ještě letos. A už pracujeme i na dalších věcech. Všechno se sešlo pěkně dohromady a máme z toho radost. Velké věci se blíží.
To je vše. Děkuju moc, bylo to super.
Díky, rádi jsme tu byli.
Rozhovor vedla: Petra Závišová
Foto: Pavla Dolanská