The Hara si rychlostí světla získávají pozornost díky svému osobitému zvuku a energickým živým vystoupením. V době, kdy se připravují na vydání nového alba The Fallout, jsme si s frontmanem Joshem Taylorem a kytaristou Zackem Breenem povídali o procesu jeho vzniku, o zkušenostech z turné i o dynamice, která je jako kapelu posouvá dál. Byl to pohled na to, kde se The Hara nachází teď, a kam směřují do budoucna.
Ellie: Čeká vás teď spousta hodně zajímavých věcí, hlavně vydání alba. The Fallout vychází 23. ledna a už jste z něj vydali několik singlů. Jak se cítíte teď, když je vydání tak blízko, a co od alba můžou fanoušci očekávat?
Zack: Cítíme se fakt dobře a už jsme připravení, aby to konečně vyšlo. Těšíme se, až budeme moct hrát i zbytek těch songů živě. Jsou tam fakt skvělé věci, všechny skladby jsou absolutní bangery. Ale hlavně ty písničky, které lidi ještě neslyšeli, patří podle mě k těm nejlepším na celém albu. Takže jo, jsme hodně natěšení a myslím, že jako kapela jsme připraveni vstoupit do nové éry.
Josh: Strašně se na to těšíme. Dostat to ven mezi lidi a hrát ty songy naživo.
Ellie: Plánujete tedy zahrát celé album živě? Je to něco, co máte v plánu?
Josh: Plánujeme zahrát úplně každý song z alba, plus hromadu dalších věcí. Bude to náš vůbec největší set, jaký jsme kdy měli. Jsem nervózní i nadšenej zároveň, jsem z toho trochu podělanej, ale cítím se připravenej. Od Vánoc jsme měli asi čtyři nebo pět zkoušek a už teď jsme dost sehraní. Takže jo, cítím se fakt dobře.
Ellie: Když se bavíme o novém albu, jedním ze singlů, které už vyšly, je Violence ve spolupráci s As December Falls. Jak tahle kolaborace vznikla a jaké bylo na tom songu spolupracovat?
Josh: Bylo to skvělé, totálně to rozsekali. Byla to naše vůbec první spolupráce, takže jsme vlastně úplně nevěděli, co čekat a jak to celé dopadne, ale všechno proběhlo naprosto v pohodě. Když jsme Violence psali, od začátku jsme měli v hlavě ženský rockový vokál, hlavně kvůli příběhu a textu. A Bethany (Bethany Curtis, frotnwoman As December Falls) do toho zapadla úplně perfektně. Navíc bylo skvělé si ten song zahrát živě na tour v Manchesteru i s nimi a doufáme, že si to brzy zopakujeme, protože to byla fakt zábava.
Ellie: Když se ještě vrátíme k albu, byl tam nějaký song, který bylo těžké dodělat nebo který se málem na album nedostal? A pokud ano, proč?
Zack: Asi bych zmínil Bury Me. Ten vznikl přímo ve studiu během nahrávání. Měli jsme v hlavě dvanáctisongovou desku, ale v tu chvíli jsme měli songů jen jedenáct a cítili jsme, že nám tam ten jeden chybí. Takže jsme se docela zoufale snažili něco vymyslet, a nakonec jsme narazili na zlato. Ten song se stal jedním z našich společných favoritů. Je to skvělá skladba a má perfektní mix zvuků, obzvlášť v kontextu celé nahrávky. Upřímně, kdyby se tehdy věci nesešly přesně tak, jak se sešly, vůbec by se tam asi nedostal. Ale teď jsme z něj všichni fakt nadšení.
Josh: Jo, rozhodně.
Ellie: V poslední době je vidět, že je vaše hudba víc heavy a temnější, hlavně ve srovnání s vašimi úplně prvními singly. Cítíte, že vám tenhle směr teď jako kapele sedí víc?
Josh: Jo, stoprocentně. Myslím, že jsme prostě dospělí chlapi, víš co myslím? Máme v sobě spoustu emocí, vzteku a frustrace ze života a máme o čem mluvit. Zároveň je to přirozený vývoj kapely. Od začátku pro nás byly nejdůležitější koncerty a čím víc jsme hráli, tím víc jsme chtěli, aby to bylo divočejší. A k tomu prostě patří tvrdší hudba. Často se bavíme o tom, jak jsme před pár lety zažili náš úplně první pořádný moshpit a úplně nás to odpálilo. Řekli jsme si: „Tohle chceme. Na každém koncertě.“ A v tu chvíli bylo jasno – pojďme napsat pořádně heavy riffy a jdeme do toho naplno. Takže jo, hell yeah.
Ellie: Když se podíváte na svou tvorbu dnes a porovnáte The Fallout se Survival Mode (debutové album z roku 2023), v čem cítíte největší rozdíl?
Zack: Řekl bych, že hlavně v autentičnosti. The Fallout působí mnohem opravdověji. Survival Mode pro mě pořád zní jako období, kdy jsme si ještě hledali cestu. Během nahrávání prvního alba jsme se toho naučili strašně moc, protože do té doby jsme za sebou měli jen EPčka. Práce na plnohodnotném albu, mi úplně otevřela oči v tom, jak odlišný je celý proces. Všechny tyhle zkušenosti jsme pak přenesli do The Fallout, protože tentokrát jsme mnohem líp věděli, kdo jsme, co chceme a čím si zrovna procházíme. Byla to taková dokonalá shoda okolností ve správný čas. Byli jsme fakt „v zákopech“ a snažili se napsat tu nejlepší hudbu, jakou umíme, a myslím, že se to povedlo. The Fallout na mě působí jako my proti celému světu, prostě upřímná hudba psaná tady a teď.
Josh: Naprosto souhlasím.
Ellie: A celkově, co bylo největší inspirací pro psaní a celý proces alba The Fallout?
Josh: Upřímně? Prostě život. Bylo to dost těžké období pro kapelu. Hodně změn, hodně nejistoty. A myslím, že přesně tohle se přelilo do emocí, které jsou v těch písních slyšet. Odtud pochází ta syrovost. Nebyl tam žádný filtr, chtěli jsme prostě říct věci tak, jak jsme je cítili.
Ellie: Teď trochu změníme téma. Co jste v poslední době poslouchali a co se vám objevilo ve Spotify Wrapped?
Zack: Tohle vezmu já. Určitě já. Na prvním místě ve Spotify Wrapped byl John Mayer. Jsem obrovský fanoušek Johna Mayera.
(ukazuje sbírku alb)
Tohle je John Mayer… a tohle je taky John Mayer. A dokonce mám i malou repliku kytary, podívej.
(ukazuje repliku kytary)
Takže jo, jsem totální John Mayer fanoušek. Pak tam byly věci jako Avenged Sevenfold a podobně, to byl asi můj hlavní vibe.
Josh: Já se přiznám, že jsem se na svoje Spotify Wrapped ani nekoukal, ale tipuju, že to byly ASMR ambientní zvuky a jazz do pozadí. Spotify používám prakticky jen když čtu.
Zack: Celkově je to ale mix všeho. Posloucháme spoustu různých věcí, dobrý metal, dobrý rock. Prostě klasika.
Ellie: Jasně. A co ty, Joshi, máš nějaké oblíbené songy obecně? Třeba jeden nebo dva?
Josh: Vždycky se cítím hrozně pod tlakem, když se mě na tohle někdo ptá. Připadám si, jako bych vlastně vůbec nerozuměl hudbě.
Zack: Ale vážně, za posledních pár let vyšlo strašně moc skvělé hudby. Fakt spousta skvělých věcí.
Josh: Jo. Nové album od Architects, to mě strašně baví, poslouchal jsem ho pořád dokola. Taky jsem šel na koncert kapely, kterou jsem předtím moc neposlouchal, ale Jack (Jack Kennedy, bubeník) mě přemluvil – Parkway Drive. A byli naprosto skvělí. Turnstile taky, trochu víc hardcore. Tenhle styl mám rád. My Idols, Soft Play… prostě všechno s trochou syrové energie.
Ellie: To zní super! Teď se přesuneme k vašim koncertům. Čeká vás The Fallout Tour v Anglii a doufejme, že se brzy zase ukážete i v České republice. Minulý rok jste tu odehráli dva koncerty, jeden v Brně a jeden v Praze. Jak tyhle shows vlastně vznikly?
Josh: Českou republiku milujeme, to není žádné tajemství. Máme odtud jedny z nejlepších vzpomínek za celou dobu kapely. Pokaždé, když se vrátíme, tak je to senzační. Hrát poprvé v Brně a rovnou vyprodat klub bylo strašně cool, to byl fakt skvělý koncert. A Praha měla naprosto šílenou energii, ostatně jako vždy. Nikdy nás nezklamete. Fuck yeah, milujeme to.
Ellie: Děkujeme, to se krásně poslouchá. Na vašich pražských koncertech jsem byla a byly fakt skvělé. A mám tu ještě jednu věc, snažili jsme se o tom něco dohledat, ale moc informací jsme nenašli. Je pravda, že jste celou jednu tour opravdu zkoušeli kempovat a spát ve stanech? Myslím, že to bylo minulý rok.
Josh: Bylo to minulý rok. Jo, přesně tak.
Ellie: A jaké to bylo? Nějaké plusy, mínusy, nezapomenutelné momenty?
Josh: Nejlepší turné vůbec! Fakt šílený. Přes dvacet nocí ve stanu, velkej stan pro deset lidí. Kempovací jídlo, koupání v řece, kempování na hoře ve Švýcarsku, probuzení se s kocovinou na Rock For People… prostě samý skvělý vibes. Myslím, že jsme tím úplně změnili způsob tour pro budoucí kapely. Říkám: Serte na tour busy. Vezměte stan. Je to mnohem lepší.
Zack: Jo, a navíc je to ekologický a tak, že jo.
Ellie: Tour obecně znamená trávit spolu spoustu času. Po tolika letech na cestách, je něco, co ostatní členové dělají, co vás tajně trochu přivádí k šílenství?
Zack: Upřímně? Ani moc ne. Když se nad tím zamyslím, máme dost vysokou toleranci. Ale jsou tam takové malé drobnosti. Pro mě je to třeba žvýkání. Zvuky při žvýkání. To je fakt jediná věc, která mě dokáže vytočit, totální pet peeve. Nedělá to každý, jen pár lidí, ale stejně. Trávíte spolu strašně moc času v hodně těsném prostoru, takže prostě každý má nějakou svou věc.
Josh: Jo, myslím, že jsme k sobě docela ohleduplní. Když někdo potřebuje svůj prostor, necháme ho být. Takže zatím všechno v pohodě.
Ellie: Když už jsme u tour, je nějaký vysněný festival, na kterém byste si jednou chtěli zahrát?
Josh: Podle mě je v Evropě strašně moc skvělých festivalů. Teď se snažím vzpomenout na všechny názvy… Ty velké v Německu jako Rock am Ring a Rock im Park, možná taky Nova Rock… A taky pár v Americe. Jak se jmenují ty největší tam?
Zack: Myslíš Aftershock?
Josh: Jo, Aftershock. Upřímně, kterýkoliv z nich.
Ellie: Všechny jsou skvělé! Teď pojďme na poslední otázky. Jsou trochu jiné než to, o čem jsme se bavili doteď. Jaké bylo vaše první tetování a co pro vás znamená?
Josh: Moje první tetování bylo na hrudi, přímo tady uprostřed. Moje logika byla: když už do toho jdu a chci si potetovat celé tělo, tak začnu něčím fakt bolestivým, aby pak všechno ostatní nebolelo tolik. A co se týče významu… Upřímně, vůbec netuším. Je tam lebka, obličej a růže, prostě mi to přišlo cool. To je celý.
Zack: Joshi, myslím, že na tom něco je, protože já si hrozně chci nechat potetovat hruď, ale strašně se bojím. Možná kdybych začal rovnou tam, tak bych to tolik neřešil. Moje první bylo takové to klasické, horní část bicepsu. Je to morový doktor s růží a lebkou. Vlastně dost podobné. Vždycky jsem miloval tuhle estetiku a mám rád barevná tetování. Takže jo, velký barevný morový doktor s lebkou, totálně metalový.
Ellie: Myslím, že takové věci jsou nadčasové, to bude vždycky vypadat dobře. A poslední otázka. Jaké jídlo nejraději vaříte?
Josh: Nezačínej o vaření. Ježíši. Dobře, jdeme na to. Upřímně, mám jich strašně moc, vaření miluju, takže si fakt nemůžu vybrat jen jedno. Ale teď poslední dobou hodně jedu makarony se třemi druhy sýra. Pořádně tučné, hromada různých sýrů, čedar, Red Leicester a jeden, který ani neumím vyslovit. Je prý ze Švýcarska? Nevím, co to je. Ale jo, to je moje oblíbený.
Zack: Skvělá volba. Já bych si celkově taky těžko vybíral, ale teď mě hodně baví dělat si vlastní kebaby. Takovou domácí verzi, klidně to můžeš posunout až do gyros stylu, když tam hodíš hranolky. Takže shawarma wrapy, kebaby, tenhle vibe. A snažím se jíst víc vegetariánsky, takže hledám inspiraci. Jestli máš nějaké tipy, dej vědět, budu je potřebovat.
Ellie: Moc vám děkuju za odpovědi. A mám ještě přání… Mohli byste pozdravit naše coreMusic fanoušky?
Josh: Ahoj coreMusic a coreMusic fanoušci, posíláme spoustu lásky a doufáme, že se brzy uvidíme na koncertech. Fuck yeah. Jste úžasní. A jezte mac and cheese.
Zack: Hell yeah!
A tím náš rozhovor skončil. Nové album The Fallout vychází už 23. ledna 2026 a my se těšíme na novou dávku energie a autentičnosti. A taky doufáme, že se kluci brzy objeví zpět u nás v České republice.
Rozhovor vedla: Ellie