Na letošním Brutal Assaultu jsme si mimo jiné dali rozhovor i s japonskými Crystal Lake. Kapele se za léta působení výrazně zvedla čísla a kluci rozhodně nezaspali na vavřínech – už totiž chystají nové album s názvem The Weight of Sound. Desku s jedenácti skladbami jsme nakousli i v rozhovoru, kde zpěvák prozradil, jak osobní je pro něj první vydaný singl Crossing Nails. Album vychází 23. ledna 2026, tak si to zapište do kalendářů a nalaďte se na jeho atmosféru naším rozhovorem!
Ahoj a díky, že jste si udělali čas na tohle interview!
Do Čech jezdíte celkem často, co se vám tady líbí?
Miluju to. Miluju jídlo i lidi. Líbí se mi, jak je tady všechno zorganizované. Je to fakt příjemný. Mám rád tu atmosféru. Koncerty jsou tu taky lepší.
Zrovna vám vyšel singl Crossing nails. Můžete o něm prozradit něco víc?
Crossing Nails je pro mě hodně osobní píseň. Je o mém zápasu s vírou a církví. Vyrůstal jsem v nábožensky založené rodině a chodil jsem na katolickou školu. Jejich představa o tom, co bych měl dělat, působila spíš jako zbraň, než že by mě chtěli vést srdcem. Jako dítě jsem se cítil dost sám. Potřeboval jsem od nich víc, ale oni mi to nedokázali dát. Bylo to hodně matoucí a mám na to dodnes dost rozporuplný pohled.
Bude celé album v podobném duchu?
Většina textů na albu je hodně osobní a vychází z mých vlastních životních zkušeností. Chtěl jsem se víc propojit s fanoušky. Ve starších skladbách cítím spoustu emocí a energie – a v tom jsem chtěl pokračovat. Velký vliv na moje texty mají třeba i Counterparts. Jejich texty jsou silně emotivní, a to i pro mě samotného. Doufám, že lidé tu upřímnost z našich písní vycítí. Nikdy předtím jsem o svém životě nepsal tak přímočaře. Byla to pro mě terapeutická zkušenost – a osvěžující pocit mít možnost být prostě sám sebou. Moc jsem si to užil.
Máš pocit, že je to tvoje první opravdová šance mluvit s fanoušky napřímo prostřednictvím písní?
Ano, je to jedno z prvních období v mé kariéře, kdy jsem mohl být sám sebou – jako zpěvák i textař.
Zní to pořád jako Crystal Lake, ale přesto trochu jinak. Do všech skladeb jsem vložil kus své duše. Na albu se prolíná víc stylů – autentický hardcore, melodický hardcore i kosmičtější prvky, které jsou pro Crystal Lake typické.
Hlavně u Crossing Nails jsem chtěl vytvořit úplně novou atmosféru, ale přitom zachovat prvky staré školy – jak hardcore, tak metalu. Ta píseň je fakt jízda. Stejně jako celé album – začne jedním směrem a skončí úplně jinak. Procházíš různými žánry, ale všechno působí naprosto přirozeně.
Nemáš pocit, že by byla škoda držet se jen jednoho žánru? Vy rádi mícháte různé styly a experimentujete. Zkoušeli jste na tomhle albu něco, co jste dřív nedělali?
Jo, rozhodně. V některých skladbách máme lehký rockový nádech. Na Helixu byl i trochu hiphopový prvek – tentokrát jsme se tomu úplně nevyhýbali, ale není to tolik „já“. Tak jsme přidali něco jiného – víc rockového, víc duše. A dopadlo to skvěle.
Když kluci nabírali nového zpěváka do kapely, poslal jsi jim video, kde máš na sobě sluchátka s kočičíma ušima. Nahráváš s nima běžně?
Jo! To bylo při natáčení podcastu s Chrisem Garzou. Můj kamarád vytiskl 3D uši a připevnil je na sluchátka. Prý, že tohle jediné funguje. Tak jsem řekl „OK, proč ne“ – a tak vzniklo moje video, díky kterému jsem dostal spot vokalisty!
Hledali jste tehdy někoho, kdo bude znít podobně jako minulý zpěvák, nebo jste šli po novém zvuku?
Já osobně nehledám něco jiného – vždycky hledám vlastní melodii, to, co považuju za „heavy“. Chtěli jsme zůstat věrní autenticitě Crystal Lake, ale já si do toho vnáším svůj styl. Lidi říkají, že bude těžké jít v jeho šlépějích. Ale já nechci jít v jeho šlépějích, snažím se do toho přinést zas kus sebe. Nesnažím se být on. Nesnažíme se nikoho nahradit. Jen děláme to, co Crystal Lake dělali vždy – a pořád jsme to my.
Podepsali jste smlouvu s Century Media. Jaké to je být pod velkým labelem?
Jsou opravdu skvělí. Můžeme s nimi mluvit o budoucích plánech a o tom, co chceme dělat dál. Dokonce přišli i na náš koncert a byli velmi přátelští – ne přísní nebo upjatí. Jsou to super lidi. Chtějí s námi růst, ne nás kontrolovat, a neustále nás podporují.
Jak bys popsal vývoj mezi albem Helix a novým albem? Co se nejvíc změnilo?
Samozřejmě, rozdíly tam jsou, ale pořád je to ten „Crystal Lake“ vibe.
Řekl bych, že jsme to znovu namíchali – autentický hardcore typický pro Crystal Lake, ale s novými, kosmičtějšími, hybridními prvky. Zkusili jsme něco nového – méně technického, jednoduššího, aby víc vynikl jeho hlas. Dává to větší sílu a smysl. Je to přirozený vývoj k dospělejšímu zvuku. Zní to jako Helix, ale zároveň jako další krok dál.
Některé písně z Helixu, třeba Mismesto nebo Cursed měly experimentálnější charakter – a právě ty nás posunuly k novému, ucelenějšímu zvuku. Tentokrát je hip-hopový prvek méně výrazný, spíš jde o rockový nádech a měkčí, emotivnější momenty.
Psala: Petra Závišová
Fotila: Pavla Dolanská