V rámci evropského turné potěšili Sleep Token i pražské příznivce, když oznámili listopadový termín svého vystoupení. Vstupenky mizely závratnou rychlostí, a tak nebylo žádným překvapením, že se koncert kompletně vyprodal. Fronty před vstupem do arény byly nekonečné a prostor byl naplněn k prasknutí. Velkolepí Sleep Token si k sobě přizvali také Bilmuri, kteří sami o sobě představovali výjimečné lákadlo. Byla jsem nadšená, že si jako předskokany vybrali právě je, přestože jsou žánrově poněkud odlišní.
BILMURI
Nával energie, skvělá interakce s publikem a pořádná dávka talentu – to vše přinesli Bilmuri. Vtrhli na stage s úsměvem a okamžitě ovládli pódium na výbornou. Multiinstrumentalista a charismatický showman Johnny Frank, který má tento projekt na starosti, každou píseň krátce představil a mezi skladbami přidal i pár vtipných komentářů. I když působí na pódiu vesele, jejich texty, které část publika hlasitě zpívala, jsou občas pravým opakem. Dokázali obsáhnout pochmurná témata, se kterými bojuje nemálo lidí, ale podali to v takovém stylu, že to vše člověku připadalo jako vřelé objetí.
Jejich album “American Motor Sports” si rychle získalo místo v mém srdci a bezpochyby patří mezi nejlepší desky tohoto roku. Naživo působilo ještě úchvatněji! Skupina na pódiu působila sehraně a vše jim perfektně šlapalo. Na dynamice celého vystoupení přidávala úžasná a talentovaná Gabi, která kromě vokálů přispívala k originálnímu zvuku i hrou na saxofon. Gabi se dokázala publiku skvěle přiblížit – ať už promlouváním k divákům nebo energickou show.
Celé vystoupení bylo naprosto skvělé. Zvuk byl perfektní a já jsem byla nesmírně ráda, že jsem tuto parádu mohla zažít naživo.
SLEEP TOKEN
I přes neskutečný talent BILMURI byl sál zaplněn především kvůli tajemným SLEEP TOKEN. Před pražskou show panovalo napětí, zda se vůbec dočkáme kompletní sestavy. Během zhruba dvou koncertů totiž kvůli nemoci museli “III” a “IV” účast oželit a jejich části byly nahrazeny přednahranými tracky. Naštěstí se však oba vrátili na show předcházející Praze, a tak i čeští fanoušci mohli být spokojeni, že uvidí kapelu v plné síle.
S jejich deskou “Take Me Back to Eden” z minulého roku se s nimi roztrhl pytel a noví fanoušci přicházeli ze všech koutů internetu. Tohle bylo bohužel poznat i na davu, který mě jako jediná věc z tohoto večera zklamala. Až jste působili skoro podivínsky, když jste jako jedni z mála v davu tancovali nebo kývali hlavou do rytmu a breakdownů. Většina fanoušků spíše postávala a ani gesta členů skupiny, vybízející k sebemenšímu zapojení se, je nedokázala více rozhýbat.
Pomineme-li negativní vliv, který na tento večer fanoušci měli, tak to byl nezapomenutelný a emocionálně silný zážitek. SLEEP TOKEN nás provedli skrze různá alba a celý set odstartovali s “The Night Does Not Belong to God”, kdy s prvním zazněním čistého hlasu „Vessela“ hala explodovala nadšením a fanoušci přivítali všechny členy bouřlivým potleskem.
Setlist byl podle mě dokonalý. Obsahoval drsnější hity i pomalejší, emocionální skladby jako “Rain”, “Alkaline” nebo “Missing Limbs”. Atmosféru umocňoval bezchybný zvuk a nádherná světelná show, která perfektně podtrhovala emoce každé písně. Mezi dalšími hity zazněly také “The Summoning”, “Chokehold” a “Take Me Back to Eden”.
Každý na pódiu se maximálně snažil, aby ze sebe vydal to nejlepší. „Vessel“ se pyšnil perfektním stavem svých vokálů. Dokázal rozzpálit stage drsnými growly, ale také rozplakat fanoušky jemným, vysokým hlasem, který chvílemi působil jako naříkající a plný žalu. Dočkali jsme se i jeho pro nás úsměvných tanečků, kterými prolétal celou stagí.
Neúnavný rytmus “II” na bubny, nad jehož výkonem jsem nestačila žasnout, měl svůj moment zejména při songu “Hypnosis”. Hloubku písní a pořádný kopnutí do emocí si vzal na starost “III” se svou basou, který se zas nebál se na pódiu pořádně ukazovat a vybízet publikum. A nemůžeme zapomenout na srdceryvné melodie kytary v rukou “IV”, který se taktéž točil na pódiu a snažil se si utrhnout nějakou tu pozornost od „Vessela„. K dokonalosti to vše dotáhly krásné, andělské vokály tří žen z pozadí, známých jako “Espera”, které dodaly písním další rozměr a byly tou třešničkou na dortu. Koncert tak působil až étericky, jako pravý rituál, který SLEEP TOKEN slibují.
Celý večer zakončili skladbou „Euclid„, při které fanoušci zvedli své mobilní telefony a osvítili halu zelenými světly, čímž vytvořili důstojné rozloučení s kapelou.
Worship.
Napsala: Petra Závišová