Po delší době jsem zavítala do Chapeau Rouge na pro mě lehce netradiční koncert. Večer jako vystřihnutý z 80. let, kdy frčely arkádovky hrané na automatech. Zatímco o Master Boot Record jsem se nedávno teprve dozvěděla, zbytek lineupu pro mě byl úplným neznámem. Vyčkávala jsem, jak mě interpreti překvapí, když se dění v Cheapeau Rouge promění v živou videohru v rytmu synth metalu.
ICK___
8-bitovou párty odstartoval menší umělec Ick___. V ruce držel Game Boye napojeného několika kabely a skloubením zvuků her vytvořil melodie, do kterých se dav v klubu pomalu začínal rozehřívat. Při vystoupení, kdy po ruce nemáte nic jiného než Game Boye jako hlavní „instrument“, je těžké udržet celý set zajímavým, ale interpretovi se to skvěle povedlo a už na něj se zaplnilo celé Chapeau.
AROTTENBIT
Ze stejného soudku se vyloupl také Ital, který, stejně jako předchozí umělec, byl na pódiu sám a jediným doprovodem mu byl taktéž Game Boy… a také popelnice jako jakási rekvizita. Koncert se linul ve stejném podání jako první vystoupení lineupu, tentokrát opepřený větším hypováním publika a vyzýváním k rozpoutání trochu většího bordelu. Občas bylo na Arottenbitovi vidět lehké zklamání, jak se mu dav zdál na vystoupení tohohle typu mrtvý. Ale sám to nakonec nenechal jen tak a do publika několikrát naskočil rozpoutat mosh, wall of death, nebo přibral fanoušky na pódium, aby skočili do davu. Už jen proto jsem vystoupení sledovala s větším zaujetím a pořádně se ponořila do synth zvuku videoher.
MASTER BOOT RECORD
Změna nastala až s příchodem tria Master Boot Record. Tenhle projekt nejen produkuje hudbu pomocí elektronických prvků, ale kombinuje ji pomocí nástrojů s metalem. Z celé sestavy mi tak byli nejblíž a byli to pro mě asi nejzajímavější interpreti večera. Na počítačích v pozadí byly promítány staré hry z osmdesátek a zvuk nostalgie byl opepřen o bubny, a kytaru. Tahle unikátní kombinace způsobila divoké reakce fanoušků, kteří ani na sekundu neopustili mosh a nebyla chvíle, kdyby alespoň nekývali hlavou do rytmu. Trio Italů k tomu ani nemuselo dav hecovat, jelikož všechny pohltilo hudbou natolik, že to šlo samo. Sama jsem hltala každou sekundu téhle senzace, při které jsem se dokázala odvázat a užít si jí naplno. Set byl podle mě o něco delší, než bylo plánované, ale i přesto všichni žadonili o přídavek. Za mě to byl neskutečný večer, který ve mně ještě nějakou dobu bude rezonovat, a bylo vidět z nadšených obličejů fanoušků, že v tom nejsem sama.
Text: Petra Závišová