Jsou koncerty, u kterých člověk dopředu řeší kapely. A pak jsou ty, kde řeší úplně jiný věci. Třeba… jak sakra bude fungovat našlapanej lineup v čele s Paledusk z Japonska na lodi uprostřed Prahy? RFP Concerts vytáhli jednu z nejvíc random a zároveň geniálních venues a i jako člověk, co lodím úplně neholduje, uznávám, že Cargo Gallery je totální pecka. A co bylo možná ještě lepší, než samotnej lineup? Lidi. Upřímně, nejdýl jsem nad hlavou ten večer držela telefon asi já, protože stories pro coremusic se samy neudělaj, žejo. Jinak si to většina lidí prostě přišla užít. Skvělej crowd, kterej od začátku do konce jel s kapelama naplno. Díky za to.
Hned na začátku přiznávám, že první support Headwreck pro mě byli velká neznámá. Po koncertě? Další jméno na seznamu kapel, který budu rozhodně sledovat. Austrálie opět nezklamala a já mám zase co dohánět. A hlavně – kolik zpěváků vlastně tahle kapela má? Protože krom bubeníka se na vocals prostřídali snad úplně všichni. Kytarista Jamo Benadie navíc několikrát vytáhl clean vocals, který bez přehánění zněly líp než u spousty frontmanů na scéně a nám v tu chvíli dost solidně spadla brada. Pomohl tomu i fakt, že jejich set zněl fakt skvěle. Bohužel kvůli našlapanýmu lineupu dostali hodně krátkej timeslot, což trochu zamrzelo, ale na jejich další krasojízdu si počkám úplně v klidu. Skvělí byli!
Greyhaven si pak odškrtli povinnou koncertní disciplínu jménem technický problémy. A to hned u prvního songu The Welcome Party. Vzali celou situaci úplně v klidu a nechali crowd rozhodnout, jestli mají začít znovu nebo pokračovat dál. Tak jasně, že znovu. A někde tady přišel první z mnoha momentů, kdy jsme se po sobě s partou jen podívali stylem „ou shiiit“. Ten nejlepší moment, kdy tě raw vocals chytí i tam, kde to nečekáš a máš husinu jak blázen. A já už v tu chvíli tak nějak věděla, že tenhle koncert míří hodně vysoko v letošním žebříčku. Crowd skvělej, setlist skvělej, venue skvělý, zvuk skvělej – co víc můžeš chtít.
Pak přišli Knosis a vysvětlit tenhle set normálně asi nejde. Nejbližší přirovnání, který mě napadá, je pánskej 9v1 šampon, kterej vždycky perfektně funguje. 😀 Tempo se měnilo snad každej song, a let me tell you – všichni dneska potřebujeme masáž, protože jsme nestíhali měnit rytmus při headbangingu. Na zpěváka Rya Kinoshita jsem byla hodně zvědavá, protože jsem ho v Crystal Lake bohužel nestihla live, takže mě zajímalo, co předvede se svým novým projektem. Očekávání jsem měla celkem vysoko, ale nezklamal – set Knosis byl vyloženě zážitek a moje krční páteř dneska říká, že jsem si ho extrémně užila.
Headlineři Paledusk jsou za mě jedna z nejzajímavějších kapel na současný scéně. Svým kombinováním metalcoru, EDM a prvků J-popu jsou naprosto ideální pro lidi s ADHD na Red Bullu. A myslím to v tom nejlepším možným smyslu. 😀 Japonskej metalcore je kapitola sama o sobě, ale Paledusk mu dodávají úplně jinej level, tomuhle setu vážně sluší slovo party, VELKÁ PÁRTY. Chytlavý refrény, co tě nenechaj v klidu stát, samozřejmě included, takže si troufnu říct, že po týhle náloži nikdo neodcházel v suchým triku. Ještě jednou bych ráda vyzdvihla skvělej crowd. Tady si prostě sedlo úplně všechno.
Ke konci se samozřejmě sluší poděkovat RFP Concerts, Cargo Gallery a hlavně všem, co na včerejší koncert došli. Zároveň bych vás všechny, co ještě nemáte lístek na Coremusic narozeninovou party (jakože haló, kde jste poslední měsíce byli a proč ten lístek nemáte?!), ráda pozvala už tuhle sobotu 23. 5. do Rock Café, kde si připijeme, poslechneme fajn kapely z domova i zahraničí, pokecáme, uděláme kérku a zatrsáme na afterparty. No hele, krásný to bude! Těšíme se!
Napsala: Míša
Foto: Jenny
