Do Prahy dorazila ukrajinská čtveřice Jinjer a pod střechou Roxy spolu se supportem rozpoutala intenzivní peklo. Vyprodaný koncert sice znamenal stísněnější podmínky pro publikum, ale atmosféře to nijak neuškodilo – klubem proudila silná energie, kterou fanoušci vraceli zpět na pódium. Spolu s Textures a Unprocessed nabídli pestrý line-up, který lákal na skvělé riffy, melodie, preciznost a hlavně brutální vokály.
TEXTURES
Večer otevřeli nizozemští Textures. Bylo znát, že šest členů kapely má na pódiu co dělat, aby se tam všichni pohodlně vešli, ale i tak z prostoru vytěžili maximum. Přeci jen jsou na scéně už 25 let, takže přesně vědí, jak pracovat s publikem i dynamikou setu. Po delší pauze se vrátili v plné síle a svůj comeback stvrdili novou deskou Genotype, která jasně ukazuje, že jim léta pauzy na kvalitě vůbec neubrala. Od začátku vsadili na technický a progresivní zvuk, který publikum rychle vtáhl. Reakce na úvodní kapelu byla velmi solidní a Textures přesvědčivě ukázali, proč si je Jinjer na turné přizvali. Sebevědomé a zkušené vystoupení zakončil výrazný potlesk.
UNPROCESSED
Na německé Unprocessed jsem se upřímně těšila nejvíc. Přestože hlavním lákadlem večera byli Jinjer, tuhle partu jsem ještě neměla šanci vidět naživo – a po jejich výkonu jsem sakra ráda, že jsem to mohla napravit. Po Textures přinesli modernější a ostřejší drive. Vynikly především melodické kytarové pasáže – čisté, přesné a místy až hypnotické. Bylo vidět, že si dávají záležet na detailech a technicky mají vše pevně v rukou. Sršel z nich talent a oproti předchozí kapele působili bezprostředněji a energičtěji. Dav neustále burcovali k aktivitě – dokázali nás rozzpívat, mávat světly mobilů a vyvolat wall of death, když se jejich set v polovině přelil do tvrdšího, drsnějšího zvuku. Vystoupení mě opravdu bavilo a jednotlivé songy jsem hltala, jako by měl každý být poslední. O čisté vokály i screamy se sehraně dělili zpěvák a kytarista Manuel s basákem Davidem. Unprocessed by si bezpochyby zasloužili ještě větší uznání – a budu jen ráda, pokud se k nám budou vracet častěji.
JINJER
Hlavní jméno večera, Jinjer, si znovu obhájilo svou pozici bez nejmenších pochyb. Už tak spokojené publikum přivedli ještě na vyšší úroveň nadšení, když svým skvěle sestaveným setem rozdivočili celý klub. Nejen kvalitou hudby, ale i promyšlenými texty ovládli stage, kterou navíc doprovázely projekce ušité na míru jednotlivým skladbám. Tatiana na pódium vlétla téměř jako princezna, ale tenhle dojem rychle zbořila. Její rozsah je obdivuhodný – skvěle provedené growly, které by strčily do kapsy nemálo mužských vokalistů, střídaly perfektně zvládnuté čisté pasáže s naprostou samozřejmostí. Silným momentem byla skladba Kafka, kterou věnovala českému publiku a připomněla tak svůj vztah k tvorbě Franze Kafky. Nechyběly ani známé hity jako I Speak Astronomy, Teacher, Teacher! a ke konci zazněla skladba Pisces, při níž se zpěvem přidal téměř celý klub. Právě tehdy se ukázalo, jak silné napojení mají Jinjer na své fanoušky. Texty kapely otevírají témata války i moderní doby, která z nás postupně vysává to, kým jsme. Zpěvačka si doslova osvojila celé pódium a svým pohybem i energií si udržela nepřetržitou pozornost publika. Večer tak uzavřeli fenomenálně a já byla vděčná za možnost je znovu vidět v klubovém prostředí.
Psala: Petra Závišová
Fotil: Marie Štefková, Obscure
