MGK

V sobotu nám Live Nation přivezlo zpátky do česka velkou hvězdu – MGK. Po čtyřech letech se do Prahy vrátil se svou zatím největší show, tentokrát rovnou do vyprodané O2 Arény. Show odstartovala zpěvačka Julia Wolf.

Večer přišla zahájit Newyorská hvězda Julia Wolf. První reakce publika byla zvědavá, ale už během prvních skladeb jsem měla pocit, že energie zůstává spíš na pódiu než mezi fanoušky.

Po druhé písni dokonce vystoupení na chvíli přerušila, protože se někomu v prvních řadách udělalo zle a bylo potřeba zavolat záchranáře. Julia ale zareagovala velmi pohotově a s klidem, za což si vysloužila velký potlesk celé haly.

Po krátké pauze se set znovu rozjel a zazněly singly jako Last Summer nebo In My Room. Osobně se mi její zpěv líbil, ale mám pocit, že pro rozproudění energie v tak velkém prostoru to bylo málo. Publikum působilo spíš rezervovaně, a žánrově se mi její tvorba s hlavní hvězdou večera trochu míjela.

Když se ale zhasla světla, bylo jasné, že energie ve fanoušcích opravdu je, protože byli neuvěřitelně hlasití. Machine Gun Kelly převzal vedení v plném slova smyslu. Set odstartoval skladbami z alba Lost Americana a publikum zpívalo snad každé slovo. Pyrotechnika jela naplno už od prvních minut a stage design byl kapitola sama o sobě. Socha svobody s cigaretou v ruce, mikrofon stylizovaný jako nedopalek, každý detail zapadal do konceptu a podporoval celkovou atmosféru show.

Co musím vyzdvihnout, bylo nazvučení. Zvuk byl čistý, vyvážený a silný, ale nepřehlušoval detaily. V tak velkém prostoru je to klíčové a tady to fakt fungovalo.

V setlistu si to své musel najít opravdu každý. Zazněla klasika jako el Diablo, jedna z nejznámějších I Think I’m Okay (v originále s Yungbludem) nebo novější Goddamn. Právě tahle pestrost zajistila, že si přišli na své opravdu všichni. Během chvilky mezi skladbami nechyběla ani vzpomínka na jeho vystoupení na Rock for People, kde se před show zranil, ale i přes to vystupoval. Je jasné, že na Česko jen tak nezapomene.

Za zmínku určitě stojí i chvíle věnovaná albu Tickets To My Downfall. Na pódium vtrhl s ikonickou růžovou kytarou a atmosféra okamžitě změnila barvu. Během Bloody Valentine si tradičně na pódium pozval několik fanoušků a bylo vidět, že si ten moment užívá stejně intenzivně jako oni.

A právě tady začal večer krásně pracovat s kontrasty. Zatímco jedna část show byla čistá exploze, atmosféra se otočila o 360 stupňů. MGK proběhl davem na menší stage vzadu, kde odehrál akustickou část večera.

Po návratu na hlavní stage už ale na Colsonovi bylo vidět, že je už po několika shows v kuse unavený. Zmínit ale ještě musím emotivní Play This When I’m Gone věnovaná jeho dceři Casie. Doprovázely ji fotografie a video vzpomínky a přiznám se, tady ukápla slza i mně.

Finále s Vampire Diaries pak působilo jako definitivní tečka za večerem, který dokázal být hlučný i tichý, surový i citlivý. Show, která měla hlavu, patu, gradaci – a především emoce. A právě ty z ní udělaly něco víc než jen další zastávku turné.

Musím říct, že mě překvapilo, jak MGK všechno zvládá. Od stage designu a pyrotechniky po rap, zpěv a práci s publikem. Byl to můj druhý MGK zážitek a utvrdil mě v tom, že příště musím jít zase. Díky Live Nation za to, že nám sem takovou hvězdu přivezli – byl to večer, na který se nezapomíná.

Psala: Ellie