Nedělní večer 3. května patřil v klubu Bike Jesus návratu do golden éry 2000’s girl rocku. Taylor Acorn, která loni obsadila místo supportu před All Time Low, nyní vyrazila na svoji headline tour k novému albu POSTER CHILD, aby nás vrátila do dob, kdy jsme jako teenageři vyrůstali na Bravíčkách a nonstop poslouchali pop-rock a pop-punk. Večer otevřeli Wilt z Los Angeles, kteří fanoušky solidně rozpálili.
WILT
Večer zahájili Wilt z Los Angeles, kteří fans navnadili indie rockovým soundem. Tentokrát jsem do klubu dorazila tak akorát načas – pod pódiem už to příjemně houstlo a mezi lidmi bylo cítit očekávání. Přesně podle slibovaného harmonogramu na stage vtrhla kapela v čele s roztomilou zpěvačkou Chelsea Rifkin. Čekala jsem spíše utahanější indie vibe, ale opak byl pravdou. Wilt nás hned s prvními singly napumpovali chytlavým alt rockem, který rozpohyboval snad každého.
Dalším příjemným překvapením byl fakt, že set nebyl úplně krátký, jak u předkapel většinou bývá zvykem. Setlist zahrnoval vesměs to nejlepší, co má kapela na kontě, od zahajovacího the riff po ikonickou gwen. Snad největším hypem celé show bylo, když se Bikem rozezněly dobře známé tóny tracku All The Things She Said od kapely t.A.T.u. Kdo tohle nezná, jako by nebyl. Po tomhle singlu si našel prostor i krátký moment na představení celé kapely. Samotný set jinak žádnými dlouhými proslovy přerušovaný nebyl, což večeru vlastně jen prospělo – veškerá komunikace totiž probíhala tam, kde měla, tedy skrze hudbu a suverénní stage presence.
Po celou dobu se zpívalo, skákalo a z obou stran bylo znát, že se jede naplno. Wilt dokonale vystihli ten bezstarostný vibe amerických teen komedií z 2000’s, ale zároveň do toho přinesli pořádnou dávku energie. Ve finále mě překvapili možná víc, než jsem čekala. Jako předkapela pro Taylor fungovali skvěle a pokud se sem ještě někdy vrátí, rozhodně doporučuju je nepropásnout.
TAYLOR ACORN
POV: You’re still hanging onto the early 2000’s era of Kelly Clarkson and Avril Lavigne … Pokud bych měla Taylor popsat v jedné větě a vlastně tak shrnout i celou show, bylo by to nějak takhle.Taylor Acorn už v Česku není úplně neznámým jménem. V roce 2023 se představila na festivalu Rock For People a například loni otevřela set All Time Low. Taky má na kontě spoustu featů. S jejím nástupem na stage se atmosféra v sále okamžitě proměnila. Její melodický a nakažlivý pop-punk a texty, které působí až bolestivě autenticky, trefily fanoušky přesně tam, kde měly. Prostor před pódiem se rychle zaplnil a z reakcí bylo jasné, že mnozí nepřišli jen poslouchat, ale každý jeden song skutečně zažít. Jestli jsem říkala, že u Wilt se fanoušci zapojili od prvních songů, tady to bylo ještě předtím.
Po úvodních singlech Poster Child a I Think I’m In Love se Taylor omluvila, že z důvodu chřipky nemá hlas úplně ve 100% kondici. Upřímně – kdyby tohle nezmínila, asi bych to ani nepoznala. Dobře, možná trošku ve výškách, na druhou stranu to dodávalo takový ten příjemný dirty sound. Večer se z velké části nesl ve znamení nejnovějšího alba POSTER CHILD (říjen 2025) a podle toho byl setlist taky poskládaný. Goodbye, Good Riddance, Cheap Dopamine, Blood on Your Hands nebo People Pleaser byly jasnou volbou a podle reakcí fanoušků rozhodně trefou do černého. Mě ale asi nejvíc potěšilo, když došlo i na Coma a Greener – dva singly, ke kterým mám osobně hodně blízko.
Když set oficiálně skončil a Taylor po posledních děkovačkách ještě obešla první řady, pozdravila fanoušky a rozdávala úsměvy i podání ruky, bylo jasné, že tímhle to pro publikum nekončí. Sálem se okamžitě rozlehlo hlasité „one more song“, ale vzhledem k tomu, že během večera padla zmínka o nemoci, jsem návrat na stage moc nečekala. Taylor ale ukázala, proč si ji fanoušci tak zamilovali – vrátila se a místo jednoho přídavku nám nadělila rovnou dva. A závěrečný Psycho? Přesně takový konec tenhle večer potřeboval. I v ne úplně ideálním rozpoložení to Taylor odjela s energií a jistotou jako absolutní queen. Jestli se celému večeru vůbec dalo něco vytknout, pak snad jen místy až příliš výrazné basy, které v pár pasážích lehce přebíjely zbytek zvuku.
Pokud měl tenhle večer něco navíc, byla to schopnost probudit nostalgii a připomenout, proč má živá hudba pořád takovou sílu. Za to patří díky RFP Concerts i Bike Jesus. 🖤
NAPSALA: Jenny
FOTILA: Bára
