Never Say Die! Tour

Rok se s rokem sešel a do Prahy se opět vrátila putovní, dalo by se říct i kultovní, Never Say Die! Tour. Ta letos z mého pohledu byla pojatá trošku jinak než předchozí ročníky, protože se nehrálo ani tak na velká jména jako na to, že nám představí (v mnoha případech zcela poprvé) spoustu nových kapel, které na scéně pomalu víří vody, a které mají zároveň velký potenciál růstu a zaslouženého úspěchu. Pojďme se tedy podívat, o jaký line up se jednalo a jak si jednotlivé kapely vedly.

Odbilo přesně třičtvrtě na šest a na podiu se o pozornost hlásila první kapela večera – Reduction. Tato německá banda do nás od samého začátku sypala hardcore s beatdownovými prvky, které místy prolínaly i hip hopové pasáže. Kapela byla plná energie a přesto, že se v klubu tou dobou nenacházelo mnoho lidí, kteří by je nějak extra podpořili, si to očividně náramně užívali. Publikum bylo sice trochu vlažné, ale to kluky nezastavilo a za doprovodu všemožných grimas a kreací svůj set se zdviženou hlavou odehráli, poděkovali a vyklidili stage.

Jako druhá se nám představila hardcore hip hop čtveřice Fox Lake z Colorada, která ve srovnání s první kapelou konečně obdržela nějakou tu zpětnou interakci ze strany publika. Přesto, že je toto pro kluky první evropská tour, musím říct, že mě svým vystoupením dost zaujali a od začátku do konce mě bavili. Hráli především songy z jejich nejnovějšího EP „Fear & Loathing“, které vyšlo letos v létě, a na kterém se objevili hosti z Paleface Swiss či Like Moths To Flames. Jsem si jistý, že o této kapele do budoucna ještě hodně uslyšíme a že jsme je neviděli naposledy.

Další na stage vlítla deathcore mlátička Left To Suffer z Atlanty, která v letošním line upu nahradila původní Chamber. Osobně jsem za tuto změnu byl velice rád, protože jsem Chamber už kdysi viděl v Londýně a na Left To Suffer jsem spolu s mnohými již nějaký ten pátek čekal. Kluci si tímto mohou odškrtnout svou první zastávku v Praze a vůbec v Evropě. Vystoupení bylo skvělé a intenzivní, plné tvrdých breakdownů a hutných growlů zpěváka Taylora, který po celý set vybízel k moshi a zábavě. Toho se také dočkal, lidé aktivně rozehřívali pit a šli frontmanovi vstříc. Jejich set mi z celého večera utekl asi nejvíc, protože jsem hltal a užíval každičkou vteřinu. Kdo včera promeškal, tak vřele doporučuji si na ně příště zajít, až nastane znovu příležitost, stojí to opravdu za to.

Další kapelou byli francouzští Ten56., kteří si od samého začátku svým vůbec prvním vydaným songem „Diazepam“ podmanili téměř celý klub. Tato kapela, která vznikla teprve v roce 2021, vzala scénu útokem a od té doby neustále vzkvétá a obráží svět po boku velkých jmen i stálic. Značný podíl na tom má samozřejmě frontman Aaron Matts, který za vznikem této bandy stojí, a kterého mnozí znají z kapely Betraying The Martyrs. Ta bohužel jeho odchod dlouho neustála a relativně nedávno ohlásila svůj definitivní konec. Páteční vystoupení Ten56. se mi popravdě nezdálo až tak vydařené, jako když jsem je viděl poprvé, nicméně i přesto to bylo velice solidní vystoupení plné světelných efektů a interakce s publikem, jež si získalo téměř všechny fanoušky, kteří svou energii kapele aktivně opětovali moshem, circle pity i singalongy.

Večer velice rychle ubíhal a přišel čas na hlavní support této tour. Tím nebyl nikdo jiný než opěvovaní King 810, kteří na můj vkus předvedli velice netradiční show. Osobně jsem kapelu moc neznal a na živo jsem s nimi měl tu čest poprvé, tudíž jsem vůbec nevěděl, co čekat. Musím však říct, že jsem byl mile překvapený tím, čeho jsme vlastně byli svědky. Přesto, že je toto michigenské uskupení dobře známé svým intenzivním vystoupením plného moshe, které v minulosti nejednou končilo násilím či výtržnostmi, dočkali jsme se parádní show, která mi chvílemi evokovala až divadelní představení. Odezva publika byla plná energie a v pitu již bylo pěkně nahuštěno jásajícími fanoušky, kteří do samého konce jejich setu neúnavně pařili.

Po King 810 se na stage pomalu chystal headliner večera a hvězda celé tour – Nasty. Tato belgická úderka do Česka zavítala po několika letech, je tedy víc než jasné, že se okamžitě strhla brutální mela. Kapela v čele s frontmanem Matthiasem po celu dobu aktivně vyzývala k tomu, aby se lidé bavili a víc zvířečili, celý set se tedy neobešel bez circle pitů, neustálých two stepů, wall of death i stage divu. Jejich set byl velice dobře poskládaný a přišlo jak na novinky z jejich posledního počinu „Heartbreak Criminals“, tak i na průřez z předchozích starších alb, což mnohým udělalo velikou radost. Poslední písničkou nemohlo být nic jiného než „Slaves to the Rich“, při kterém se fanoušci utrhli ze řetězu snad nejvíce, a za velkých díků a pokory tato beatdownová stálice opustila stage. Pevně doufám, že si kluci nebudou dávat moc na čas a do našich končin opět brzy zavítají. Byla to totiž bezvadná a úderná hardcore show!

Další ročník je tak úspěšně za námi a musím říct, že byl hodně povedený. Spoustu lidí sice nepotěšil letošní line up, což se celkem odrazilo i na návštěvnosti, která se letos neřadila mezi ty nejpočetnější, ovšem večer to byl nabitý a plný premiér i starých shledání. Nezbývá nyní než trpělivě vyhlížet další ročník a to, co si pro nás připraví příště. Big up Never Say Die! Tour teamu a Obscure Promotion za tento vydařený večer plný překvapení a tvrdé muziky.

TEXT: Martin Karhánek
FOTO: Nina Vocelová