Brány josefovské pevnosti se v úterý konečně otevřely všem fanouškům tvrdé hudby. 29. ročník na svém warm-upu představil jména jako Filth, Patriarcha, Octopoulpe a Nahum. Po vstupu na festivalovou půdu jsme byly překvapeny, že přístupná část areálu byla zahlcena téměř k prasknutí. Již první den se tak mohl chlubit velkou návštěvností, i když není se čemu divit, jelikož festival hlásil sold out už den před zahájením.
1. DEN
VENDED
Na programu prvního dne se objevili Vended. Tento groove metalový projekt se dostal do popředí zejména kvůli tomu, že několik členů jsou synové legendárních Slipknot. V popředí, na postu vokalisty, stojí Griffin Taylor, tedy syn Coreyho Taylora. Nejen, že jsou tito Američané se Slipknot spojeni pokrevně, ale zároveň si od nich berou inspiraci i hudebně. Jak šlo vidět v moshpitu, tento projekt návštěvníky zajímal. Vended rozhodně dokázali upoutat pozornost, a to nejen svou energickou hudbou, ale i svojí stage presence.
GUILT TRIP
Energii pořádně rozproudili angličtí Guilt Trip. Na pódium vtrhli s obrovskou vervou a už od první minuty bylo jasné, že se nikdo nebude nudit. Nejenom, že pořadatelé festivalu povzbuzovali k vytvoření co největšího moshpitu, ale i samotná kapela fanoušky pořádně hecovala. Ostré a rychlé riffy nás nenechaly ani na chvíli nadechnout. Zazněly i songy z nového alba Armour Of Angels, které vyšlo v červnu – jako například One By One a Angel Eyes.
FIT FOR AN AUTOPSY
Fit For An Autopsy přivezli svoji tradiční deathcorovou drtičku. Američané se drželi svých standardů a předvedli show dle zavedených pravidel. Trochu však v jejich setlistu postrádám diverzitu, i skrz to, že od roku 2022 nevydali žádnou novou nahrávku. Fanouškovskou základnu však mají stabilní. Na jejich setu se ukázalo hodně lidí, takže nouze o moshpity rozhodně nebyla.
PERIPHERY
Periphery mě nadchli svým zbrusu novým albem White Pale Dot, a tak jsem čekala stejnou intenzitu i naživo. Nástup na stage byl však poněkud vlažný. Kapela do toho sice asi dávala všechno, ale i tak mi tam chyběl ten správný náboj. Přestože zazněly songy z nového alba jako Obsession, Heaven On High a Everybody Dies Alone, nějak jsem postrádala ten drive, který deska má. Ale je možné, že v klubu by to vyznělo lépe.
KIM DRACULA
Kdo za mě ale vystoupil z davu, byl Kim Dracula. Pokud byste ho chtěli zaškatulkovat do jednoho žánru, tak se vám to nepodaří. Kim do svojí tvorby míchá všechno možné, ale funguje to perfektně. Diváky pohltil heavy metalovými ječáky, sebejistými growly a screamy, ale i nádhernými a výraznými čistými vokály. Setlist obsahoval jak známé Killdozer, Make Me Famous a Drown, ale i covery jako virální Paparazzi nebo skvěle zahraný Even Flow od Pearl Jam. Studiovky nebudou bavit každého metaláka, ale naživo tomu Kim Dracula dává pořádné grády a zasloužil si bujarý potlesk a uznání.
AMENRA
Amenra poté naladila publikum na vlnu melancholie a svými bezútěšnými melodiemi, podladěnými riffy a útrpnými screamy přinesla na Brutal hudební katarzi. Musím říct, že pokaždé když jsem tyto Belgičany viděla, mě jejich těžká nálada pohltila. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Atmosféru doplňovaly skvělé projekce. Kapela si také sama pro sebe vytvářela jakýsi bezpečný prostor, kdy po většinu času byla otočená zády k publiku, což vytvořilo intimní prostředí. Měli jsme také možnost vidět novou baskytaristku Amy Tung Barrysmith, které přidala i svoje čisté vokály.
2. den
KITTIE
Trochu nostalgie jsme si užili s Kittie, jejichž hudba zahlcovala moje ušní bubínky v době, kdy jsem teprve začínala s metalem. Poté co se po vydání alba I’ve Failed You v roce 2011 stáhly z hudební scény, už jsem v sobě nechovala naději, že bych tyto Kanadaňky mohla někdy vidět naživo. V roce 2022 však naskočily zpět na pódia a nyní svou návštěvou poctily i Brutal Assault. Celý set začaly nekompromisně a suverénně. Frontwoman Morgan Lander bravurně zvádala ovládat kytaru i vokály, které se přehupovaly ze screamu do čistých výšek. I zbytek holek měl skvělou energii a věřím, že toto vystoupení zahřálo srdce mnohých fanoušků.
BLEED FROM WITHIN
Bleed From Within si fanoušky získali svojí vřelou povahou. Jejich koncerty bývají plné interakci s publikem, zatímco z jejich nástrojů se valí nekompromisní dávka groovy metalcoru. Na zpěvákovi Scottu Kennedym bylo vidět, že si vystoupení opravdu užívá, což potvrzovalo jeho podávání rukou každému crowdsurfujícími nadšenci. Na konci se dokonce crowd surferem stál sám a na rukou fanoušků screamoval. Zpěvačka Hannah Boulton pak svými doprovodnými vokály podtrhla melodie skladeb.
THY ART IS MURDER
Tito Australani mají bohatou historii měnících se členů, zejména na postu zpěváka. Na nějakou dobu se po legendárním CJovi na vokálech objevil Tyler Miller, ten byl ale nyní nečekaně nahrazen novým objevem Jerrym Grimefeldem. Ten napálil na stage v tričku s nápisem „Who the fuck is Jerry Grimefeld“ a během pár sekund nás dokázal přesvědčit, že k Thy Art Is Murder zapadl, jak kdyby s nimi byl odjakživa. Jeho současná rapová tvorba byla lehce znát i projevem k publiku. Byl neskutečně sympatický a autentická energie v něm přetrvávala až do konce. Dav neustále burcoval k pohybu a my si ho hned zamilovali. Thy Art Is Murder odehráli skvělý set, který nabral čerstvý směr i energii a já se těším na jejich další vývoj.
BODY COUNT
Velkým tahákem letošního ročníku byli legendární Body Count, v jejichž čele stojí slavný old schoolový rapper a herec Ice-T. Na stagi jsme mohli vidět i jeho syna, který se chopil doprovodného zpěvu. Fanoušci zaplnili celou plochu pod hlavní stagí, někteří příznivci na festival zavítali jen kvůli nim a určitě nebyli zklamaní. Energický groovy hardcore publikum bavil, ale úplně největším hřebem večera byl za nás cover na Raining Blood.
TEXT: Vendy & Petra
FOTO: Marie Štefková
