Zatímco se přes den slavily Velikonoce – jeden z nejoblíbenějších českých svátků – pražský klub Roxy hostil večer, který měl k poklidné atmosféře daleko. Na programu byla metalcorová sestava v čele s Fit For A King a Memphis May Fire, které doplnili Acres a 156/Silence.
Kdo se přes den neutopil ve slivovici, dorazil do klubu, kde se otevíralo už v brzkých večerních hodinách. To mnoha lidem jistě udělalo radost, aby se zvládli vyspat do zítřejšího pracovního nasazení. Menší návštěvnost tedy byla znát, ale v sále to i tak sršelo energií a aktivitou.
Večer odstartovali 156/Silence a nutno říct, že šlo o největší překvapení celé akce. Jejich mix hardcore a nu-metalcore prvků působil svěže a neokoukaně. Aktuální tvorba kapely stojí na silné variabilitě – skladby nejsou monotónní, naopak plné experimentů. Výsledkem je set, který dokázal publikum okamžitě vtáhnout.
Na scénu poté nastoupili Acres, pro které už je Praha v podstatě druhým domovem. Díky častým koncertům, které pořádali např. Brainwave Production, si tu vybudovali solidní fanbase a bylo to znát. Oproti předchozí smršti přišlo lehké zpomalení – jejich moderní metalcore je uhlazenější a atmosféričtější. Kapela působila sehraně, profesionálně, a i když tempo místy ukolébávalo, pořád šlo o kvalitní výkon. Za zmínku stojí i frontmanova interakce s publikem, kdy pomáhal crowdsurferům na pódium. Pokud kapelu teprve objevujete, ideální vstupní bod je novější deska The Host.
Pak přišel moment, na který mnozí čekali roky. Memphis May Fire totiž podle všeho odehráli své vůbec první vystoupení v České republice za 20 let existence. Kapela si prošla složitějším obdobím, ale po nepříliš dobrém albu Broken a covidu evidentně našla nový směr. Novější alba Remade In Misery a Shapeshifter je vrací blíže ke kořenům, které fanoušci znají třeba z éry Challenger, jen v modernějším kabátu.
Zpěvák Matty Mullins znovu potvrdil svou kvalitu – jeho čistý zpěv byl bezchybný, i když screamy byly dnes utopenější. Potěšily i starší hity jako The Sinner nebo Vices, které rozhýbaly hlavně dlouholeté fanoušky. Zbytek setu pak patřil novější tvorbě, cílené spíš na mladší publikum, které si kapela tímto evropským tahem rozhodně získává. A malý teaser na závěr – s kytaristou Kellenem McGregorem a bubeníkem Jakem Garlandem jsme natočili rozhovor, na který se můžete brzy těšit.
Finále večera patřilo Fit For A King, kteří se za poslední roky vypracovali mezi špičku žánru. Jejich úspěch stojí nejen na silných deskách, ale i na neúnavném koncertování po celém světě.
Ryan Kirby patří mezi absolutní špičku metalcorových vokalistů – jeho hutný growl si nezískal jen fanoušky, ale i respekt napříč scénou. Není proto překvapením, že je častou volbou pro hostování a během kariéry se objevil zhruba na dvou až třech desítkách featuringů u různých kapel. Jeho pravá ruka Ryan O’Leary (aka Tuck) k tomu přidal čisté vokály i tradiční pódiovou show plnou akrobatických momentů. Kapela fungovala jako sehraný „all-star tým“, kde hned čtyři členové z pěti přispívají vokálně, což setu dodává dynamiku.
Přesto se nešlo ubránit pocitu, že setlist tentokrát zůstal lehce za očekáváním. Novější tvorba už nepracuje s takovou mírou kreativity jako alba Deathgrip nebo Dark Skies. Více zpěvné, místy až post-hardcorové skladby sice fungují, ale ve větším množství ubírají na údernosti. Publikum tak nejvíce ožilo ve chvíli, kdy zazněl Backbreaker – a především její závěr s téměř 25sekundovým screamem, který rozpohyboval celý sál.
Celkově šlo o večer, který nabídl silné momenty i menší výhrady. Stejně jako u Memphis May Fire, i zde působil setlist spíše jako odlehčená verze toho, co kapela skutečně dokáže. Přesto ale velikonoční nadílka v Roxy splnila svůj účel – nabídla fanouškům intenzivní koncertní zážitek, o kterém se ještě dnes bude v noci lidem zdát.
Napsal: Matty
Fotila: Bára Bártová
