Úterní koncerty se překvapivě snášejí lépe – a ani tenhle nebyl výjimkou. Vyrazili jsme do holešovického Sasazu, kde nám Rock for People naservírovali opravdu unikátní večer: kombinaci toho nejlepšího z moderního metalcoru a zároveň jednu z největších emo/alt legend, na kterou se prostě nesmí zapomínat.
Začít tím nejvíc očekávaným? Klidně. Podobný scénář jsme už párkrát zažili – a Cane Hill ho zopakovali. Po několika úvodních skladbách s opravdu špatným zvukem se karta obrátila a najednou to byla úplně jiná liga. Jejich ikonický softcore s chuggy breakdowny konečně dostal prostor, a Elijah přesně věděl, co na nás od začátku vypálit. Setlist stavěl hlavně na novější tvorbě a fungoval výborně, jen absence starších klasik trochu zamrzela. Ale co čekat, když máte jako opener sotva dvacet až třicet minut?
Upřímně – nikdy by mě nenapadlo, že ještě někdy uvidím Saosin naživo, a už vůbec ne v tomhle line-upu. Kapela, která nás v pubertě dostala do kolen, u které jsme hulákali v pokoji jak paviáni a rodiče nás měli plné zuby. A teď se ta éra na chvíli vrátila. Cove Reber a spol. předvedli výkon, který sice není úplně identický s „tím kdysi“, ale hudebně i vokálně bez jediné chyby. S jejich nástupem se večer úplně zlomil… jen publikum to zjevně nepochopilo. Koukali jsme kolem sebe – a až na pár lidí to vypadalo, jako by většina vůbec netušila, co se děje. Na balkonech telefony, koukání do prázdna, nulová reakce. Na koncertech už se tohle vidí jen výjimečně.
Saosin se do line-upu zkrátka nehodili ani trochu. Ale dává smysl, že si kluci z Plotů plní sen – vyrazit na tour s kapelou, ke které kdysi vzhlíželi. A malá radost pro skutečné fanoušky: Saosin finišují nové album na rok 2026 a plánují návrat do Evropy. Doufejme, že je dnešní vlažné publikum neodradí, protože jejich vlastní headline show bychom brali okamžitě.
Změnu tempa pak vzali do rukou Currents. A znovu ukázali, proč se drží trochu stranou od klasické metalcorové šablony. Technické kytary, melancholické texty plné bolesti, které se lámou do monumentálních breakdownů – jejich formule funguje naživo brilantně. Po Saosin to pro nás byl největší vrchol večera a nastavili laťku tak vysoko, že ji pro headlinery nebylo vůbec jednoduché překonat.
A přesto to Ploti dokázali. Nastoupili s energií, která byla snad ještě větší než u Currents. Sasazu, zaplněné přibližně do půlky, měli v hrsti od první vteřiny. V roce 2025 je prostě nereálné, aby podobné kapely v Česku naplnily klub pro 2 300 lidí – a i tak mě překvapilo, kolik hlasitých a nadšených fanoušků kolem nás létalo jako na rozbouřeném moři. Nekonečný crowdsurfing, skákání, výbuchy v davu… každý song měl díky publiku ještě větší říz. Setlist byl postavený téměř celý na nových EP, která Ploti vydávají průběžně už poslední dva roky. A tahle strategie se jim vyplácí – publikum má pořád něco čerstvého a energie zůstává.
Sasazu i produkce tentokrát mile překvapily. Zvuk po úvodním záseku výborný, světla tradičně jedny z nejlepších v Praze. Bary i vzduch v pohodě, což není vždy samozřejmost. Jediné, co opět nezklamalo, byli klasicky zmatení lidé u šaten – schopnost udělat dva průchody v jednom koridoru je pro ně dál věda. Rock for People nám ale připravili večer, který byl nejen pestrý, ale hlavně výjimečný. Skvělá dramaturgie, silné výkony všech kapel a zážitek, který budeme ještě dlouho probírat. Za nás? Bez jediné chyby.
Napsal: Matty
Fotila: Nina Vocelová
