Poslední dva dny Brutal Assault nám dopřály přívětivější počasí a úporné vedro nás konečně trochu šetřilo. Zdálo se, že areál se zaplnil ještě více lidmi a atmosféra i energie neubývala ani s únavou a vyčerpáním. Čekala nás ještě významná jména a davy neubývaly ani poslední den po půlnoci.
3. den
ALLT
Švédům byl sice věnován „ranní“ spot v line-upu, ale i tak se jim dostalo hojného publika. Allt vydali koncem července nové album Ataraxia, které nám také představili ve svém setlistu, který byl dynamický a střídal tvrdé pasáže s těmi měkčími. Brzká show ani trochu neubrala na moshpitech a fanoušci si dali pořádnou rozcvičku v kotli. Allt to rozjeli naplno a dokonce nám po show prozradili, že jednoznačně šlo o jejich nejoblíbenější koncert. Snad se nám poštěstí tuhle bandu slyšet i na nějaké klubovce!
SIGNS OF THE SWARM
Deathcorový nářez v podání již známých Signs Of The Swarm ani tentokrát nezklamal. Kluky už jsem viděla po několikáté a pokaždé to byl neúprosný zážitek, který vás nešetřil ani vteřinu. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Zejména zpěvák David zářil úsměvy, když sledoval jednoho crowd surfaře za druhým a nekončící moshpity. K závěru tradičně rozezpívali dav coverem od Roba Zombieho na píseň Dragula, který celý jejich vystoupení jen podtrhnul k dokonalosti.
ANIMALS AS LEADERS
Jedna z kapel, která potvrzuje, že čistě instrumentální set nemusí znamenat nudu. Animals As Leaders se již dlouhou dobu drží mezi favority sebejistého zvuku, kde není třeba vokálů, aby rozproudili publikum. Přestože nevydali v nedávné době nic nového, setlist měli postavený skvěle, se známými hity. Oprávněně se jim dostalo dlouhého a hlasitého potlesku. Ještě aby ne, když publikum tyto progové velikány opravdu miluje a pokaždé si naplno užívá melodické vyhrávky i tvrdší party.
PALEFACE SWISS
Paleface Swiss si zastávku v Česku dělají poměrně často, a proto jejich set přitáhl spoustu věrných fanoušků. Tahle banda vystřelila nahoru opravdu rychle a jejich růst je znát i na jejich hudební tvorbě. Stage ovládli naprosto suverénně. Nekončící moshpity doprovázely snad každý song a kluci do toho dali úplně všechno. Právem se tak stávají čím dál větším jménem a bylo vidět, že publikum hltalo každou sekundu jejich vystoupení. O jejich show pak několik fanoušků básnilo ještě dlouho po jejím skončení.
KATATONIA
Na Katatonii jsem opravdu čekala s nadšením, jelikož se mi jejich hudba, a především starší desky, v poslední době opravdu zalíbila. Na své posluchačské cestě jsem se k nim musela postupně dopracovat, o to víc jsem se ale těšila, co tihle Švédové předvedou naživo. Bohužel už od začátku bylo poměrně jasné, že nejslabším článkem vystoupení budou vokály. Instrumentálně přitom všechno znělo výborně, kapela působila sehraně, jednotlivé nástroje měly potřebnou sílu a atmosféra skladeb fungovala. Vokály však byly špatně nazvučené a místy možná i lehce intonačně nejisté, což bohužel výrazně ovlivňovalo celkový dojem z koncertu.
4. DEN
IMMINENCE
Imminence jsou tak trochu mojí srdcovkou, ale prozatím jsem měla tu čest vidět je pouze v klubovém prostředí. O to víc jsem se těšila na jejich festivalové vystoupení a byla zvědavá, jak si poradí s různorodým publikem. Švédové vtrhli na pódium s obrovskou vervou. Ještě než se celý violin-metalcorový kolotoč naplno rozjel, vokalista Eddie Berg zahřměl do mikrofonu: „How are you, Brutal Assault? Let’s go!“ a vzápětí se areálem rozezněly drtivé tóny úvodní skladby Temptation. Kapela se s neutuchající energií a bez zbytečných průpovídek bravurně prodrala celým setem, postaveným především na skladbách z alba The Black. O jeden z nejzajímavějších momentů se postaral kytarista Harald Barrett, který si na chvíli vypůjčil houslový smyčec a rozehrál s ním struny své kytary. Eddie Berg po celou dobu suverénně zvládal jak vokály, tak hru na housle, přestože některé jeho screamy v mixu působily o něco tišeji než čisté zpěvy. Ani to však příliš nenarušilo celkový dojem z intenzivního a precizně odehraného vystoupení.
THE GHOST INSIDE
The Ghost Inside se vrátili na scénu v roce 2019, o rok později vydali eponymní album a v roce 2024 následovalo zvukově o něco odlišnější Searching for Solace. V posledních letech kapela znovu potvrzuje svou silnou pozici na scéně a na koncertech sklízí skvělé ohlasy. Nejinak tomu bylo ani na Brutal Assault. Hned od prvních tónů bylo jasné, že tohle bude stát za to. Zvuk byl čistý a mohutný, z Američanů sršela neskutečná energie a chuť podat opravdu skvělý výkon. Kapela působila sehraně a publikum si získala prakticky okamžitě. Setlist byl navíc velmi dobře postavený jako festivalový průřez jejich diskografií a sázel především na nejúdernější a nejznámější skladby. Vedle starších koncertních jistot jako Avalanche a Mercy zazněla například i emotivní Aftermath a novější Light Years či Wash It Away ze Searching for Solace.
DEAFHEAVEN
Deafheaven dnes patří mezi opravdové velikány blackgazu a jejich pověst během let vyrostla do rozměrů kapely, která dávno přesáhla hranice původně poměrně úzkého žánru. Na Brutal Assault ukázali přesně proč. Set postavený na skladbách jako Doberman, Magnolia, Brought to the Water, Sunbather nebo Revelator nabídl typický kontrast mezi drtivými blackmetalovými výbuchy a zasněnými, téměř éterickými pasážemi. Právě tahle schopnost během několika okamžiků přejít od absolutního sonického chaosu k melancholické atmosféře fungovala v prostorách pevnosti fantasticky. Deafheaven tak potvrdili, že jejich současná reputace rozhodně nevznikla náhodou. Potěšili nás i příslibem, že až se vrátí, přinesou s sebou nové album!
WARDRUNA
Velkým tahákem letošního ročníku byla bezesporu i Wardruna. Jejich temné, zadumané folkové tóny jako by probouzely dávné severské bohy a v kulisách josefovské pevnosti získaly ještě působivější atmosféru. Einar Selvik spolu s Lindy-Fay Hella vytvořili téměř rituální zážitek, ve kterém se prolínaly hypnotické rytmy, tradiční nástroje a výrazné vokály. Zazněly například skladby Tyr, Raido, Rotlaust tre fell, NaudiR, Odal nebo závěrečný Helvegen. Wardruna tak nabídla jeden z těch koncertů, při kterých člověk na chvíli zapomene, že stojí na metalovém festivalu, a nechá se jednoduše vtáhnout do úplně jiného světa.
ZÁVĚR
Letošní ročník Brutal Assault opět stál za to! I když bylo vyloženě corových kapel v programu o něco méně, o kvalitní hudební zážitky rozhodně nebyla nouze a rády jsme si odskočily i k jiným žánrům. Letošní ročník se nesl také ve znamení úmorných veder, která sice postupně polevovala, ale především během prvních dnů dokázala fungování v areálu pořádně znepříjemnit. Ani vysoké teploty však nedokázaly ubrat nic z jedinečné atmosféry josefovské pevnosti, která znovu ožila tisíci fanoušků tvrdé hudby z celého světa. A my se už teď těšíme na příští jubilejní 30. ročník!
TEXT: Vendy & Péťa
FOTO: Marie
