Sleep Token se vrací s novým albem Even In Arcadia, které během prvních dní po vydání rozvířilo vody alternativní scény. Tato čtvrtá studiová nahrávka poutá pozornost nejen fanoušků, ale i širší veřejnosti, neboť hned po svém vydání zamířila na vrchol žebříčku Billboard 200 – což je v rámci tohoto žánru úspěch, který rozhodně stojí za zmínku.
Nový svět, staré rány
Nové album představuje začátek nové etapy této tajemné formace. Kromě čerstvých skladeb přináší i zcela nový svět nazvaný Arcadia. Okolo tohoto konceptu se mezi fanoušky vyrojily různé spekulace. Někteří v Arcadii vidí jakýsi ráj, kam se Vessel vydal hledat vnitřní klid a kde se chce osvobodit od entity známé jako Sleep. Jak však napovídá název alba Even in Arcadia, ani v tomto novém světě Vessel nedokázal uniknout její moci. A právě to může být narážka na to, jak složitá a nevyzpytatelná může být sláva, pokud se jí člověk nechá pohltit.
Téma její temné stránky se totiž objevuje ve dříve vydaných singlech Caramel a Damocles, které slávu rozhodně neopěvují – naopak ukazují její odvrácenou tvář. Celý koncept tak působí jako zpověď někoho, kdo věřil, že se posouvá dál, ale časem si uvědomil, že se některé věci možná nezměnily. To skvěle vystihuje i jednoduchá, ale silná věta z písně Caramel: „I thought I got better, but maybe I didn’t.“
Album roku? Pro někoho ano, pro jiného zklamání
Ačkoli má album silné poselství a bylo doprovázeno promem plným hádanek a symboliky, mnohým – včetně skalních fanoušků – se očekávání nesplnilo. Velká část kritiky směřuje k popovějšímu zvuku, který podle některých oslabil charakteristickou atmosféru, na kterou byli posluchači u Sleep Token zvyklí. Častým terčem je i pocitová jednotvárnost a absence momentů, které by se zaryly pod kůži. Někteří mají dojem, že kapela ztratila část své původní identity, což vyvolalo rozporuplné reakce napříč komunitou. Přesto si album našlo své publikum – a nebýt toho, asi by se tolik nemluvilo o tom, že by Even In Arcadia mohlo dosáhnout na titul alba roku. V takovém případě by překonalo i novinky od Linkin Park či Spiritbox. Svou oblibu si tak určitě najde hlavně u těch, kdo Sleep Token neposlouchají kvůli tvrdým breakdownům a agresivním vokálům.
Otázka ale zní – má tahle deska opravdu na to, stát se albem roku? Pro někoho bez debat, pro jiného ani náhodou. Za sebe můžu říct, že mě víc chytly už dříve vydané singly, u kterých jsem doufala, že budou jen předehrou k ještě silnějším skladbám. Nakonec se ale ukázalo, že právě ty zůstaly tím nejzajímavějším, co deska nabízí. Neříkám, že jde o propadák, ale na rozdíl od předchozích alb mám tentokrát daleko méně písní, ke kterým bych se chtěla pravidelně vracet.
Na závěr
Celkově bych to shrnula tak, že Even In Arcadia není špatné album, ale rozhodně to není nahrávka, která by oslovila úplně každého. Má silnou atmosféru, zajímavý koncept a pár opravdu silných momentů, ale zároveň klade větší důraz na náladu než na výrazné hudební momenty, což může náročné posluchače odradit.
A co říkáte vy na tuhle rozporuplnou novinku? Líbila se vám, nebo vás naopak zklamala?
Napsala: Pavlína Pirnerová