Mezinárodní formace The Contradiction hlásí po několikaleté, vyhořením vynucené pauze návrat. Kapela, která v letech 2017–2019 patřila k nejzajímavějším jménům domácí scény a sdílela pódia s velikány, jako jsou Rings of Saturn, Shokran nebo Traitors, se vrací v podobě dua tvořeného členy z Kazachstánu a Ukrajiny. Svůj comeback odstartovali singlem Pyrae, který předznamenává nové, již dokončené EP naplánované na jaro 2026. O nahrávání na ose Praha – Kyjev v době války, ztrátě chuti koncertovat i o tom, proč je v roce 2026 stále fascinuje temný svět Warhammeru, se Nikita rozpovídal v našem rozhovoru.
1) Vítejte zpět. Máte za sebou období, o kterém jste otevřeně mluvili jako o vyhoření. Co byl hlavní moment, kdy jste si řekli, že je čas The Contradiction znovu probrat k životu, a jaké pro vás bylo vracet se po pauze k nahrávání a ke kreativnímu procesu obecně?
Nikita: Děkujeme! Hlavní moment nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že nemám co poslouchat. Nic mě nebaví, novodobý metal je na mě moc hyperstimulovaný a jednoduše nesplňuje mé požadavky na specificky vyvážený mix tvrdosti, elegance a narativu. Dokonce už několik let skoro vůbec neposlouchám metal a jedu převážně jen soundtracky. Jelikož má vlastní tvorba byla vždy v podstatě pokusem udělat s metalem něco, co jsem si vždycky přál, aby udělal někdo jiný, byl to můj hlavní impulz – chci novou várku hudby, kterou bych mohl pořád poslouchat ve volném čase a říkat si: „Tyjo, YES, to je přesně ONO, absolutní BANGER“.
Co se týče proma a snahy o co nejautentičtější fungování na způsob „klasické kapely“, je to spíš setrvačný pohyb než záměr – už nám není 17 ani 27, nemáme tolik energie ani peněz na rozhazování. Děláme to spíš ze zvyku než vyloženě z potřeby. Zbyla pouze prvotní ochota vytěžit z toho co nejvíc zábavy, což mě vždycky bavilo nejvíc právě během procesu skládání. K čertu se vším ostatním.
2) Většina kapel řeší, že se nemůže sejít ve zkušebně, protože někdo bydlí v jiném městě. Vy teď ale vydáváte hudbu na ose Praha – Kyjev uprostřed války. Jak moc se tohle šílenství a celá situace na Ukrajině podepisuje na vaší nové tvorbě? Jak vypadalo nahrávání nových songů?
Nikita: Od prvních dnů našeho pořádného fungování jsme byli mezinárodním projektem. Ze začátku to byla naprostá nutnost, jelikož jsem byl čerstvým přistěhovalcem a v češtině jsem neuměl ani pozdravit prodavačku, natož řešit hudbu. Proto jsem musel hledat první kolegy do kapely kdekoliv jinde než tady. Následně se k nám začali dostávat i čeští hudebníci a byli naprosto skvělí, ale pochopitelně jim chyběl ten „normální“ způsob fungování kapely, kdy by byli všichni členové aspoň z Česka, když už ne přímo z Prahy. Když 90 % komunikace probíhá online v angličtině a zkoušky jsou maximálně párkrát do roka – a to vždy těsně před poměrně velkými koncerty – začne z toho nepřipravený člověk přirozeně mít divný pocit. Proto nikomu z těch, kteří nás v průběhu let opustili, nic nevyčítáme. Je to klec, kterou jsme si vytvořili sami.
Během let fungování s naším zpěvákem Maksem jsme našli způsob spolupráce a oddanosti, jaký jsem nikde jinde nezaznamenal. I přesto, že mi lidé v průběhu let říkali, ať ho nechám, že je moc daleko a kapelu zatěžuje, ať si radši seženu nějakého lokálního Honzu, který to sice bude mít na háku, ale aspoň budeme moct koncertovat… prostě to nemůžu udělat. Zaprvé by to bylo naprosté svinstvo, přerušit s ním vztah uprostřed probíhající války. Zadruhé je to člověk, který v sobě nese vlastnosti, jež jsou pro fungování kolektivu mnohem podstatnější než jeho „vox & design skills“ (které jsou mimochodem také na hodně vysoké úrovni). Je to člověk, který mi přes veškeré mé manické a depresivní epizody byl vždy schopen poskytnout pomoc a adekvátní radu; člověk, který mi nikdy nelhal a pokaždé, když mě kvůli čemukoliv poslal do háje, konstruktivně a podrobně mi vysvětlil, proč tak učinil. You can’t put a price tag on this.
Co se týče nahrávání nových songů, tady zklamu velice jednoduchou odpovědí – nahráváme doma. Všechno se dělá doma. Já u sebe (ať už jsem kdekoliv – třeba celý nadcházející Redux se nahrával v Kazachstánu, Bělorusku a Rusku během koronaviru a něco málo se donahrávalo v Česku po znovuotevření hranic) a Maks v Kyjevě. Já vždy udělám instrumentální demo a pošlu ho Maksovi. On na něj napíše texty, společně je zkorigujeme a on pak u sebe nahraje svůj řev. Poslední část nahrávání zpěvů nebyla zrovna nejpohodlnější právě kvůli válce – většinou, když se vrátí domů, zrovna u nich probíhá další poplach nebo odpojení elektřiny kvůli náletům. V těchto podmínkách se docela blbě žije, natož aby se člověk mohl plnohodnotně věnovat hudbě.
3) Váš nový singl Pyrae je vlastně vylepšená verze tracku z roku 2015, který tehdy na vašem debutovém EP neměl ani vokály. Proč jste se rozhodli začít comeback zrovna „oprašováním“ starých věcí místo úplně nového materiálu? Je to pro vás způsob, jak ukázat, že jste se jako muzikanti za těch 10 let posunuli?
Nikita: Ano, rozhodně. Chtěl jsem oživit tyhle staré songy, které mi po zvukové stránce přišly nespravedlivě zastaralé, zatímco hudebně mi i teď přijdou víc než konkurenceschopné. Důležitým faktorem je také to, že staré EP bylo pouze instrumentální, protože vyšlo těsně předtím, než jsme našli Maksyma – vokály jsou tedy v podstatě hlavní „korunkou“ téhle minidesky. Navíc, když jsme původně odsouhlasili nápad se znovuuvedením The Rise, teprve jsem dopisoval úplně nový materiál, který je teď už ve fázi hotových demáčů. První střelu z tohoto zásobníku plánujeme vypustit ve druhé polovině roku 2026. S „Re-Rise“ jsme si chtěli koupit trochu času, než začneme vydávat úplně čerstvé věci, ale pak přišlo vyhoření, které nám ty plány dost zásadně pomíchalo.
4) Lyricky zůstáváte věrní světu Warhammer 40,000, který je definicí totální beznaděje a války. Změnilo se pro vás nějak vnímání tohohle „grimdark“ univerza teď, když se s válkou potýkáte v reálném životě? A co říkáte na chystaný seriál s Henrym Cavillem?
Nikita: Je pravda, že skutečná válka převrátila naše vnímání všeho vzhůru nohama – nejen světa Warhammeru 40,000. Dříve pro nás byl tenhle setting takovou typickou teenagerskou srandou. Jakože „jó, geneticky modifikovaní gigaborci v superbrnění provádějí intergalaktickou genocidu a nekonečně válčí s vesmírnými brouky,“ haha, nice… Vnímalo se to stejně jako jakákoliv jiná posedlost sci-fi/fantasy světem – třeba Star Wars, Pán prstenů či Mass Effect. Nebo by se to dalo přirovnat i k zájmu historiků-amatérů o Římskou říši či Vikingy, kteří jsou u nás oblíbení. Poté, co nás zasáhla skutečná válka a znemožnila nám normální životy (přičemž já do toho nemám co mluvit, nejsem v Kyjevě!), začal jsem osobně hodně zvažovat, nakolik je glorifikace jakékoliv války zdravá a adekvátní, ať už je vymyšlená, nebo historická.
Začal jsem častěji přemýšlet nad tím, jak je v naší společnosti násilí absolutně normalizováno v jakékoliv podobě – dokonce i v tak zjednodušené formě, jako je souboj světla se tmou. Zkrátka máme zcela novou perspektivu. Hlavními narativními směry nadcházejícího Reduxu, stejně jako dříve vydaného Legion: The Fall (2020), jsou zrada, pomsta, bratrství a oplakávání následků nesmyslných válek. Myslím si, že zkušenosti z reálného života nám mohou pomoci k dospělejší reflexi a k produkci autentičtější desky, ve které se lépe prolíná fikce se skutečností.
Na seriál se osobně netěším, jelikož Amazon je otřesná dystopická megakorporace, která zabíjí všechno, čeho se dotkne. Počítám tedy s tím, že seriál s Cavillem dopadne podobně jako Rings of Power.
5) Na jaře vydáváte nové EP Legion: The Rise (Redux). První singl Pyrae naznačil, že se vracíte k těm technickým orientálním motivům, které vás vždycky definovaly. Bude v tomhle duchu celé EP, nebo nás čeká i nějaký nečekaný zvukový experiment?
Nikita: Orientální motivy jsou naším denním chlebem. Sice uznáváme, že to není zrovna něco, po čem by český posluchač vyloženě toužil, ale stále nás to odlišuje od kolegů na scéně. Takže ano – to je odpověď i pro všechny budoucí songy a alba. Při poslechu naší hudby si člověk, tak trochu nedobrovolně, bude chtít zapnout film Mumie a zkontrolovat ceny letenek do Egypta.
Nicméně i přes tento specifický prvek jsme si vždy rádi zahrávali s žánry. Například v singlu The Wolf King (2018) jsme zkusili black metal a byla to sranda, v Rubric of Ahriman (2019) jsme si „namočili nožičky“ v thallu a v našem největším bangeru No Trust in Humanity (2021) jsme si pohráli s downtempo deathcorem. Jedinou nešťastnou zkušenost jsme měli se songem 184 (2021), který byl ve všech smyslech úplně jinde a reprezentoval věci natolik neslučitelné s tímto projektem, že jsme ho po té vlně kritiky raději odevšad stáhli. V nadcházejícím Reduxu se bude experimentovat leda tak s orchestrální hudbou. Má aktuální láska k soundtrackům totiž vzrostla právě díky skládání pokročilejších orchestrálních pasáží během covidu.
6) Zároveň se logicky nabízí otázka live show. V minulosti jste koncertovali doma i za hranicemi se jmény jako Rings of Saturn, Traitors, Shokran nebo The Voynich Code. Je pro vás v aktuální sestavě a situaci reálné plánovat koncerty, nebo se v blízké době soustředíte hlavně na studiovou práci a budování online komunity?
Nikita: Živě s největší pravděpodobností hrát už nikdy nebudeme. Přišli jsme o momentum z let 2017–2018, kdy jsme se rozebíhali strašně rychle a díky Filipovi Vlasákovi a Erichovi Machovi hráli na naše poměry nesmyslně velké koncerty (mimochodem klukům posílám shoutout – doteď na vás myslím a neironicky se mi o vás občas zdá). Těsně před pandemií jsme už jednali se Shokran ohledně turné v EU a s kapelou Marina ohledně zájezdu na Ukrajinu, do Běloruska a Ruska… Jenže všichni dobře víme, jak to dopadlo a kam se svět zřítil. Jednoduše řečeno, nevěřím, že budeme schopni být někdy znovu ve správný čas na správném místě, jako jsme byli tehdy – proto nevidím důvod se o to snažit. Jak jsem psal výš, náš hlavní cíl je zábava. Budovat momentum pro živé hraní úplně od nuly podruhé v životě je něco, co bych osobně vnímal jako drsnou a ubíjející „anti-zábavu“.
7) Závěrem bych chtěla říct, že jsme moc rádi, že jste zpátky, a těšíme se na vaši další tvorbu. Co je pro vás v tuhle chvíli tím největším vítězstvím a co byste vzkázali fanouškům, kteří vás neodepsali a těch několik let na váš comeback trpělivě čekali?
Nikita: Borcům, kteří se na nás za ty roky nevykašlali, jsem děkoval každý rok při postování Spotify Wrapped, a zopakuji to i teď: pošlete mi screen z Wrapped, kde je vidět, že patříte mezi největší posluchače The Contradiction, a já vám pošlu kus merche zdarma. Naším největším vítězstvím jsou právě oni – ti blázni, kteří z nějakého záhadného důvodu nepřestali věřit v náš návrat. Sice už to nikdy nebude jako předtím, ale to hlavní – hudba – prostě přetrvá.
Rozhovor vedla: Míša