ARCHA+ pohostila jedno z největších jmen hardcorové scény – Hatebreed. Ti po delší pauze v rámci své evropské tour zavítali také do Prahy, aby představili své nejnovější album Fatal Paradox, které vyšlo den před samotným koncertem. Na turné si přizvali známé rockové Life Of Agony a českou scénu na pódiu zastoupily kapely Status Praesents a Hopes.
HOPES
Jak sami kluci řekli, nečekala jsem, že hned ze začátku bude publikum početnější – ale bylo. Hopes je jméno, které mnoho hardcore fanoušků dobře zná. Objevují se na několika festivalech a domácích shows, ale koncertují i v zahraničí. I přesto, že jsem je už několikrát viděla, jsem se na jejich set těšila. Vždycky do toho dají všechno, jejich energie je hrozně přirozená a skoro až rodinná. Tentokrát tomu nebylo jinak. Nezapomněli na své známé songy, které si pár lidí s chutí zazpívalo, ale zazněly i pecky z jejich posledního EP Kings Of Hardcore. Jediné, co mi tolik nesedělo, byl prostor Archy. Ne že by kluci neměli na větší venue, ale zkrátka mi k této hudbě mnohem víc sedí menší klubový prostor nebo venkovní festival. Je ale možné, že to bylo jen zvukem. Byl to každopádně skvělý start, který mě bavil víc než předskokan hlavní kapely. A pokud se vám někdy naskytne možnost Hopes vidět, rozhodně neváhejte a zajděte!
STATUS PRAESENTS
Jedinou zcela neznámou kapelou z lineupu pro mě byli domácí Status Praesents. Ti v březnu slavili 30 let od svého založení, což je sakra velký milník a pořádný kus práce. U staršího hardcoru je to pro mě většinou buď trefa, nebo ne, ale Status Praesents mě mile překvapili a zaujali. I přes to, jak dlouho jsou na scéně, neusínají na vavřínech a stále vydávají nové nahrávky. Jen letos vypustili několik singlů. Setlist byl tedy kromě známých nahrávek opepřený i o novinky. Jejich podání hardcoru se prolíná s několika dalšími prvky, které se vám hned vryjí do paměti a mně osobně jejich písně hrály v hlavě i po skončení. Na stage si dokonce přizvali Aleše z Crippled Fingers, který publikum ještě více rozdováděl a společně vyvolali i wall of death. Jejich výkon mě bavil od začátku do konce a ráda jsem si doma pustila i jejich studiové nahrávky.
LIFE OF AGONY
Tady asi půjdu lehce proti proudu reakcí ostatních fanoušků. Vystoupení mě zkrátka příliš neohromilo a nebylo úplně mým šálkem kávy. Ani mi stylem příliš nesedělo do celkového lineupu. To ale rozhodně neznamená, že by šlo o špatnou kapelu. To vůbec! Talent jim rozhodně nechybí, vokály zpěváka jsou taktéž impresivní a svou slávu si bezpochyby zaslouží. Life Of Agony mají specifický a snadno rozpoznatelný zvuk, který je odlišuje od ostatních kapel, a uznání si zaslouží také vášeň, se kterou celé vystoupení odehráli. Jejich zařazení do tour navíc nebylo náhodné. Kapela totiž slaví 30 let od vydání alba Ugly. Právě toto výročí se promítlo i do jejich koncertního programu. Publikum si jejich show užilo naplno. Bylo vidět, že mají v davu hned několik oddaných fanoušků, kteří si z jejich vystoupení odnesli zážitek k zapamatování. A i když mě samotnou jejich hudba tentokrát tolik neoslovila, rozhodně jim nechci vyvracet místo, které si na scéně za ta léta vybudovali.
HATEBREED
Co mělo grády od začátku až do konce, bylo vystoupení Hatebreed. Tady asi netřeba představování. Kapela je tu s námi už dlouho a rozhodně to nevypadá, že by v nejbližší době někam zmizela. I přesto jsme si museli na jejich návrat do Česka pár let počkat. Stálo to čekání za to? 100%! Trvalo pouhých pár sekund, než se uprostřed Archy rozpoutal pořádný kotel. Publikum si celou show užívalo s největší chutí a ještě chtělo přídavek. A já se vůbec nedivím. Od zpěvu fanoušků přes crowd surfing a moshpity až po skvělé interakce Hatebreed s publikem – zkrátka to mělo všechno, co dělá skvělý koncert ještě lepším. Tahleta parta právě vydala album Fatal Paradox a jejich živé vystoupení jen podtrhlo, proč si už teď získává tak velká čísla. Bylo poznat, že Hatebreed už dávno nejsou menší kapelou a zaslouženě se řadí mezi největší a nejzásadnější jména žánru. Už jen jejich schopnost přilákat na tour fanoušky různých věkových kategorií svědčí o tom, že jejich tvorba perfektně odráží jak oldschoolové kořeny, tak i jejich modernější pojetí. A přesně to bylo znát i na tomto koncertě. Ocenila jsem především s jakou lehkostí dokáže strhnout publikum vokalista Jamey Jasta a je znát, že na pódiu je jako doma. Přesně tohle je Hatebreed – poctivá dávka chaotické hardcore energie, která funguje napříč generacemi.
Psala: Petra
Fotil: Adam Ulč
