Nothing But Thieves

Zatímco Matty a Nina se v pátek 16. února vypravili do Stormu na metalcoreový nářez od Any Given Day (určitě si taky přečtěte! 🙂 ), já a Neny jsme vyrazily do vyprodaného Fora Karlín. Tam vystupovali britští rockeři Nothing But Thieves, kterým předskakovali rock’n’rolloví punkeři Bad Nerves, taktéž z Británie. Koncert to byl velice příjemný a dokonce mi přišlo, že oproti mé poslední návštěvě Fora Karlín (Architects 4. února, přečtěte si report! 😀 ), byl zvuk lépe poladěný a venue lépe odvětraná.

Předskakující Bad Nerves odehráli poměrně krátký (cca 30 minut), ale zato neskutečně energický a rozjetý set. Britové byli v Praze jako headlineři poměrně nedávno, v říjnu v klubu Underdogs, a tak mě zajímalo, jak si poradí s o dost větším prostorem Fora Karlín. Kapela předvedla svůj skvělý standard, nechybělo poskakování kytaristů a neustálé poklepávání nohou frontmana Bobbyho Birda. Líbilo se mi taky červené nasvícení stage a to, že celá show příjemně odsýpala. Bohužel mi přišlo, že energii kapely se nedařilo úplně přenést do publika (i když to možná bylo ovlivněno tím, že jsem celou show strávila na balkonech). Zkrátka, bylo to příjemné otevření večera, ale řekla bych, že Bad Nerves alespoň zatím mnohem více sedí komornější klubová atmosféra.

Dnešní headlineři odstartovali své vystoupení téměř na vteřinu přesně, a to ničím jiným než songem „Welcome to the DCC“. Ten je totiž titulní skladbou jejich posledního alba „Dead Club City“, které kapela vydala loni v červnu. V tomto albu Britové svůj rock okořenili trochou osmdesátkového synthpopu (možná to je taky důvod, proč před samotným začátkem show hrály z reproduktorů známé osmdesátkové hity jako „Never Gonna Give You Up“ nebo „Gimme, Gimme, Gimme“), ale na koncertě nezapomněli ani na svou starší a tvrdší tvorbu. Staging a osvětlení byly poměrně jednoduché, ale to vůbec nevadilo, protože kapela všechno vynahrazovala svým charismatem a nakažlivou energií. Práce s publikem byla také příkladná a promluv mezi songy bylo tak akorát.

Krátce před půlkou koncertu však přišly technické problémy. Nedlouho po začátku songu „Do You Love Me Yet?“ z nové desky pravděpodobně vypadl proud nebo něco takového. Pětice přestala hrát a její místo na podiu zaujali pobíhající technici. Tato nedobrovolná pauza trvala skoro čtvrt hodiny a bylo vidět, že fanouškům už začínala být dlouhá chvíle. Naštěstí všechno dobře dopadlo, problémy byly vyřešeny a NBT navázali tam, kde skončili. Poté přišlo na řadu spíše instrumentální medley ze starších pecek, po kterém následoval emotivní song „Lover, Please Stay“, který fanoušci bravurně odzpívali společně s frontmanem Conorem Masonem.

Až na přestávku způsobenou technickými problémy koncert jinak opravdu rychle utekl. Jako přídavek zazněla čerstvá novinka „Oh No :: He Said What“, která konečně roztančila opravdu celou halu. Jako další Britové zahráli ještě neméně energické a k tanci vyzývající songy „Amsterodam“ a „Overcome“. Na tyto dva se dokonce uprostřed publika vytvořil menší moshpit. No a abych nezapomněla, celá kapela podala opravdu kvalitní hudební výkony, songy zněly téměř jako na nahrávkách.

Nejlépe by podle mě tento večer šel popsat anglickým spojením „feel good“. Bylo to moc fajn a příjemné a z Karlína jsem odcházela s úsměvem na rtech, protože tenhle koncert splnil všechno, co jsem od něj čekala. Možná jen publikum se mohlo ještě trochu víc odvázat, ale co už, v mých očích to téhle show na kvalitě neubralo. 🙂

TEXT: Anna Jindráková
FOTO: Lenka „Neny“ Hlavičková