Ve čtvrtek 6. června nás historicky úplně poprvé navštívila kalifornská kapela ††† (Crosses), která aktuálně brázdí evropské země v rámci své FAMILIAR WORLD TOUR. Role supportu se na starém kontinentu zhostilo uskupení VOWWS. Jak tento vyprodaný a synťáky nabušený večer v pražském Roxy probíhal, to se dočteš na následujících řádcích.
Po příchodu ke klubu mě překvapila dlouhá fronta, která se táhla po obvodu domu až na konec vedlejší ulice. Není ale divu, protože již od zveřejnění informace, že k nám ††† zavítají, panovalo mezi fanoušky obrovské nadšení. Asi není nijak překvapivé, že na místě bylo k vidění nespočet merche kapely Deftones, jež zpěváka China Morena proslavila. Hlavou mi tak několikrát probleskly myšlenky, kolik lidí skutečně dorazilo kvůli samotné tvorbě †††, a kdo přišel primárně proto, aby se mohli setkat s tímto hudebním polobohem.
Už při sestupování hlouběji do prostor klubu mě pohltila temná atmosféra, která uvnitř panovala. Sál byl již víceméně zaplněný a na stagi právě předváděli svou show VOWWS – zpěvačka-klávesistka Arezo „Rizz“ Khanjani a zpěvák-kytarista Matt James. Dvojici doplňovaly i živé bicí. V tlumeném osvětlení a umělém kouři byly z kapely mnohdy vidět jen siluety. Za nimi se pak tyčily dva stojany se syntetizátory, které měly být součástí až následujícího vystoupení. Nicméně nyní, v té tmě, působily jako dva náhrobní kameny ve tvaru křížů. Hudba byla sama o sobě velice specifická, „death pop“ přece jen není v naší zemi tolik známým žánrem. Hodně mě zaujal mimo jiné i mikrofon připomínající vysílačku, který Rizz během zpěvu používala, a jímž docílila ještě většího ozvláštnění jednotlivých písní. Velkého potlesku se kapela dočkala ve chvíli, kdy Matt publiku oznámil, že mají v rámci svého repertoáru song s názvem „Prague“, který následně i zahráli.
I přesto, že si zvukově byly některé skladby dost podobné a po čase se trochu slévaly do sebe, mě tohle vystoupení bavilo a ráda si VOWWS i s jejich ponurým vibem zopakuju.
Hned po skončení předskokanů začala příprava stage na následující, a všemi netrpělivě očekávanou, show. Za poslechu songů od Billyho Idola nebo Justina Biebera jsme tak mohli sledovat členy ††† crew, jak prováděli téměř až mravenčí práci. Zanedlouho se tak před námi kromě již zmíněných syntetizátorů objevily tři obří kříže, které se tyčily před ještě větší obrazovkou. Show ani nezačala a už všechno působilo perfektně. Kouzelným detailem bylo zapálení vonné tyčinky u jednoho ze stojanů. Zajímalo by mě, zda se jednalo o pouhé navození „intimnější“ atmosféry, nebo je to nějaký kapelní rituál…
Sál byl teď už opravdu zcela plný. Jakmile se na podiu objevili Chino se Shaunem a začaly znít první tóny songu „Invisible Hand“, dav úplně šílel a dával dvojici jasně najevo, že jsou v Praze maximálně vítáni. Tušila jsem, že tenhle koncert bude perfektní jak po hudební stránce, tak i po té vizuální, ale to, jakým způsobem byla sesynchronizovaná videoprojekce za kapelou a používání osvětlení, to opravdu předčilo všechny moje představy. Jednotlivé prvky do sebe skvěle zapadaly. Každý ze songů měl tak osobitou atmosféru, že člověk kolikrát až nedýchal, jak se nechal unášet energií, která směrem od podia sálala. A když už je řeč o energii, je třeba zmínit to, že Chino je aktuálně v opravdu skvělé formě. Běhal po stagi sem a tam, až jsem si říkala, kolik tak může za jedno vystoupení naběhat kilometrů. Čišela z něj radost a bylo znát, že si vystupování opravdu užívá.
Setlist byl průřezem dosavadní tvorby kapely, primárně ale (a zcela pochopitelně) zaznívaly songy z alba Goodnight, God Bless, I Love U, Delete., které vyšlo vloni. Ochuzeni jsme nebyli například ani o feat v písni „Big Youth“, kdy se rapper El-P objevil na obří obrazovce za kapelou. Přesně tyhle detaily přispívaly k neobyčejnosti celého vystoupení.
V superlativech bych mohla mluvit také o Shaunu Lopezovi, který nám všem ukázal, jak geniální kytarista a hudebník je. To, jakým způsobem skákal mezi oběma stojany, měnil kytary, na které hrál svá perfektní sóla, byla úplná symfonie.
Na závěr jsme se dočkali dokonce tří přídavků. Prvním byl cover hitu z 80. let „Goodbye Horses“, který je pro mě osobně srdeční záležitostí a to, že jej zahrnují do svých vystoupení, mi vykouzlilo obrovský úsměv na tváři. Po něm následovaly písně „Telepathy“ a „Option“. Až do posledního tónu dav tančil a užíval si tuhle neskutečnou podívanou. Ještě před úplným odchodem kapely došlo na fotku, a pak už zbýval jen prostor pro zpracovávání všech těch emocí, kterým jsme byli v uplynulých minutách vystaveni.
Nebude nijak šokující, když večer s VOWWS a ††† označím za koncert roku. Laťka byla nastavena skutečně vysoko a jen těžko se tomuto zážitku něco vyrovná. Velké poděkování směřuje pořadateli fource.cz, kteří některým z nás splnili sen, a my tak mohli mít China Morena na dosah ruky.