Na lednovém koncertě australských The Amity Affliction, který se konal v pražské Akropoli, jsme se sešli s kytaristou Danem Brownem a stručně s ním probrali mentální zdraví, scénu, ale i fanbase. Dan působil velice pohodovým dojmem a pohotově odpovídal na všechny otázky. Toto klidné setkání pak ale úplně setřela následující show, kdy nás Amity svým hutným zvukem a intenzitou málem rozdrtili na padrť.
Ahoj! Jak se dneska máš?
Velmi dobře! Prošel jsem se po Praze a díval se po památkách.
Pojďme se pobavit o novém singlu „Show Me Your God“. O čem tento úderný song je? (pozn. redakce, rozhovor se odehrával ještě před vydáním nového alba)
Vypráví o USA a jejich zákonech o zbraních. Pro někoho může být bohem i zbraň. Je to trochu politická věc, do kterých se moc nemotáme, ale proč ne. Můžeš si z toho vzít, co chceš, ale hlavním poselstvím je to, že vlastně zbraň nepotřebuješ.
Singl je součástí nového alba „Not Without My Ghosts“. Je to první deska, kterou jste si produkovali sami. Jak jste dospěli k tomuto rozhodnutí?
Minulej rok jsme udělali EP, abychom otestovali, jestli nám produkce půjde. Jak jsme postupem času pracovali s producenty, uvědomili jsme si, že dělají méně a méně. Do studia jsme chodili s konečným produktem a oni nám dávali nápady, který jsme nevyužili. A když zvážíš to, že dáme tisíce dolarů za nějaký rady, který nám jsou k ničemu, nedává to smysl. Když jsme udělali to EP, zjistili jsme, že je to v pohodě a můžeme se pustit do alba. Ušetří nám to peníze a celkově je to pro nás jednodušší, rychlejší, a vy stále dostanete dobrej produkt.
Komunita vašich fanoušků si často stěžuje, že věci, které vydáváte, jsou pořád stejné. Vnímáte jejich názor?
Určitě ano. Jsme schopni vzít kritiku a využít ji v náš prospěch. Je však důležité říct, že alba v první řadě nahráváme pro sebe. Až pak si uvědomujeme, že máme určitou zodpovědnost k naší fanbase. A co se týče těch lidí, co nejvíc řvou – nemůžeš si je prověřit on-line a ani nevíš, jestli takovej člověk byl na našem koncertě nebo vůbec někdy slyšel celý album. Je těžký odhadnout, čí názor opravdu brát v potaz. Nevidíš skrz internet. Kdyby to byl long time fanoušek, kterýho jsme i potkali na více shows, má naše tetování, a on by řekl, že se mu nový album nelíbí, pak bychom řekli, že to je zajímavý a měli bychom se nad tím asi zamyslet.
V minulosti jsme náš styl na některých albech změnili, protože nás to přestávalo bavit. Ale to je taky špatně, protože v ten moment najednou slyšíš, že je to hrozný a že lidem chybí staří Amity. A jiní řeknou, že je to stále stejný. Vždycky si někdo bude stěžovat. Takže se snažíme spíš dávat na sebe, podle nás je to jediná správná cesta.
Hodně mluvíte o psychickém zdraví. Pro mnoho vašich fanoušků jste se stali jakousi pochodní, aby překonali své těžkosti. Je pro vás léčivé, když vypustíte všechny své démony?
Samozřejmě, že ano. Především pro Joela, kterej píše 99 % textů. Slyšel jsem, jak lidem říká, že je to pro něj katarze. Někdy je to pro něj hrozný, protože píše o věcech, který už nikdy cítit nechce. Lidi chtějí slyšet některý songy live, ale on už je zpívat nechce. Je tady tenká hranice mezi tím, že mu to zase ublíží. Nicméně pokud naše texty komukoliv jinýmu pomáhaj, tak je to úžasný.
Bytí v hudebním průmyslu a cestování po světě zanechaly otisk na vašem psychickém zdraví. Dokonce jste museli odložit i současné evropské turné…
Ano, někteří z nás si zvykli být doma. A když se předpokládalo, že se máme vrátit na tour, byl to celkem šok. Nechtěli jsme se vzájemně nutit, protože by to mohlo mít dopad na celou kapelu. Pokud do toho budeš někoho tlačit, je možný, že už to pak nikdy nebude chtít dělat.
Bylo hodně na houby, zrušit všechny ty koncerty a zklamat lidi, co si koupili lístky, ale opravdu to nešlo. A možná, pokud bychom do toho šli, by to bylo naposled, co nás fanoušci mohli vidět naživo. Mentální zdraví je hodně důležitý, musíme si naslouchat a mít odvahu říct, že to tak nejde.
Jste na scéně už hodně dlouho. Dokážeš říct, jak se za ty roky změnila corová scéna, v dobrém i špatném?
Jsme teď na turné s kapelou Seeyouspacecowboy a je opravdu nostalgie, sledovat a poslouchat je. Jejich pohyby, screamy… je to úplně rok 2000! Říkali, že hrajou hudbu, kterou milovali, když byli dětmi. My jsme tohle dřív hráli taky, pak to bylo znovu cool v roce 2011 a teď je to znovu cool tak od 2020. Jak to děláme už dlouho a sledujeme scénu, vidíme, že se všechno točí v kruhu. A pořád bude, dokud někdo neudělá opravdu něco speciálního. Do tý doby se budou subžánry neustále opakovat.
Jaké kapely vás nejvíce ovlivnily?
Úplně na začátku to byli Alexisonfire a Atreyu. Když Amity začali (já tam ještě nebyl), tak tyhle kapely byly vážně velký a ovlivňovaly je. Od tý doby všichni poslouchali právě podobný věci. Ale čím jsme starší, každej už posloucháme něco jinýho. Někdo poslouchá rap, někdo punk a pop. Pro kapelu je to dobrý, protože si můžeme brát inspiraci z různejch žánrů.
V roce 2018 opustil kapelu kvůli psychickým problémům bubeník Ryan. Jak se teď má?
Má se dobře. Nedávno jsme se s ním viděli. I když jsme se ho snažili v kapele udržet, nešlo to. Byla to společná dohoda, kdy byl požádán, aby odešel, protože už to dál nešlo. Od tý doby toho asi v životě hodně změnil. Minulej měsíc, když jsme hráli v Brisbane, nás i přišel pozdravit.
Je nějaká možnost, že se vrátí?
Ne, to nemůžeme riskovat. Kdyby se vrátil, mohl by zase „zamrznout“. V minulosti se stalo třeba to, že jsme měli jít na stage, on dostal záchvat paniky a řekl, že to nedokáže. Něco takovýho by se bohužel mohlo opakovat, což samozřejmě nechceme.
Text: Vendy Jobová
Foto: Nina Vocelová