Po reportu z prvních dvou dnů, který si můžete přečíst zde, vám přinášíme pokračování okolo dění závěru festivalu. Pojďte s námi zavzpomínat, co jste během posledních dvou dnů zažili, nebo pokud jste si letos nechali Brutal Assault ujít, rádi vám to celé přiblížíme. A jelikož nám festival opravdu chybí, dočkáte se od nás brzy ještě celkového shrnutí se spoustou fotek!
3. DEN
Předposlední den jsem zahájila skupinou Cabal, které jsem si netrpělivě přála slyšet naživo. Osobně jsem byla ohromena, jak to na pódiu skvěle zvládli, a tenhle pocit ve mně převládal až do samotného konce. Vnuklo mi to sílu, kterou jsem za 3 dny na Brutalu tohle odpoledne postrádala a byla jsem ráda, jak bylo vidno, že i Cabal si užívali každý doušek jejich show. Budu ráda, když si tu brzy udělají další zastávku a rozhodně si mě jejich live představením získali. (Péťa)
Hned na to jsme na stagi přivítali snad nejrychlejší kapelu line-upu. Aspoň tak se Archspire snaží zapsat do paměti. Nejenže tím, co odehráli, vytřeli zrak stovce lidí, ale nezapomenutelné byly i jejich ostré vtípky, kterými nás bavili mezi písničkami. Zpěvákovi tímhle dáváme obrovský palec nahoru, protože zaručeně věděl, jak si publikum získat – a že to nebylo v tom vedru jednoduché. Myslím, že mnohým se tahle parta dostala pod kůži. (Péťa)
Knocked Loose je pro mnohé známé jméno. Já jsem se o nich dozvěděla teprve nedávno a než jsem jim přišla na chuť, nějakou dobu to trvalo. Bylo to ale v pravou chvíli, protože si pamatuju radost, když je oznámili jako část line-upu právě na Brutal Assaultu. Troufám si říct, že festivalová atmosféra jim neskutečně sedla a jsem ráda, že jsem je mohla vidět poprvé na festivalu, a ne v malém uzavřeném venue. Kluci mají za sebou nedávno vydané dva singly, které šoupli do jednoho dokonale provedeného videoklipu, takže to rozhodně nepropásněte! (Péťa)
Velkým překvapením pro mě byli Zeal & Ardor. Byli odlišní od ostatních interpretů, ale zároveň perfektně zapadali. Slyšela jsem ze strany fanoušků jen a jen pozitivní odezvu. I jako povrchový divák jsem si tuhle show užila na sto procent. Kapela ale nese daleko hlubší symboliku a je mi jasné, že jakmile se dostanete k významu všeho dění, je to pak o to intenzivnější zážitek. Já na tohle rozhodně nezapomenu. Snad se zařadí i do dalších ročníků, protože za mě to bylo jedno z nejlepších vystoupení Brutalu. (Péťa)
Poštěstilo se nám stihnout i show legend death metalu Obituary. Takhle velké jméno jsem si nemohla nechat ujít a vše, co jsem od vystoupení očekávala, se mi dostalo. Už to nejsou zrovna mládenci, a tak toho poskakování na pódiu nebylo vidno tolik, jako u předešlých interpretů. I tak se zaplněný areál bavil a dostalo se nám neskutečného pekla, na které budu dlouho vzpomínat! (Péťa)
Na Perturbatora jsem se opravdu těšila. Nejenom, že jsem v živé paměti měla jeho vystoupení v Lucerně, ale také mě těšilo to, že na velké stagi se ukáže umělec, který svým stylem diametrálně vyčnívá z řady. Francouz se na pódiu objevil společně se svým bubeníkem. Byli jsme svědky dark synthwave disca, které pořádně dunilo a fanoušky ve předních řadách nenechávalo klidnými. Obdivovala jsem dokonale propracovanou světelnou show, která dokázala diváka vtáhnout do celého dění. Ze strany návštěvníků jsem poté zachytila pár reakcí ve stylu „co tohle dělá na metalovým festivalu?“, ale já si osobně velmi cením toho, že se Brutal Assault nebo svoje hranice posouvat za meze tvrdé hudby a dává místo i nemetalovým umělcům. (Vendy)
4. DEN
Zahájení 4. festivalového dne, který byl zároveň posledním, bylo dokonalé. Jako jedna z prvních se totiž na pódiu objevila britská Ithaca, ke které chovám velmi libé city. Zaujali mě svým netradičním mixem hardcore punku, shoegaze a indie popu, a také vyčnívající image. Svoji premiéru s nimi jsem si zažila v pražském Futuru, kde byli jako support kapela. Show sice byla dobrá, ale ze strany kapely šlo trochu cítit ostych a možná i malinkou nejistotu. Na BA se však vůbec nebáli ukázat svoji pravou tvář a opřeli se do toho pěkně zostra. Kapela šla plnou silou vpřed a zahrála důvěrně známé skladby. Nechyběl ani motivační a inspirativní proslov ohledně mentálního zdraví, jehož důležitost, mimo jiné, Britové zdůrazňují. (Vendy)
Na Octagon stage se představili post-scream/hardcoroví Birds in Row. Jejich bolestná, melancholická hudba se mi pod kůži dostala i při živém vystoupení. Trojice muzikantů si nebrala servítky a bušila do svých nástrojů hlava nehlava, stejně jako zpěvák vyřvávající texty dával zabrat svým hlasivkám. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by Francouzům více slušel klubový koncert než ten festivalový. Fanoušků sice přišlo hodně, ale chyběla mi jakási komornější atmosféra. (Vendy)
Trivium jsou smečkou, která je všem dobře známá a do naší země jezdí velmi ráda. Zpěvák Matt svoji vděčnost českému publiku vyjadřoval tím, že se naším jazykem ptal, jak se máme a děkoval. Od samotné show se nedalo čekat nic jiného než rychlé nasazení. Samotní Američané si to na pódiu velmi užívali, zejména na frontmanovi šlo vidět, že se dobře baví. Setlist byl skvěle postaven, nevyskytlo se ani jedno hluché místo. A i přesto, že se Trivium na BA ukázali už poněkolikáté, byla to parádní jízda, jež se stala jedním z highlightů poslední dne. (Vendy)
Švédští Hypocrisy v čele s Petrem Tagtgrenem jsou na scéně už jakousi menší legendou. Jejich melodický death metal se sci-fi příchutí mě rozhodně nenudil. Skvělý zvuk nabízel možnost si kapelu užít každým coulem. I když jsou Peterovy vlasy nyní naprosto bílé, jeho hlas je stále dokonalý. Líbilo se mi přesné používání growlingu a vysokých screamů. I výzdoba stage stylizovaná do UFO tematiky byla perfektní a přenesla nás do záhadného světa neidentifikovatelných objektů, který byl přitvrzen dávkou kvalitního deathu. (Vendy)
Orbit Culture bylo dalším větším jménem, které jsem si mohla odškrtnout ze seznamu. Za mě další z nezapomenutelných zážitků. Představení bylo poskládáno dohromady opravdu skvěle – zvuk, samotná stage presence, zpěv s instrumenty… a vynachválit jsem si nemohla ani jejich setlist, v kterém zahrálo snad vše, co mám od kapely nejraději. Slyšela jsem jejich novinky, ale zároveň i staré dobré hity. Lidí se sešlo ale opravdu dost, takže jsem si dění na Obscure stagi užila z dálky. (Péťa)
Horskh byly dalším uskupením, které v line-upu značně vyčnívalo. Jejich industriální elektro hardcore se screamy byl něčím, na co nebyl připravený nikdo, kdo je neznal. Mě samotnou zaujal popis jejich stylu v programu a řekla jsem si, že alespoň kousek musím slyšet. Rozhodně jsem nelitovala! Tohle sice nebylo nic pro metalové elitisty, ale bylo to pořádně energické, nabušené a unikátní! Vysoká chytlavost rozproudila nejednoho návštěvníka! Kdo by byl čekal takovou párty… (Vendy)
U Cult Of Luna jsem si nebyla zcela jista, jestli se těším, spíše jsem zaujímala neutrální postoj. To jen z toho důvodu, že z jejich posledního vystoupení v Akropoli jsem měla rozpačité dojmy. Na BA však, jako mávnutím kouzelného proutku, zmizely všechny obavy. Jakmile jsem uslyšela první tóny, byla jsem pohlcena. Sytý zvuk mě naprosto obestoupil a vtáhl do tajemného, ale i agresivnějšího přednesu kapely. Tomu určitě napomohla i atmosféra historické pevnosti. Nemůžu použít žádné jiné slovo než dokonalost. To vyjadřuje vše. Za mě asi nejlepší zážitek z celého festivalu. (Vendy)
Napsaly: Vendy Jobová a Petra Závišová
Fotila: Pája Dolanská
