Sobotní večer 10. října patřil v pražském Chapeau Rouge oslavě domácí klubové scény. Tři kapely spojené motivem slunce v názvu – brněnští Bite the Sun, kladenští Halo of the Sun a pražští Dream of the Sun – spojily síly a po první zastávce v brněnském Kabinetu MÚZ dorazily se svou putovní minifestivalovou jízdou s příznačným názvem Sunfest i do hlavního města. Vyrazila jsem podpořit lokální scénu a výsledek stál rozhodně za to.
Jedním z největších plusů celého večera byl za mě samotný koncept a dramaturgie. Žádná z kapel nebyla stavěna do role nedotknutelného headlinera; každá formace dostala přesně vymezený, zhruba čtyřicetiminutový slot. Všechny tři party tak měly naprosto stejný prostor i pozornost publika, což dodalo večeru fajn pocit vzájemného respektu a pospolitosti. Zatímco při příchodu do klubu to vypadalo na komornější účast, během večera se prostor Chapeau Rouge velmi slušně zaplnil.
Večer odstartovali brněnští Bite the Sun. I když se publikum ze začátku teprve scházelo a zahřívalo, kapela na pódiu nenechala nic náhodě. Do svého setu šlápli naplno od prvního tónu, servírovali hutné pasáže i poctivou energii a postarali se o přesně takový rozjezd, jaký klubový večer potřebuje. Pro ty, kdo dorazili včas, to byl jasný signál, že dnes večer se šetřit nebude.
Jako druzí nastoupili kladenští Halo of the Sun, pro které měl pražský večer obzvlášť silný osobní náboj. Šlo totiž o poslední společný koncert se stávajícím frontmanem Lukášem Urbanem. Tahle rozlučková atmosféra se přirozeně propsala do celého setu – hudební dravost se mísila s emocemi a kapela odehrála velice intenzivní rozlučku. Důstojnější tečku za jednou érou si kapela snad ani nemohla přát.
Závěr patřil pražským zástupcům Dream of the Sun, kteří ukázali, jak má vypadat suverénní práce s publikem. Kontakt s lidmi pod pódiem zvládli na jedničku, okamžitě si klub omotali kolem prstu a udrželi tempo i energii až do úplného závěru. Jejich set bavil od začátku do konce a fungoval jako perfektní vyvrcholení celé akce.
Co dělalo Sunfest tak osvěžujícím, byla mimo jiné i hudební pestrost. Přestože všechny tři formace sdílejí v názvu slunce a pohybují se v mantinelech tvrdých kytarových žánrů, každá přinesla trochu jiný zvuk, jinou náladu a odlišný pohled na moderní tvrdou muziku. Díky tomu večer ani na moment nespadl do jednotvárnosti. Celá akce se nesla v uvolněné, přátelské a komunitní atmosféře. Přesně takovéhle menší lokální klubovky dokazují, že česká undergroundová scéna žije, drží při sobě a rozhodně stojí za návštěvu i podporu. Víc takových akcí!
TEXT a FOTO: Anna Jindráková