Rock for People 2026 začal deštivě, ale do plných!
Jakmile se krátce po jedenácté otevřely brány jednatřicátého Rock for People, otevřely se na obloze také šedivé mraky, aby postupně započaly zkrápění festivalového areálu. Po dlouhých letech jsme tak byli svědky kompletně propršeného festivalového dne. Naštěstí se nejednalo o slejvák jako v roce 2012, a tak kapky nikoho příliš nezastavily. Středeční návštěvnost byla díky lahůdkám jako Megadeth, Gorillaz, Electric Callboy či Trivium obrovská. A festivalová nálada najela okamžitě! Jako bychom jen pokračovali v tom, co jsme tady před rokem zanechali. K naladění určitě dopomohl taky předešlý večírek pro nedočkavé s DJ setem The Hara a vymodlenými Morčaty na útěku.
Areál se dočkal notného zvětšení v oblasti hlavní stage. Prostor pro publikum byl rozšířen do šířky po obou stranách a pro příjemnější poslech z větší dálky přibyly tzv. delay věže s aparaturou i s led obrazovkami. Onen slavný kopec u druhé hlavní stage, ze kterého tak rádi sledujeme sety, když už nám nohy neslouží, je nově přeměněn na tribunu. Na té se nyní sedí příjemně a vejde se zde také daleko více diváků. Díky rozšíření mohlo vzniknout více partnerských zón, kde se lze zašít. Přibyla také nová maličká Ecoflow stage, další a další hangáry jsou zaplněny hospůdkami a celkově areál včetně stanového městečka působí ještě živějším dojmem.
Program hned zpočátku sypal jedno zajímavé jméno za druhým, když tedy přeskočíme Vypsanou Fixu, která platí spíše za legendu a kult. Hlavní stage otevřeli We Came As Romans a Magnolia Park velice sebevědomými sety, avšak až destruktivní Kublai Khan TX nám dali skutečný důvod pořádně protáhnout tělo a provětrat nohavice. Zahřměli taky indičtí Bloodywood, aby dokázali, že se nejedná jen o senzaci.
Příjemným překvapením pro nás byli nu-metal/post-hc floridští Nevertel. Mezi doporučení zařadíme i irskou progresivní punkovou kapelu Gurriers. Povedlo se i vystoupení protřelých pop-rockových As It Is. Všechna čest Davovi Mustainovi z Megadeth, že tenhle kult stále táhne a zůstává učebnicí metalu.
Pak už to jelo. Bombastičtí Electric Callboy zaplnili pláň před RFP stagí naprosto nad očekávání a dopřáli nadšenému davu opravdu pořádnou párty. Splněným snem byl pro řadu lidí koncert Gorillaz. Jakkoli Damon Albarn působí na stagi tak trochu „vtipně“, celý ansámbl odehrál bravurně jak staré, tak nejnovější skladby z alba The Mountain. Nejlépe ale samozřejmě fungovaly pecky z alba Plastic Beach a starší hity.
Svůj úplně první a povedený si odbyl projekt Mønødream. Premiéra se podařila. Martin Čupka měl určitě velkou radost z toho, že stan Reflex Stage byl takřka celý zaplněný. Po naprosto skvělých, syrových, tvrdých a emočně nabitých Boundaries přišel bohužel zkrácený set thrown. Důvod nám v době psaní reportu není známý. Určitě by spousta lidí ráda měla informaci o tom, že papírově kryjící se sety právě thrown a Trivium bylo možné alespoň částečně zažít oba. Trivium totiž prý nebyli vůbec špatní, takže nás ten čekáním zabitý čas mrzel. Promočený den perfektně zakončila proskákaná afterparty s hip-hopovými Joey Valence & Brae, kteří očividně milují Skrillexe!
Foto: Mejra Drkal
Text: Jiří Popelka
