Counterparts nás hned zkraje roku velice mile potěšili a poctili svou Heaven Let Them Die tour, kterou včera úspěšně odstartovali v téměř narvaném pražském MeetFactory na podporu stejnojmenného EP. A koho s sebou na tuto evropskou šňůru vzali tentokrát?
Svou premiérku v našich končinách si včera odškrtla šestičlenná parta God Complex, která k nám zavítala z Liverpoolu. Na kapelu jsem se osobně velice těšil, objevil jsem ji totiž úplně náhodně poté, co vloni vydala našlápnuté EP He Watches In Silence, které se mnou dost zarezonovalo, a které řadím k jedněm z nejlepších počinů minulého roku (doporučuji poslechnout). Kapela svůj set odpálila songem Depraved Idol ze zmíněného EP, ze kterého pak zahrála například i The Judge nebo Flooded Lungs. Sál klubu se postupně zaplňoval a už v polovině setu bylo pod stagí poměrně dost dusno. Za mě velice vydařený otvírák večera, který svým výkonem od prvních chvil nasadil pomyslnou laťku vysoko. Kapelu budu v budoucnu určitě vyhlížet – mají co nabídnout a je víc než jisté, že o nich v budoucnu ještě dost uslyšíme.
Po zběsilém setu první kapely přišla řada na mladíky One Step Closer. Tato straight edge melodic hardcore banda z Pensylvánie se v Praze ukázala po více než třech letech, kdy Evropou brázdila na své headline tour, a přivezla nám ochutnávku ze svého dosud posledního alba All You Embrace, které vyšlo v roce 2024 a které víceméně dominovalo jejich setlistu. Od samého začátku se kapele dostalo velice vřelého přivítání, klub byl tou dobou už vcelku narvaný a fanoušci se nezdráhali pařit a opětovat klukům energii. Přestože to byla „nejměkčí“ kapela večera, troufnu si říct, že do lineupu dobře zapadala a svým vystoupením si získala nejednoho přihlížejícího, který je dosud neznal.
Večer velice rychle plynul a blížil se nástup hlavního supportu večera, kterým byli kalifornští Sunami. Kdo je dosud neviděl či neslyšel, měl v tu chvíli ideální příležitost na vlastní kůži pocítit, zač je toho arogantní in-your-face hardcore. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu! Sunami jsou tím totiž proslulí a jestli tento přístup někomu sedí, jsou to právě oni. Tato kapela, která původně začala jako takový fun projekt bez větších plánů, brzy rozvířila vody napříč hardcorovou scénou a globálně si nabalila spoustu věrných fanoušků, kteří na ně nedají dopustit. A i když si kluci neberou žádné servítky a nešetří nadávkami, jsou to na konci dne velice pokorní a vděční jedinci. Celý set byl narvaný breakdowny a neurvalými výhrůžkami a fungovalo to skvěle. Veškeré frontmanovy výzvy k two-stepům a stagedivům byly pokaždé vyslyšeny a celý set tak působil o to povedeněji, protože odezva fanoušků byla ohromující. Osobně by mě zajímalo, kolikrát v průběhu jejich setu zaznělo „pussies“ 😁 Zkrátka Sunami style bitch!
Zatímco se klub pomalu vzpamatovával z neustávajících breakdownů předchozí kapely, stage se už postupně proměňovala do své finální, ponuře laděné podoby. Jakmile byly kostelní okna a svíčky na svém místě – což později za pomoci světelných efektů vypadalo opravdu skvěle – vrhl se na pódium samotný headliner celého večera, Counterparts. První momenty po nástupu kapely byly ze strany publika sice trochu vlažné, což lehce zamrzelo, ale naštěstí to nemělo příliš dlouhého trvání a hned následně se strhla lavina. Tato kanadská banda v čele se sympaťákem a proslulým vtipálkem Brendanem totiž s ničím moc neotálela a začala do nás rvát jednu pecku za druhou. A bylo to boží! Slyšeli jsme nejen spoustu songů z jejich posledních počinů, ale přišlo i na pár starých srdcovek, které zajisté potěšily všechny skalní fanoušky. Atmosféra byla vynikající. Nadšení všech se samozřejmě odráželo i v samotném moshpitu, který neustával až do samotného konce večera. Musím se přiznat, že jsem byl unesený nejen z výkonu kapely jako takové, ale hlavně z výkonu bubeníka Kyla, který ve svém řemesle opravdu vyniká.
Ačkoli jsem Counterparts viděl již po deváté, musím s respektem konstatovat, že mě snad nikdy nepřestanou bavit naživo. Jejich vystoupení opravdu nemám co vytknout a už teď se těším na jejich další tour, se kterou zajisté opět přitáhnou nějaké zajímavé supporty. Velké díky patří našim oblíbeným Rock for People Concerts, kteří nás nikdy nešetří a neustále nám servírují parádní akce. Tak zase brzy někde na viděnou!
Napsal: Martin Karhánek
Foto: Nina Vocelová
