Čtvrtku v josefovské pevnosti by se skoro dalo říkat francouzský den. Byl totiž pod nadvládou Gojiry a Landmvrks. K těm se „přisrali“ jihočeští Gutalax nebo texasští Kublai Khan TX. A bylo to krásný.
GUTALAX
Rodáci z jihočeské Křemže jsou slavní po celém světě (minimálně v rámci svého žánru). A není divu. Obrovsky zábavná 45minutovka polechtala bránice i střeva celé Jaroměři (mrknout můžeš v našem reelsku). O jejich oblíbenosti mimochodem svědčí to, jak narváno už ve 4 odpoledne pod Sea Shepherd pódiem bylo. Jinak nechyběl vánoční / toaletní stromeček, hromada jednovrstvého Harmasanu, hajzlštětky a jiné záchodové propriety. Nezklamal ani setlist, v němž jsme místo ponožky navlékli kus předkožky a šoustali prdele za slunné neděle. Highlightem pak byl samozřejmě surfing na toice, kterou crowd zpěvákovi ukradl dřív, než stihnul nastoupit a unesli tak jeho mámu, která se v kadiboudě údajně ukrývala.
KUBLAI KHAN TX
Arf arf! Pořádnou lopatu a štěkot, jako když přineseš karton Pedigree kapsiček do útulku, pak doručili Kublai Khan z Texasu. I přesto, že cestovali až ze Španělska a měli za sebou 2 hodiny spánku, předvedli absolutní hardcorovou rubačku. Už ze začátku nasadili vysoké tempo peckou Theory of Mind aka „monkey see, monkey do“ a když zhruba v půlce setu polevil mosh (který jinak jel fantasticky), probrali nás splašený kladiva a song The Hammer.
AUGUST BURNS RED
Augusti začali s Chop Suey coverem, který byl, řekněme ok, pak ale rozjeli technický agresivní chaos. Jake byl v parádní formě a svými pohyby a gesty doplňoval jinak výbornou show. Bylo to prímový, ale bohužel jsme se museli včas přesunout na mého osobního headlinera…
LANDMVRKS
Marseillské menu tentokrát neservírovalo žádnou bujabézu s chobotnicema, nýbrž parádní metalcorový pošmak, který byl zahájen singlem Creature z nové desky The Darkest Place I’ve Ever Been. Zklamáním bylo, že mosherstvo trochu zahálelo, zato na stagi to žilo. Flo řádil až zakopl a spadl, a způsobil tak kytaristovi Rudymu pár stehů v obočí. Ten ale heroicky dohrál bez mrknutí oka i s lehce krvácejícím obličejem. Kromě nálože emocí při starých peckách jako Blistering nebo Scars nám Flo ukázal i své tagging skills, když při Sombre 16 briskně posprejoval přinesené plátno. Část songu Suffocate jsme pak dostali v akustickém country vajbu a končili jsme peckou Self-Made Black Hole, kde se sice zpívá „it never felt like home“, ale já věděl, že tady doma jsem, a že je chvilku všechno tak nějak správně.
FIT FOR A KING
Další Texas reprezentaci jsme pro změnu viděli až od druhé půlky kvůli krytí s Landmvrks, to nejdůležitější jsme ale stihli (pecku When Everything Means Nothing). Mosh se sympaticky točil, jedinou výhradu mám jako vždy k Ryanově čistým zpěvům naživo. Z nahrávek je to skvělý, ale živáky jsou většinou trochu „au“.
DROWNING POOL
A teď se přiznej, znáš víc věcí než Bodies? Jestli ne, nevadí, tohle prostě celý bylo jen o tomhle, většina setu byla relativně utahaná, ale Bodies na konci rozeskákaly snad i Mesu Betesh kreatury v místním Pit of Doom.
OBITUARY
Velké jméno death metalu k sobě přitáhlo nemálo lidí. Myslím ale, že pro mnohé se nadšení změnilo v lehké zklamání. Již ze začátku jim zlobil zvuk, z kytar byla slyšet jen jedna a z bubnů jste si užili jen nonstop kopáky. V průběhu se to lehce spravilo, ale stejně to kvalitativně prostě nebylo to, co byste od velkých Obituary čekali. Na druhou stranu – vokály byly skvělé a vystoupení se dalo chvílemi i užít.
GOJIRA
Chvilku před desátou večerní jsme se dočkali headlinera celého letošního ročníku. Gojira znamenala velké těšení, které vystřídala úzkost z toho, jak ukrutně se naplnil areál, který na tuhle epic show prostě nestačil. Při odchodu jsem se cítil jako ten starý japonský pán z Godzilly, který na otázku, co viděl, zděšeně opakoval: „Gojira, Gojira.“ Bylo to příjemné… To nemůžu říct. Show byla prostě dobrá, ale ty okolnosti moc nenahrávaly tomu, aby si to člověk užil. Škoda.
PATRIARCHY
Kromě Gojiry jsme stihli i kontroverzní show dvojice Patriarchy. Touha a chtíč míchaná se smrtí prostě nemusí sednout každému. Nás ale bavila dost, zpěvačka lezla po konstrukci stage, odhalovala nejen své niterní pocity a celá show příjemně zpestřila jinak primárně tvrdý line-up.
BETWEEN THE BURIED AND ME
Technický opus, ve kterém se mísil progmetal, deathmetal, mathcore, ale taky špetka blues nebo country. Střídání temp a žánrů působilo jako umělecké zjevení, až mě překvapovalo, jak málo lidí na Obscure stage dorazilo (i když překryv s Blood Fire Death show asi vysvětluje, proč). Skvělá věc, kterou bych si rád dal někde v intimnějším klubovém prostředí (tím myslím, bookněte je pls).
FEAR FACTORY
Cestou do stanu (zemřít) jsme ještě zvládli povinnou zastávku pro všechny milovníky post-apo světa, industriální Fear Factory. I po půlnoci se kola moshpitu točila naplno a fanoušci si show užívali, jako by nebylo žádné zítra. Nám ale síly definitivně došly a další porci corové parády očekávej zase zítra. Zatím sjížděj naše socky a „see you in the moshpit“.
Napsal: Jakub Gerlich
Fotila: Pavla Dolanská
