Po delší odmlce se na podia opět vrací post-hardcoroví miláčci CASEY. V sobotu 11. dubna vytvořili společně s britskými a stejně naladěnými LASTELLE v pražském Bike Jesus atmosféru, na kterou budeme všichni dlouho vzpomínat. Celý set otevřela maďarská kapela SONYA.
Jako první se mikrofonu chopila Sonya z Maďarska. Budu upřímná, do tohohle lineupu mi to vůbec nesedlo. Její set mi přišel nekonečně dlouhej a tak nějak jednolitej, že to ve mně nezanechalo skoro nic – kromě pocitu, že se tím jen uměle natahuje čekání na kapely, kvůli kterým jsme hlavně přišli. První song Sonyina setlistu mi extrémně připomněl Bandaid od Paris Jackson, možná sem tam malá resemblance s albem Under My Skin od Avril, a věřím, že v jiným rozpoložení a jiným lineupu bych to asi ocenila víc, ale ten večer to šlo prostě trošku mimo mě.
Co mě ale bavilo extrémně, byli Lastelle. WHAT DO YOU MEAN, že má bubeník Mike lepší vocals než půlka frontmanů?! Celkově to byl neskutečně zábavnej set se skvělou komunikací směrem ke crowdu. Jsem si celkem jistá, že si tahle britská parta z Bike Jesus odváží dost nových obdivovatelů a to nejen díky tomu, že frontman Adam strávil snad tři čtvrtě koncertu přímo v crowdu, takže o nějaký bariéře mezi pódiem a fans nemůže bejt řeč. Za zmínku určitě stojí, že Lastelle v několika sonzích vytáhli i trumpetu, což, ruku na srdce, na post-hardcorovým koncertě jen tak nevidíš. Sympatická byla i děkovačka headlinerům celý tour Casey, bylo znát, že jsou Lastelle velký fandové, což jsme pak mohli vidět i během samotnýho setu hlavních hvězd – let’s just say, že to vedle podia docela rozjížděli. 🤟
Ještě než se vrhneme na headlinera, ráda bych dala RFP Concerts credit za naprosto geniální výběr venue – Bike Jesus byl pro tenhle gig nejlepší možná volba. ❤️
Ale teď už zpět ke Casey. Kapela do Prahy nepřijela úplně v plný sestavě, protože bubeník Max právě koncertuje se svojí kapelou Mouth Culture, ale i tak bylo všechno správně a Max byl nahrazen tak, že by si jeden této změny v sestavě ani nevšiml. Bicích se tentokrát ujal Tom Connolly, který kromě toho, že bicí vyučuje, tak je taky bubeníkem v kapele MOURN.
Celá tahle evropská tour kolem alba How To Disappear z roku 2024 by mohla svádět k očekávání, že setlist bude stát hlavně na novějších singlech. Opak byl ale pravdou. Místo toho nabídli skvěle vyvážený mix starších i novějších věcí, který držel pohromadě od první do poslední minuty. Nechyběly singly jako Haze, For Katie, How To Disappear a uzavření celého setu padlo na ikonický Little Bird.
U Casey je všechno postavené na zranitelnosti, upřímnosti a opravdových emocích. O silných kytarových riffech se snad ani nemusíme bavit. A přesně tohle se naživo jen přirozeně přelévá z nahrávek na podium. Není to nic vykonstruovanýho – spíš jen logický pokračování toho, co dělají už roky. A právě proto to působí tak silně.
Ke konci setu, s prvními tóny songu Teeth, se k Tomovi a ostatním na podiu připojil bubeník Mike Hayden z Lastelle a společně předvedli něco, co na koncertech vidím vždycky hrozně ráda. Taková ta čistá radost a energie prolnutá s evidentním přátelstvím. Kluci si ze stage tak na chvíli udělali vlastní hřiště a bavili se minimálně stejně tak dobře, jako my dole pod podiem.
Celý koncert působil jako jedna velká emocionální jízda – taková melodicko-hardcorová „opera“, kde má každý singl svoje místo a váhu. Nebylo potřeba žádných velkých gest ani bombastických momentů. Stačilo prostě bejt tam a vnímat, že to kapele pořád funguje – možná víc než kdy dřív.
NAPSALY: Míša, Jenny
FOTILA: Jenny
