Trvalo jim to déle, než bychom si všichni přáli – dekádu jsme čekali na oznámení koncertu La Dispute. Není proto překvapením, že se celá Lucerna Music Bar, ve které se akce konala, vyprodala. Tahle venue si na pódium kromě headlinerů přizvala i Angličany Pijn a Vs Self, kteří se postarali o pořádnou dávku screama.
PIJN
Pijn zahájili večer čistě instrumentálním setem. Svým melancholickým zvukem pohltili postupně se plnící Lucernu a ukázali, že k poutavému vystoupení není třeba vokálů. Na stagi stálo celkem pět členů a každý z nich měl zásadní roli ve formování jejich ambientní melodie. Skvěle vynikly bubny, naopak o něco větší důraz bych ocenila u unikátního prvku cella, za kterým seděla Maggie Lister. Celek však působil kompaktně a Pijn se svého setu ujali s velkou vášní.
VS Self
Po předchozí kapele nás trochu rozdivočila trojice Vs Self. Ti se postarali o pravé screamo a bravurně rozhýbali i publikum. Představili i nové singly Maim a V. Převážnou část setlistu však tvořily skladby z jejich alba z roku 2020 Everything Seems Better Now. I přesto, že se parta skládá jen ze tří členů, energie měli na rozdávání a celou stage si podmanili, jako by šlo o mnohem početnější kapelu. Fanoušci skandovali jejich texty a bylo vidět, že v publiku nejsou čistě jen obdivovatelé La Dispute, ale i řada oddaných posluchačů Vs Self. Jeden z nich dokonce držel ceduli s nápisem „Můžu s váma hrát Maudlin“. Na pódium ho sice nepozvali, ale song mu alespoň věnovali. Vystoupení bylo skvěle provedené a mnohé z nás vrátilo o pár let zpět do naší screamo éry.
LA DISPUTE
Dvanáct dlouhých let čekání je u konce – La Dispute nás konečně poctili zastávkou v Praze, a ne ledajakou. Představení jejich nového alba No One Was Driving The Car proběhlo přesně tak, jak fanoušci čekali – surově, plné emocí a hněvu. Vokalista Jordan Dreyer na tohle má prostě talent a je vidět, že stejnou vášeň, jakou dává do textů, přenáší i do výkonu před publikem. Jeho projev je plný potlačovaného vzteku, ale i křehkosti. Každý song s sebou nesl haldu lidí, kteří se zpěvem zapojovali, a dokonce ve stísněnějším prostoru Lucerny došlo i k mini wall of death – divoké moshpity byly samozřejmostí.
Z nového alba zazněly například skladby I Shaved My Head nebo Environmental Catastrophe Film, které naživo působí ještě naléhavěji než ze studiovek. Kapela tím potvrzuje, že i po letech zůstává hlasem generace, která se snaží zorientovat v přetlakové, zrychlené a často dost beznadějné době. To ale není vše, na co kapela tenhle večer narážela. Jordan si střihl i speech, během něhož sdílel svou frustraci z aktuálního dění ve světě, především z probíhajících válek. Zároveň vyjádřil i svůj vděk za komunitu, kterou jejich fanoušci vytváří, a víru, že v této velké problematice máme všichni stejné priority. Po dojemném proslovu následoval neskonalý potlesk a z publika sršela nekončící podpora.
Jsem ráda, že La Dispute patří mezi skupiny, které se v době, kdy je jednoduché být zticha, nebojí otevírat těžká témata – ať už v textech, jež často fungují jako osobní deník plný společenských i vnitřních konfliktů, nebo přímo na pódiu. Celý večer byl silnou připomínkou toho, proč se na ně vyplatilo čekat, a kluci jej uzavřeli s příslibem, že příští zastávka v Praze už nebude trvat tak dlouho – nadšení a pozitivní reakce publika je totiž utvrdily v tom, že česká fanbase má co nabídnout.
Psala: Petra Závišová