Letošní Basinfirefest byl opět ukázkou toho, že různorodost žánrů na jednom festivalu není vůbec špatný nápad. Ačkoliv se dle věkového složení publika mohlo zdát, že výběr kapel byl přizpůsobený vkusu spíše starších generací, byla to pravda jen tak z poloviny. Dorazil totiž i čerstvý vánek v podobě mladých kapel jako jsou Halocene, As Everything Unfolds nebo Brand Of Sacrifice. My se teď spolu podíváme na první dva festivalové dny.
1. DEN
Středa odstartovala pozvolna, samotný hudební program začal dunět areálem až od 17 h. Ještě ze stanu jsem slyšela první dvě jména na rozjezd – ACID FORCE a MEAN MESSIAH, která festival úspěšně zahájila. Bujarého potlesku se ale dočkali až naši HENTAI CORPORATION. S novým basákem rozsekali pódium a dopřáli tak poctivé rozloučení jejich klávesákovi, který skupinu opouští. Kdo kluky už alespoň jednou viděl, ví, že se nevyhne jejich kecům, které doprovází skoro každou píseň. Někdo se bez toho obejde, mně to přijde jako dokonalá cesta komunikace s publikem, kterou si jejich fanoušci užívají. Naopak u BRAND OF SACRIFICE tenhle zápal trochu chyběl. Vynahradili nám ho ale rozpoutáním neúnavného moshpitu. Možná se někteří fanoušci báli, že pokud se snad jen na sekundu zastaví, sejmou je dredy skoro dvoumetrového vokalisty Kyla. Hlavní hvězdou, která vyprodala většinu jednodenních vstupenek, byli FEAR FACTORY. Všechno šlapalo jak hodinky, zvuk byl na jedničku, publikum krásně synchronizované s kapelou a k výkonu samotných FEAR FACTORY nemám jedinou výtku. Myslím, že i pro ty, co nejsou fanoušky do morku kostí, tohle byla show, na kterou nezapomenou.
2. DEN
Druhý den se odehrával v rámci hesla „Who runs the world? Girls!“. Čtvrtek byl totiž bohatým dnem jak na female fronted kapely, tak i skupiny čistě dámské, jako třeba ASAGRAUM. Pro mě to začalo britskými DREAM STATE, jejichž zpěvačka Jessie si získala publikum svou sympatičností a celkově zmáknutou komunikací s fanoušky. Podobně probíhalo i nezávisle na labelech vybudované seskupení HALOCENE. Zpěvačka Addie všechny překvapila silným hlasem, kterým nádherně ozvučila areál originálními písněmi a rozezpívala publikum covery známých písní. Klidně bych příště na coverech ubrala, neboť originální tvorba HALOCENE je skvělá! Těm, které atmosféra v tomto podobném duchu začala nudit, změnu přinesli NANOWAR OF STEEL. Díky své výrazné vizáži a parodiím na písně známých kapel dokázali rozproudit fesťák na jedničku. Geniální texty, bizarní neonové oblečky a bláznivé pobíhání po pódiu bylo vše, co bylo k probrání publika třeba. Ačkoliv vám NANOWAR OF STEEL, a ani po nich následující skupina ATREYU, nemusely ladit do vaší žánrové preference, bylo poznat, že k upoutání pozornosti fanoušků stačí dobrá stage presence a umění se prodat. Na klucích bylo vidět, jak náramně je to baví a publikum je žralo do poslední sekundy. Ze známějšího ranku tu máme SUFFOCATION. Nejmladší léta mají už za sebou, ale pořád jim to šlape na 100 %. Areál se s jejich příchodem začal plnit a SUFFOCATION neměli sebemenší problém dav rozproudit. Z čeho se ale budu dlouho vzpamatovávat, bylo vystoupení ROTTING CHRIST. Jejich výkon byl mimo všechna měřítka! Zvuk, atmoška doprovázená chvilkovým slejvákem, publikum i celý vizuál tohoto skvostu byly prostě na jedničku. Řekové tak zanechali každého v naprostém úžasu. Jsem ráda, že deštivé počasí, krupobití a vichry neodradily fanoušky, a ti statečně zůstali v areálu až do konce. Skvěle se toho chopili i finští INSOMNIUM. Motali a točili se na pódiu, aby z toho každý fanoušek měl maximum zážitků. Nádherná kytarová sóla a perfektní hlas vokalisty mě rozhodně nadchly a zesmutněla jsem, když vystoupení došlo ke konci. Klidně by mohlo být delší! Mikrofon se na závěr vrátil zpět do rukou ženy – Marz Riesterer vystoupila se svým projektem HULDER. Čtvrteční večer tak muzikanti ukončili pořádným blackmetalovým nářezem!
Teď už jen čekej na to, jak dopadl zbytek fesťáku!
Napsala: Petra Závišová
Fotil: Ivo Oskar