Cocotte Minute letos slaví pětadvacet let a ladí formu do ZLLUCERNY, kde je 13. prosince čeká jejich zatím největší koncert vůbec. Mezitím běží společná tour s Horkýže Slíže, poprvé po šestnácti letech, a zatím všechny zastávky hlásí narvaný sály a atmosféru, která jasně ukazuje, že tenhle lineup znovu táhne.
Lucerna má být pro Cocotty nejen velkej mejdan, ale i uzavření dlouhé kapitoly a začátek nový. V jejich táboře to teď podle všeho žije, protože chystaná show má být vizuálně i koncertně nejambicióznější věc, do který se kdy pustili. Zeller a spol. slibujou scénu na míru, projekce, tanečnice i hosty z různých koutů scény. Od kapely, která si prošla debutem Czeko, érou Proti sobě, comebackem s Rituálem i nedávným bestofkem mapujícím dvacet let, čekáme rozhodně velký věci. Mezitím stihli i akustickou session v nejvyšší budově v Česku, charitativní projekt Metal dětem, tour s Elektrïck Mann, Vojtaano nebo Deloraine a letos i třetí ročník vlastního Zllo festu. Mimo už zmíněných Horkýže Slíže se ke Cocottům na výroční večírek připojí i STELLVRIS, kteří si slot předkapely vybojovali v soutěži přímo od fanoušků.
Jestli chceš bejt u toho, pár lístků ještě zbejvá, ale moc bychom s nákupem neotáleli.
A jestli ještě pořád váháš, hoď oko na krátkej rozhovor se Zellerem. Neprozradí o show úplně všechno, ale dá ti dost jasnou představu o tom, v jakým mindsetu kapela jede, a proč si tuhle párty fakt nechceš nechat ujít!
Co bys chtěl, aby si lidi odnesli z Lucerny? Pocit, že byli na oslavě, nebo že byli u zrození něčeho novýho?
V první řadě si přeju, aby odešli s pocitem, že jsme to neposrali.😃 Teď trochu vážně. Rád bych, aby odešli hrdý, že v nás vždycky věřili, a že jsme dokončili jeden příběh a začínáme psát novej. A věřím, že ještě zajímavější.
Když se dneska díváš na lidi, co chodí na koncerty, jak moc se změnilo publikum a energie oproti době, kdy jste začínali?
Já mentálně žádnou velkou změnu nevidím ani necejtím. Nabíráme pořád mladý lidi, ale zároveň ty starý neodcházej a přijde mi, že jsou v jádru furt stejný jako za našich začátků. Asi je to tím, že i my jsme si prošli cestu od mladický agrese k dnešní, doufám, kvalitní zralosti. A taky tím, že jsme fakt autentický. Díky tomu si každá generace najde tu svoji výpověď a věří tomu společně s náma. Co mě ale určitě těší, je to, že u nás lidi na show nevytahujou mobily jako buzny, ale skočí šipku do kotle. To považuju za obrovskej úspěch. Že to nejsou masky, ale že si to jdou fakt odžít.
Je něco z offline éry, kdy si kapely budovaly fanoušky hlavně na koncertech, co bys vrátil zpátky? Něco, o co dneska kapely přicházej?
U kapel mě nic nenapadá, možná jen reálná schopnost umět hrát naživo. Ale pro diváky bych pár rad měl. Lidem bych u vstupu odebíral mobily a nutil je kalit, hulit, fetovat a souložit během show pod jevištěm. Prostě real mejdany.🤟
Do mobilu můžou čumět, když čekaj na autobus, a ne v klubu plným kámošů a hezkejch holek.
Pamatuješ si, co bylo první, co jste jako kapela rozbili, a jestli to mělo větší hodnotu než honorář?
Asi ten hotelovej pokoj ve Francii. Hráli jsme tam za chlast a jídlo a kluci rozjebali cimru se škodou tak tisíc eur.😃 Utekli jsme, protože bychom to stejně neměli z čeho zaplatit. Předpokládám, že to pak odsral promotér. Ale ten byl taky úplná socka, takže to určitě taky nezaplatil. To jsme měli Panterovský období.
Kdyby se Cocotte Minute stali mentorem pro mladou kapelu, co byste po pětadvaceti letech na scéně poradili?
Dělej to, co opravdu cejtíš, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Ser na to, co ti kdo říká. Věř svýmu srdci. Můžeš se proslavit i s totálníma sračkama, ale jestli máš charakter a srdce, nikdy z toho nebudeš fakt šťastnej. Miluj muziku, a ne slávu a vyhejbej se lidem, co slávu milujou.
Rozhovor a text: Míša