O2 Universum se stalo útočištěm čtyř velkých jmen, která tato tour přinesla. Stání bylo vyprodané a hala byla plná už od samotného začátku. Lorna Shore nás poctila zastávkou v jejich milované Praze — a tentokrát opravdu ve velkém. S sebou, aby toho masakru nebylo málo, přivezli Whitechapel, Shadow Of Intent a Humanity’s Last Breath. Stačila Lorna Shore na to, aby si poctivě nesla titul headlinera?
HUMANITY’S LAST BREATH
Koncert odstartovali Humanity’s Last Breath. Ti mě na této tour upřímně lákali nejméně, ale jen z toho důvodu, že naživo to nikdy nemělo takovou kvalitu, jakou bych očekávala. Toto vystoupení mě však přimělo změnit názor. Jak kvalitou zvuku, tak samotným výkonem to zkrátka mělo grády. Zahráli známé songy jako Instill, Tide nebo Labyrinthian, ale také novinku Godhood, ke které tento měsíc vydali videoklip. Na setlist, který měl čas obsahovat jen osm songů, ho podle mě sestavili dobře. Švédové tak podle mého dali tomuto večeru skvělý start a rozhodně si u mě šplhli v žebříčku!
SHADOW OF INTENT
Jako druzí se stage ujali Shadow Of Intent. Talentovaná kapela, která kombinuje death metal s několika dalšími žánry, čímž si vybudovala svůj až ikonický zvuk. Setlist o sedmi skladbách se skládal převážně z jejich nejnovějšího alba Imperium Delirium, až na jednu starší skladbu, kterou byla jejich známá The Heretic Prevails.
Shadow Of Intent patří mezi mé nejoblíbenější kapely už léta, avšak tentokrát mě zas tolik neohromili. Nešlo o špatné vystoupení, naopak, ale ničím výrazně nepřekvapili. Ben však opět upoutal pozornost rozsahem svých vokálů a fanoušci celé vystoupení podporovali nekončícím moshpitem.
WHITECHAPEL
Nemálo lidí se okolo této tour dohaduje, zda se Whitechapel neměli ujmout hlavního místa v line-upu. Koneckonců jde o starší kapelu, která mnoho z nás k této scéně přivedla. Troufám si tvrdit, že Lorna Shore si první příčku poctivě vybojovala, i přestože kdyby měli Whitechapel jako hlavní kapela podobnou produkci a efekty, byl by to ještě těsnější boj. Phil Bozeman se už léta řadí mezi nejtalentovanější vokalisty žánru a ani tentokrát nikoho nepřesvědčil o opaku. Naživo je tahle parta jednoduše neskutečná a rok co rok potvrzují, že i přes návaly nových kapel si jméno, které je tu s námi téměř 20 let, stále drží horní příčky. Phil neměl lehký začátek roku, podstoupil jak operaci žlučníku, tak i skončil v jedné bouračce. Nastoupil ale v plný sil a dokázal, že ho nic nezastaví.
Setlist byl poměrně vyvážený — zazněla například The Somatic Defilement ze stejnojmenného nejstaršího alba z roku 2007, This Is Exile taktéž z alba stejného názvu, ale i novinky z desky Hymns in Dissonance z minulého roku. Vše bylo odehráno bez nejmenší chybičky a publikum to stejně bezchybně vracelo neúnavnou energií, kterou na předposlední kapele rozhodně nešetřilo. Koncert byl opravdu brutální a není divu, že jsou Whitechapel tak zásadním jménem deathcoru.
LORNA SHORE
S tím, že to bude ve velkém prostoru O2 Universa, jsem tak nějak očekávala velkou show — a té se mi i dostalo. Lorna Shore mě provedli všemi možnými emocemi. Zírala jsem s otevřenou pusou, měla jsem husinu, slzy, nebo zakřeněný ksicht vlivem brutálních breakdownů. Celá stage se posunula o level výš, když se za kapelou promítaly různé projekce. Ty se měnily s každou písní — rozbouřené moře k Oblivion, detail slunce k Sun//Eater, nebo zvuk a animace odstřelovače a válečného prostředí k War Machine. Měli to opravdu povedené a celé to jen přidalo k výslednému dojmu. Will odzpíval i Glenwood, který je pro něj velmi osobní a důležitý song, ke kterému kapela vydala i dojemný videoklip. Symfonické prvky vám i v deathcoru dokážou zacloumat s emocemi — nejen u Glenwood, ale i u celé trilogie Pain Remains. Na stagi si i střihli feat s pro mě i pro mnohé neznámým hostem, který ale měl co ukázat. Kdo ví, kdo to byl, dostává zlatého bludišťáka!
Kromě Willových šílených vokálů, které ho ani v jeden moment nezradily a nepřestaly udivovat každého v sále, musím vyzdvihnout i bubeníka Austina, který jede jako stroj. Nechápu, jak to dělá, ale klobouk dolů. Fanoušci taktéž neotáleli a dopřávali kapele podívanou v podobě jednoho moshpitu za druhým a nespočtu wall of death. Show to byla prostě 10/10 a celé to završili s To the Hellfire, který je už jakousi hlavní stálicí jejich setlistů. Byl to jeden z nejlepších výkonů a tento večer ve mně bude rezonovat ještě dlouho!
NAPSALA: Petra Závišová
FOTILA: Nina Vocelová
