Motionless In White vydávají své již sedmé studiové album Decades, kterým zároveň oslavují dvacet let na hudební scéně. Formace z amerického Scrantonu tak otevírá další kapitolu své kariéry.
První ochutnávky z nové desky
První ochutnávkou nové desky se už na začátku letošního roku stala skladba Afraid Of The Dark. Ta se ohlíží za cestou, kterou kapela za dvě dekády urazila, a zároveň slouží jako poděkování fanouškům za jejich dlouholetou podporu. Naživo zazněla i během letošní pražské zastávky evropského turné ve Foru Karlín.
Druhý singl Playing God dorazil až v květnu. Jeho vydání doprovázely spekulace o tajemném hostovi, který se měl na skladbě objevit. Tím se nakonec stal frontman Slipknot, Corey Taylor. Píseň se zaměřuje na toxickou internetovou kulturu, parasociální vztahy i internetové trolly a zároveň nepřímo navazuje na skladbu Soft z alba Graveyard Shift (2017). Protože jde o Motionless In White, pokračování některé ze starších písní vlastně nikoho příliš nepřekvapilo. Co už ale překvapilo mnohem víc, byl návrat k tvrdším kořenům, které Playing God nabídla.
Třetí a zároveň poslední ochutnávkou z chystané desky se stala píseň R.I.P., na níž se představila zpěvačka Skylar Grey. Pro ni šlo o vůbec první spolupráci s metalcorovou kapelou, přesto její hlas s vokálem Chrise Motionlesse funguje překvapivě přirozeně a dodává skladbě větší jemnost. Singl doprovodil emotivní videoklip zachycující lásku až za hrob, ve kterém si zahrála i frontmanova současná partnerka Lexi Messina, na sociálních sítích známá jako bloodluxe. Atmosférou, zpracováním i textem skladba připomíná hity Eternally Yours nebo Another Life, které patří k nejúspěšnějším písním kapely. Není proto divu, že si ji fanoušci okamžitě oblíbili.
Tracklist vyvolávající emoce a dlouho očekávaný cover
Společně s vydáním Playing God přišlo i oznámení alba Decades a s ním také kompletní tracklist. Ten odhalil hned několik hostů. Vedle už zmíněných jmen Coreyho Taylora a Skylar Grey se na desce objevuje také americký hudebník Outlier ve skladbě Fight Like Hell a Anthony Martinez, frontman kapely Dark Divine, který hostuje v Blood Rave. Právě tato spolupráce vyvolala mezi fanoušky rozporuplné reakce kvůli poměrně nedávné kontroverzi, které Dark Divine čelili. Zatímco jedni kolaboraci přivítali s nadšením, druzí ji přijali spíše s rozpaky.
Naopak téměř jednoznačně pozitivní odezvu sklidil dlouho očekávaný cover Sunglasses at Night od Coreyho Harta. Chris Motionless se už několik let netajil tím, že by skladbu rád přezpíval. Jak sám uvedl, dosud na ni ale nepřišel ten správný okamžik. Ten podle něj přišel až nyní, a proto ho kapela zařadila právě na Decades. Motionless In White už mají na kontě několik cover verzí, tahle je ale opravdu výjimečná. Nejen kvůli tomu, jak dlouho o ní Chris mluvil, ale především díky výslednému zpracování, které mezi fanoušky sklidilo velmi pozitivní ohlasy už při svém live debutu na první zastávce právě probíhajícího amerického turné.
Dvacet let v jedné desce
Přestože největší pozornost před vydáním přitahovaly především singly, Decades nabízí mnohem víc. Napříč celou deskou se prolínají tvrdé metalcorové pasáže s výraznou elektronikou i atmosférou odkazující na osmdesátá léta. Motionless In White ale nezapomínají ani na melodické refrény a emotivnější momenty, díky nimž album nepůsobí jednotvárně.
Fanoušky potěší také Love At First Bite, která navazuje na oblíbenou Werewolf z alba Scoring The End Of The World (2022). Tentokrát ale místo vlkodlačí tematiky přichází s upírským motivem a potvrzuje, že návraty ke starším skladbám se u kapely pomalu stávají tradicí. Vedle ní stojí Blood Rave, která díky výrazné elektronice a tanečnímu náboji patří k nejchytlavějším momentům celé desky a bez problémů by obstála i na parketu alternativního klubu.
Emotivní stránku pak představuje skladba All That I’ve Ever Known, zatímco Count Back From Zero nebo log_in//crash_out připomínají, že kapela stále umí přitvrdit. Decades sice nepřináší pro skupinu žádnou velkou revoluci, ale funguje jako oslava všeho, co Motionless In White za uplynulých dvacet let definovalo. Místo ohlížení se za minulostí tak potvrzují, že i po sedmi studiových deskách mají stále co nabídnout.
Napsala: Pau