Velký sál Lucerny zažil včera večer rockovou bouři zvanou Halestorm, ke které se přidala špetka žhavého indického koření v podobě Bloodywood. Tahle netradiční kombinace přivezla do Prahy noc plnou energie, se kterou bohužel přišlo i lehké zklamání.
To, že mají Halestorm silnou fanouškovskou základnu, bylo patrné už ve chvíli, kdy se člověk k Lucerně blížil. Půl hodiny před začátkem se venku táhla dlouhá fronta nedočkavých fanoušků. Ani uvnitř to nebylo jiné – prvních šest řad se zaplnilo rychlostí blesku a nikdo z přítomných neměl v plánu vzdát se svého místa u pódia.
Na takto natěšený dav po zhruba třičtvrtě hodině naběhla indická šelma Bloodywood, která pódium doslova rozcupovala na kusy a nebrala si servítky. Zpočátku jsem si nebyla jistá, jak publikum přijme metalcore s příměsí indické kultury, ale nakonec mě příjemně překvapilo, s jak nadšenými ohlasy se kapela setkala.
Moshpit se rozjel hned s první písní. Lidé se zapojovali, jak jen mohli – někdo přímo v moshpitu, jiní tleskáním nebo pohupováním do rytmu východní hudby. Dá se říct, že si při jejich vystoupení každý našel to své, i když je jasné, že ne všem musel jejich styl sednout. Přeci jen se od Halestorm hudebně výrazně liší. Pro některé tak mohli působit jako zvláštní kontrast k hlavní hvězdě večera.
Krátce před příchodem Halestorm se sál naplnil do posledního místa. Publikum všech věkových kategorií netrpělivě čekalo, zatímco pódium zůstávalo ukryté za bílou oponou. Když se kapela chopila nástrojů a opona spadla za zvuku tvrdých riffů, vytvořilo to velkolepý, dramatický moment.
Úvod byl skutečně impozantní, hodný rockových hvězd, jenže po tomto výbuchu energie atmosféra začala lehce opadat. Nemyslím si, že to bylo nutně vinou kapely. Halestorm do svého výkonu po celou dobu koncertu dávali maximum. Problém byl spíš v publiku, jehož první polovina stojící u stage byla aktivní, ale ve druhé půlce, dál od pódia, už lidé při většině písní jen postávali, bez zpěvu či pohybu, a nereagovali ani na neustálé burcování davu ze strany frontmanky Lzzy. Je to škoda, protože kapela si rozhodně zasloužila víc, než co jí bylo dopřáno.
Tahle situace se naštěstí začala zlepšovat ke konci jejich setu, kdy zazněly starší skladby, při kterých sál znovu našel svou ztracenou jiskru. V tu chvíli se začaly aktivně přidávat i zadní řady fanoušků.
Přišlo mi milé, jak se Lzzy neustále snažila komunikovat s publikem, a to dokonce i česky! Několikrát zaznělo srdečné „Děkuji“ a bylo znát, že si kapela svých fanoušků opravdu váží. Připomněli, jak moc mají Prahu rádi, i to, jak se sem vždy rádi vracejí s každým novým albem. Během koncertu také uctili památku prince temnoty, Ozzyho Osbourna, což byl pro mnohé dojemný okamžik.
Na samotném vystoupení Halestorm tak nebylo co vytknout – mělo atmosféru, sílu i poctivý rockový drive. Tvrdé riffy, energické breakdowny i hrubé vokály zněly výborně, ačkoli podle mnohých si show částečně ukradli předskakující Bloodywood.
Napsala: Pája Pirnerová
Fotila: Neny
