V moravské metropoli, konkrétně v brněnském klubu Sono, se odehrál velkolepý večer, který mě svou intenzitou skutečně překvapil. Hlavními hvězdami byli dobře známí Heaven Shall Burn, kteří na Moravu přivezli své zbrusu nové album Heimat. Záda jim kryl perfektní support, který publikum rozehřál hned od samého začátku, a pomyslná laťka se s každou další kapelou jen zvyšovala. Mezi všemi hudebníky a fanoušky panovala skvělá symbióza, díky níž jsme si užili neuvěřitelně přátelský a kontaktní večer.
Jako první se představili texaští Frozen Soul. Jejich pojetí death metalu je syrové a brutální. Nesnaží se o moderní zvuk ani následování trendů, ale naopak se hlásí k samým kořenům žánru. Jak už název této smečky napovídá, kapela si zvolila tématiku ledu a mrazu, která se promítá do názvů skladeb i textů. Jejich přístup k fanouškům však nebyl ani zdaleka chladný. Naopak se projevili jako velmi přátelská parta, která udržovala neustálý kontakt s publikem a dbala na to, aby se do pořádného paření zapojili úplně všichni.
Kapela také neustále vybízela k moshpitu, který se ale v Sonu nerozjížděl úplně snadno. Prostor před pódiem je totiž tvořen malým půlkruhem, na který navazují dva schody vedoucí ke zbytku sálu. Místo na circle pit a další vylomeniny tak bylo značně omezené.
Dalšími na řadě byli The Black Dahlia Murder. Jejich nástup na pódium byl trochu neobvyklý: nejenže začali o deset minut dříve, ale zničehonic někdo do mikrofonu zaburácel „Put your hands up and welcome The Black Dahlia Murder on stage!“ Vzápětí se objevila celá kapela a odpálila svou divokou show. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na live vokál frontmana Briana Eschbacha. Působil na mě jako zvláštní mix mluveného slova kombinovaný se slabším fry screamem, který svou plnou sílu a energii ukázal až ve výškách. Brian si ale jako zakládající kytarista na roli frontmana očividně stále zvyká. I přesto na pódiu působí sebevědomě a přirozeně a věřím, že svoje vokály bude nadále jen zlepšovat. Celé vystoupení mělo neskutečný drive a kapela aktivně komunikovala s fanoušky. Aby udrželi publikum ve varu, přivezli s sebou i svého gorilího maskota v červeném baseballovém dresu, který probíhal davem a headbangoval společně s fanoušky.
The Halo Effect mě velice mile překvapili. A vlastně víc než to, myslím, že jsem se stala jejich novým fanouškem. Tato švédská melodická deathmetalová parta, tvořená bývalými členy In Flames, má v čele charismatického Mikaela Stanneho, který aktuálně působí i jako frontman Dark Tranquillity. Přiznávám, že svá deathmetalová léta už mám za sebou, ale tahle smečka ve mně tu starou vášeň znovu oživila. Jejich hudba se vrací ke klasickému gothenburgskému soundu a neskutečně mě bavila. Kapela se dala dohromady teprve v roce 2021 a má na kontě zatim dvě alba, ale i tak si troufám tvrdit, že získali srdce všech přítomných. Chvílemi mi dokonce přišlo, že si The Halo Effect ukradli pozici headlinera, což se ale později úplně nepotvrdilo. Skandinávci předvedli naprosto profesionální a uvolněný výkon. Asi po 15 minutách show začali lidé skandovat jejich jméno, na což překvapený Mikael jen s úsměvem prohodil: „Vždyť teprve začínáme!“ A byla to jízda až do úplného konce.
A pak přišel vrchol celého večera. Po atmosférickém intru Ad Arma se německý kolos Heaven Shall Burn rozjel na plné obrátky. Stejně jako předchozí kapely, i HSB naplno využívali specifický prostor klubu, kde fanoušci stáli v bezprostřední blízkosti pódia. A kapely se tak mohli dostat přímo k nim. Absence bariér a ochranky přímo před pódiem dodala koncertu neuvěřitelný náboj. Security jen z dálky dobíhala krotit ty nejdivočejší fanoušky, kteří neustále vyskakovali nahoru. Sám zpěvák Marcus Bischoff osobně pomáhal lidem z davu nahoru na stage nebo je naopak povzbuzoval ke skokům zpět do rozbouřeného moshpitu, aby se nechali unášet na rukou ostatních.
Kapela do nás sázela jak novinky z alba Heimat, tak staré osvědčené pecky jako Endzeit, Black Tears nebo Godiva. Celým prostorem se šířila neskutečně radostná a uvolněná atmosféra. Kytarista Maik Weichert také podotkl, že je skvělé vidět, jak se v sále mísí lidé v tričkách napříč všemi žánry. To bylo velmi trefné, jelikož Heaven Shall Burn spojuje milovníky nejrůznějších odnoží metalu.
Na závěr bych chtěla dodat, že je velmi těžké popsat slovy, jak intenzivní, kontaktní a přátelský tento večer byl. Rozhodně zůstane mezi nejsilnějšími zážitky z koncertů, které jsem kdy viděla.
Napsala: Vendy Jobová
Fotil: Zdeněk Zelený
