Cult Of Luna

Cult of Luna zanechali rozpačité dojmy.

Pražské Roxy ve středu otevřelo své útroby temným post-metalovým smečkám, které byly připraveny naladit publikum na svoje zčernalé tóny.

Jako první se na pódiu objevilo seskupení Svalbard pocházející z Britských ostrovů. Bohužel jsem nebyla přítomna začátku koncertu, kvůli frontě na vstup, která se venku vytvořila, a o pár desítek minut mě tak zdržela. Stihla jsem jenom poslední tři skladby. Hned mě do tváře praštil opravdu hlasitý zvuk s přehuleným kopákem, ve kterém se ztrácely kytary. Kapela však do svých nástrojů řezala hlava nehlava a s respektem si užívala svoje vystoupení plné energie a entusiasmu. Zpěvačka Serena v pauzách mezi písničkami působila velice roztomile, ale když opět udeřila do strun a ozval se její hrdelní zpěv, vibe její persony se úplně změnil a proťal se tak s temnými riffy a zběsilým tempem.

Vystoupení velikánů post-metalu Russian Circles se pak neslo v klidnějším, atmosferičtějším duchu. Přišlo výrazné zlepšení v oblasti zvuku, i když ani zde nebylo dosaženo dokonalosti a spokojenosti všech přítomných. Hudební stránka byla doplněná světelnými efekty, které nebyly nijak barevné, spíše stylizované do bíla. Tvořily různé kreace světelných sloupů, jenž nejspíše měly člověka odnést do jiných vesmírů. Dokázala jsem se do vystoupení ponořit a užívat si jeho detaily. Hodina hracího času tak uběhla celkem rychle.

Headlineři Cult of Luna nastoupili na stage celkem velkolepě a odstartovali songem “Cold Burn” z poslední desky, které jsem zrovna na chuť nepřišla. Začátek koncertu mi přišel celkem vlažný, ale jakmile písek v přesýpacích hodinách přibýval, a byly hrány i starší věci, začali si ode mě švédové získávat čím dál větší pozornost, až do té míry, kdy jsem se začala pohupovat do rytmu a splývat s melancholickými pasážemi. Celou show se táhla tajuplná atmosféra vytvořená světly a dýmem, kdy šlo na pódiu vidět jenom siluety muzikantů.

Z celého koncertu jsem sice měla trochu rozpačité dojmy, nebyl to jeden z koncertů, na který budu vzpomínat ještě hodně dlouho, ale i tak jsem si jej dokázala užít.

Napsala: Vendy Jobová