První listopadový pátek nám RFP Concerts dovezli z Austrálie hned tři silná jména corové scény: Parkway Drive, Thy Art Is Murder a The Amity Affliction.
Hodinku po otevření pekelných bran holešovické Fortuna Areny se na pódiu objevila první australská stálice The Amity Affliction. U nás měli premiéru s novým členem Jonathanem Reevesem, který nahradil Ahrena Stringera na pozici basáka a doprovodného vokalisty. Tuhle změnu jsme zaznamenali v předchozích měsících na sítích snad všichni, a mnozí z nás tak byli skeptičtí k pokračování kapely, jelikož Ahren byl výraznou součástí kapely již od samých začátků. Já osobně nerada hned kapelu hned zavrhuju při podobných změnách, ale musím říct, že na celkovém dojmu to zrovna tentokrát znát bylo. Co se týče hudební stránky, tam si asi změny nevšimne každý, Jonathanovy vokály musím naopak vyzdvihnout. I tak pro mě jejich show měla to, co jsem chtěla, a to primárně silné texty a prožitek při zpívání od hlavního vokalisty Joela Birche. Dočkali jsme se i společného featuringu s Tylerem Millerem (Thy Art Is Murder) při skladbě I See Dead People.
Po emoční náloži post-hardcoru došlo na přitvrzení s Thy Art Is Murder a jejich heavy breakdowny a všemožnými deathcorovými skřeky a zvuky. Stejně jako u TAA, i tady se kapela potýkala s břemenem výměny výrazného člena, ačkoliv už se nejedná o tak čerstvou novinku, někteří fanoušci se dle jejich reakcí přes to stále nepřenesli. TAIM jsem viděla na jejich první show s novým zpěvákem Tylerem v roce 2023 v SaSaZu a za tu dobu byl pro mě včera hned viditelný rozdíl, že s celkovou energií a performancí kapely je už velmi dobře sžitý. Stejně jako u TAA bohužel i tady byl celkový dojem trochu ochuzený, a to po stránce zvuku a reakcí publika, které nereagovalo na tvrdou show tak intenzivně, jak by si výkon kapely zasloužil.
Hlavní hvězdy večera Parkway Drive, kteří jsou známí (nejen) velkolepostí svých show, tento fakt potvrdili už od samého začátku – a to svým příchodem. Prostředkem haly se mezi davem fanoušků objevil průvod s vlajkami s celou kapelou, která tím udělala radost nedočkavcům ještě před tím, než vůbec začali hrát. První dvě písničky Carrion a Prey proběhly jen na malé části mola bez ohňů, efektů a vlastně všeho kromě samotné kapely. Jelikož celá tour je k 20. výročí kapely, můj wild guess je, že se mohlo jednat o jakousi referenci na samotné začátky, než se kapela vypracovala tam, kde je teď. S třetí skladbou Glitch už však došlo na již zmiňovanou velkolepost v podobě odhalení celé stage, ohňů, světel a tanečníků, kteří podtrhávali celé dění. Dle očekávání jsme si prošli historii celé kapely (co se setlistu týče), spoustou změn scén a i fanoušci se do toho pořádně opřeli – a nejen na stagi tak bylo pořádné peklo. Parkway Drive zase potvrdili, že to, co dělají 20 let, je přesně to, co dělat mají a doufáme, že ještě dlouho dělat budou! Na závěr bych si jen trochu rýpla do samotné venue, která, myslím, tentokrát bohužel nebyla tím správným výběrem a možná jsme tak (oproti jiným zastávkám na této tour) o nějaké ty vymoženosti byli trochu ochuzeni, ale davy fanoušků přesto odcházely spokojeny až až.
FOTO A TEXT: Nina Vocelová
