Pětidenní festivalový maraton v Hradci Králové je úspěšně za námi. Zatímco čtvrtý den testoval naši psychickou odolnost dalším deštěm a přinesl (alespoň pro mě) jedno velké headlinerské zklamání, velkolepé finále pátého dne pod taktovkou heavymetalových legend potvrdilo, že Rock for People dokáže ustát cokoliv.
Sobotní dopoledne sice začalo zataženou oblohou a solidním lijákem, ale náladu to nezkazilo. Program pro mě totiž odstartoval naprosto skvělým bizárem – promítáním remasterované verze kultovní Svatby Jiřího Káry. Sledovat tuhle legendární záležitost v davu lidí, kteří tleskali u každé slavné hlášky, byl zážitek sám o sobě. Následná beseda s autory remasteru a jedním z pamětníků Károvy party tomu dodala korunu.
Moji první hudební zastávkou byli britští Kid Kapichi, kteří odehráli velmi příjemný punk rockový set, hned potom ale přitvrdili metalcoroví Bury Tomorrow. Únava čtvrtého dne nebyla znát ani na show Don Broco. Moshpity nezpomalovaly, ba naopak – v circle pitu lidi dokonce nosili nad hlavami týpka na nafukovacím jednorožci. Rychlé zastavení na matadorech Malevolence potvrdilo to samé: mega pity, obří energie a nekompromisní kytary. Skvělou show doručili i Yonaka. Frontwoman Theresa Jarvis si na pódium dokonce vytáhla fanynku a odzpívala s ní song Clicque. Jakmile odpoledne nastoupili Nothing But Thieves, konečně se ukázalo sluníčko. Celý set měl neuvěřitelně příjemný vibe, lidé spokojeně posedávali na trávě před main stage a užívali si skvělý rockový sound. Sub-headlineři Silent Planet pak také doručili solidní set.
Hlavní hvězdou večera měla být pop-rocková ikona Halsey. Když ji pořadatelé oznámili, patřila jsem k těm, co její účast na festivalu obhajovali. O to větší zklamání to bohužel pro mě bylo. Chápu, že spousta lidí byla nakonec nadšená, ale mě to zkrátka nebavilo. Její outfit působil zbytečně vulgárně a na podiu se občas ztrácela, protože celá show stála výhradně na ní a muzikanti byli schovaní kdesi v pozadí. Na můj vkus bylo v show taky až moc vaty a povídání. Světlejším momentem byl sice jeden tvrdší track zhruba dvacet minut před koncem, ale zbytek setu byla docela nuda. Staging a scénografie rozdělená do kapitol (The Mother, The Maiden, The Mage…) sice vypadaly pěkně, ale zklamání to nezachránilo a z koncertu jsem odešla dřív.
Skutečnými headlinery soboty tak pro mě byli Within Temptation. To byl naprostý triumf! Show plná emocí, která na rozdíl od Halsey působila čistě od srdce. Zpěvačka Sharon den Adel v nádherných bílých šatech hned na úvod přinesla ukrajinskou vlajku a vokálně předvedla stoprocentní, křišťálově čistý výkon. Dav šílel – jely se obří circle pity, hromadné veslování na zemi a kapela šlapala dokonale. Sobotní noc pak završila afterparty s naším Jirkou aka DJ Šatysvlečkou a našlapaný drum’n’bassový set od Delta Heavy.
Pátý den už se nesl ve znamení totální únavy. V areálu navíc došlo k rapidní obměně publika – najednou bylo vidět mnohem více starších ročníků v tričkách Iron Maiden. Počasí si pro nás sice poprvé nepřichystalo déšť, ale zato se opřel šílený vítr, kvůli kterému bylo večerní balení stanů extrémním zážitkem.
Nedělní program pro mě odstartovali Loathe. Výkon sice fajn a moshpity byly na poslední den festivalu až překvapivě divoké, ale kapelu totálně zabil zvuk, který působil dost utopeně. Skvělý bizárek naopak předvedli japonští Man With A Mission. Metaloví týpci s vlčími hlavami pracovali s davem naprosto fantasticky a mě to moc bavilo. Následující Knocked Loose nezůstali pozadu – nechyběly pity, crowdsurfing a skvělá energie. Obrovské uznání pak letí britským The Hara, kteří opět zachránili den. Původně oznámení Alexisonfire totiž kvůli posunutému letu nestihli dorazit, a tak The Hara ochotně zaskočili. A byla to neskutečná jízda! Frontman Josh Taylor skočil z pódia rovnou do moshpitu, lezl po lešení a předvedl skvělou show.
Závěr celého festivalu patřil britským legendám Iron Maiden. Na to, kolik pánům je let, odehráli dvouhodinový, naprosto špičkový set. Hudebně i vokálně bezchybné, nechyběl obří Eddie, skvělý staging a vizuály. Frontman Bruce Dickinson vystřídal snad pět outfitů jako správná diva a kapela do nás nasypala všechny zásadní hity: Run to the Hills, The Number of the Beast nebo Fear of the Dark. Dokonalá tečka.
Během čtvrtého dne navíc pořadatelé odpálili bombu v podobě termínu na příští rok: 2. až 5. června 2027 a oznámili první obří jméno – Blink-182! Takže díky Rock for People a vidíme se v moshpitu zase za rok!
TEXT: Anna Jindráková
FOTO: Mejra Drkal a Adéla Michalčíková
