Brněnští Jake Loves Space se vrátili na prkna alternativní hudby a v plné síle vydávají nové singly. Jejich hudební rybníček je dost rozmanitý a kombinuje prvky metalcoru, elektroniky a popu. Přečtěte si rozhovor, ve kterém mluví o tom, proč se kapela na chvíli rozpadla, jak u nich probíhá tvorba, a v neposlední řadě zmiňují, co je motivuje a co je štve.
Máte teď staronovou sestavu poté, co jste v roce 2021 ukončili fungování kapely, ale minulý rok jste se rozhodli vrátit. Co za tímto rozhodnutím stojí?
V první řadě děkujeme celému teamu Coremusic.cz a jmenovitě Vendy za tento rozhovor a za sdílení našich novinek, když vyjdou!
Potom co jsme se během covidu rozpadli, tak si každý našel něco trošku jiného – někteří jinou kapelu, jiní zase od hudby odpadli úplně. Pak v létě 2024 se Kuba M. a Petr začali scházet a skládat songy – ne úplně se zájmem obnovit Jake Loves Space, ale prostě jen tak pro radost, protože nám to chybělo. Úplnou náhodou se asi za týden nebo dva ozval Dominik jestli se nechcem sejít a něco začít dělat (asi osud…).
Vnitřně jsme nejspíš všichni tušili, že nám něco chybí a že to nejspíš je právě tahle parta lidí, se kterou jsme několik let zažívali neskutečnou zábavu, kamarádství a intenzivní chvilky – ty dobré nebo i ty méně dobré.
Původní druhý kytarista Kuba Š. se k nám již nepřipojil a bubeník Honza to s námi zkusil, ale už mu to časově nevycházelo. Máme teď nového bubeníka Jirku, který k nám skvěle zapadl jak hudebně, tak lidsky, protože má podobně hloupý smysl pro humor.
Vaše starší tvorba byla spíše odlehčená, ale nyní se pouštíte i do temnějších témat. Změnilo se něco ve vás jako lidech, že hudebně objevujete i tato zákoutí?
Určitě. Už nám není 15 jako když jsme začínali a naše životy už nejsou jedna nikdy nekončící party. Každý jsme ušli kus cesty a to nás nějakým způsobem posunulo či změnilo. Naše hudba tyto cesty odráží.
Každý svůj stres, frustraci, vyčerpání – ať už fyzické nebo psychické – zpracovává jinak. Někdo chlastá, někdo bere drogy, někdo to v sobě prostě dusí (někdo to zvládá všechno najednou). My čtyři máme to štěstí, že to je právě psaní hudby a její hraní, co je náš únik a to, co nás spojuje.
Ve vaší hudbě se potkává metalcore, elektronika i popové melodie. Je pro vás propojování žánrů přirozenou součástí tvorby, nebo vědomě hledáte způsob, jak se odlišit od ostatních kapel?
Každý z nás jsme fanoušci jiných hudebních žánrů a různé kombinace stylů nás tedy velice baví. Je to pro nás přirozené, držet se v jedné škatulce zkrátka není pro nás. Při tvorbě jdeme podle toho, co nám tam zrovna sedí a co nás nadchne a je jedno, jestli je to inspirováno metalem, rapem, popem, klasikou nebo jazzem. Děláme prostě to, co nás baví.
Máte pocit, že jste už našli svůj charakteristický zvuk, nebo vás nejvíc baví právě možnost neustále experimentovat?
Rozhodně si nemyslíme, že jsme se někdy dostali do nějakého zaběhlého cyklu a rutiny. Máme nachystané na vydání jak zranitelnější a jemnější songy, tak brutálnější a tvrdší věci, které tě obrátí naruby. Kombinování různých žánrů je to, co pro nás dělá hudbu zábavnou. Teď zrovna připravujeme na vydání song, který má pasáž se smyčcovým kvartetem a pětihlas ve vokálu. Lepší je za nás se stále posouvat a zkoušet něco nového, než najít recept a točit jej dokola.
Vaše nejnovější skladba Drown With Me se věnuje psychickému vyčerpání. Co vás vedlo k otevření tohoto tématu?
Doslova psychické vyčerpání. Ať už naše, nebo co jsme viděli u lidí okolo. Čím dál víc lidí se potýká s psychickými problémy, které v krajních případech vedou k destruktivním myšlenkám. Doufáme v to, že když si Drown With Me poslechne někdo, kdo by takové myšlenky měl, tak se raději rozhodne utápět právě v hudbě a ne v něčem horším.
Vydali jste několik singlů, například Supernova, Coming Home nebo Destiny. Vnímáte je jako jednotlivé příběhy, nebo mezi nimi existuje hlubší tematické propojení?
To vám nyní bohužel říct nemůžeme. Třeba se to dozvíte s dalšími singly, EP nebo albem… nebo třeba na Melodce v Brně 30.1.2027.
Na skladbě Drown With Me jste spolupracovali s Jakubem Chmielewskim z IAMONE. Jak tato spolupráce vznikla?
IAMONE je jednoznačně jedna z nejlepších metalových kapel ve střední Evropě. Věděli jsme, že bychom do Drown chtěli feat a IAMONE byli naše první volba. Zkusili jsme napsat Jakubovi… a vyšlo to! Moc mu za to děkujeme a doufáme, že se třeba potkáme na nějakém koncertě nebo fesťáku.
Jak u vás vlastně vzniká nová skladba? Přichází jako první instrumentální nápad, elektronická pasáž, melodie nebo konkrétní emoce, kterou chcete zachytit?
Pokaždé je to jinak. Třeba Coming home – první skladba co Petr s Kubou složili po odmlce – to bylo všechno najednou. U Supernovy a Forget Your Name byly první Kubova instrumentální dema stará několik let. Máme rozpracované songy, ke kterým nás vyloženě navedl třeba zvuk některého synthu. Někdy skládáme od nuly, někdy přijdeme s motivem, nápadem, linkou a navážeme na ni. Mám spoustu demíček s těmito typy nápadů. To zásadní pro nás je, že skladby dokončujeme vždy společně a každý má možnost skladbu změnit.
Stalo se vám někdy, že jste vytvořili skladbu, která se vám líbila, ale nakonec jste ji nevydali, protože už nezapadala do toho, kam chcete jako kapela směřovat?
V roce 2021 jsme měli nachystané celé album, které pravděpodobně už nikdy nevyjde, protože už to není úplně to, co bychom chtěli v tuto chvíli hrát. Těch skladeb, které nikdy nespatří světlo světa je u nás spousta, protože nám třeba nepřijdou tak dobré jako ty ostatní nebo se k těm ostatním nehodí, těch důvodů může být mnoho. Důležité pro nás je, abychom se na skladbě vždycky všichni shodli. Občas to může mrzet, ale to je náš proces skládání – shodujeme se jako většina.
V roce 2021 se vaše skladba Earthquake dostala do oficiálního playlistu Spotify New Metal Tracks. Změnilo vám to nějak pohled na možnosti české kapely prosadit se v zahraničí?
Bylo skvělé, že se nám to povedlo, nicméně tyto editorial playlisty jsou dost o štěstí. Bohužel jsme tuto vlnu nedokázali plnohodnotně využít a navázat na ni – tomu se chceme do budoucna vyhnout a již nikdy takovou příležitost nepodcenit. Osobně nám pohled na prosazení se v zahraničí změnily spíš úspěšné kapely jako Abbie Falls, Seeing Things, No Face No Case a Severals, kterým se povedlo tento styl hudby z Česka dotáhnout na světovou úroveň.
Kam byste chtěli Jake Loves Space posunout v dalších letech?
Brutal Assault a Rock For People. To by byla velká pocta, protože tyto festivaly zbožňujeme a zrovna ten Brutal je asi největší hudební cíl našeho basáka, který tam chodí pravidelně už 11 let. Jestli znáte někoho, kdo by nám s tím mohl pomoci, prosím kontaktujte nás! Uděláme tvrdý set tak, aby to sedlo.
Kromě toho chceme rozjet merch, živáky, posouvat se prostě ve všem – dělat lepší songy, videa, obsah, živou show… Pořád cítíme, že jsme vlastně na začátku a máme před sebou hodně práce.
Kdybyste měli vybrat jednu skladbu, která nejlépe vystihuje, kým jste dnes jako muzikanti i lidé, která by to byla a proč?
Toto skončilo v kapele jako remíza mezi našimi songy Destiny a Coming Home. Snad je to dostatečně vypovídající už z názvu.
Co vás na současné hudební scéně nejvíc inspiruje a co vás naopak štve?
Inspiruje nás, v jakém stavu je teď tvrdá hudba – kapely jako BMTH, Bad Omens, I Prevail, Poppy, Motionless In White, Sleep Token, Dayseeker a další jsou teď na výsluní a tohle je druh metalu, který nás opravdu baví. Navíc cítíme určitý návrat alt/emo kultury, na které jsme vyrůstali.
Těžko říct co nás štve – pokud nás něco na scéně štve, tak můžeme pracovat na tom, jak to změnit nebo posunout jiným směrem. Při naprosté většině našich spoluprací nebo setkání s lidmi na scéně to byla příjemná a dobrá zkušenost.
Co vám na české alternativní scéně chybí? Co vás jako kapelu dokáže nejvíc demotivovat? A co vás naopak vždycky přesvědčí, že má smysl pokračovat?
Zatím nejsme v českém alternativním rybníčku žádní velcí sumci a chceme se dostat před co nejvíce lidí. Věříme, že posluchači z Česka, kterým by se naše hudba líbila, tu jsou, ale ještě se nám nepodařilo k nim dostat. Současně s tím, že jsme 5 let nevystupovali a nevíme, jak se živá scéna posunula, nám nepřísluší nějak tuto scénu hodnotit.
Jako kapelu nás nejvíc asi dokáže demotivovat ta spousta nehudební práce okolo – dnes je potřeba sedět na vícero židlích a být tak trochu kameraman, grafik, střihač, audio inženýr, manažer, marketér, promotér, atd. Ale tak dneska ta hra vypadá a každá doba měla své nepříjemnosti kolem hudby – je super, že to, jestli se prosadíme, je z velké části v našich rukách a ne v moci nějakého labelu.
Co nás vždy přesvědčí je ta hudba samotná – ten pocit, když se něco povede, napíšeme dobrou linku, hezky nám to ladí, ten pocit se nedá snad ani popsat a předat – stejně tak nás motivuje energie od lidí na koncertech nebo třeba podporující komentáře na sociálních sítích. Dává nám to sílu jít dál a to, že to dává smysl, je super slyšet i zvenčí, i když o tom primárně musíme být přesvědčeni my. A to jsme 🙂
Rozhovor vedla: Vendy